Hlavní obsah
Práce a vzdělání

Boj na pracovišti. Jak být důstojný a přesto se nenechat sežrat?

Tlačítkem Sledovat můžete odebírat oblíbené autory a témata. Články najdete v sekci Moje sledované a také vám pošleme upozornění do emailu.

Foto: Shutterstock.com

Není nad to, když se v pracovím kolektivu sejde dobrá parta lidí.

Každý z nás už v životě jistě slyšel o tom, když si v práci lidsky nesednou kolegové. Kde je hranice únosnosti a kde už to zavání šikanou? Jak z toho vyjít důstojně a přesto se nenechat od kolegy sežrat?

Článek

Já popíšu vlastní zkušenost z práce. Nastoupila jsem k jedné poměrně dobře rostoucí firmě, pracující v odvětví dopravy. Nástup byl takový klasický, člověk kouká, snaží se, chodí po školeních, ze kterých píše testy a snaží se si toho co nejvíce odnést v hlavě. Již na jednom z prvních školení si vedení, které je vskutku obsazené mladými lidmi, dělalo srandu, že si i vrabci na střeše šuškají o tom, že má o dost starší kolegyně je trochu z mé přítomnosti řekněme nestabilní. Jsi mladá, poměrně hezká a máš v hlavě mozek, bylo mi řečeno od mého nadřízeného. Jen tím jsem se stala pro paní konkurencí. Z počátku mě to bylo velmi líto a mrzelo mě to, ale to co nastalo pak… Veškerá lítost mě přešla.

Čas plynul a já za sebe můžu s klidem říct, že jsem se opravdu snažila s kolegyní slušně vyjít. Když jsme se musely kvůli pracovní věci vidět tváří v tvář, já se snažila být vždy milá, slušná, ale ne podřazená. Paní oplývala jen negací kolem sebe. Špatní meteorologové, ani předpovědět počasí neumí, klientů včera málo, to je na hov… Klientů zase moc, debi… Já osobně se takto negativním lidem vyhýbám obloukem. Mám ráda veselý život a ne kolem sebe šířit negaci a mrzutosti. Takový lidé na mě působí jako energetičtí upíři a já se od nich nenechávám vysát. A možná to paní i vycítila, že je to pro mě osobně nešťastný člověk s negací kolem sebe.

Válka

Boj začal nabírat na obrátkách. K mé práci patří i jistá administrativa, kterou se snažím si plnit, jak mám a jak mně na školení bylo vysvětleno. A rovnou říkám, že nikdo není neomylný, ani já. A chybu jistě někdy udělám. Mám sebereflexi. Náhoda se s náhodou sešla a do naší kanceláře musela na pár dnů přijít sloužit naše slečna vedoucí. Nechtíc, aby komukoliv ublížila mi řekla, že je od paní kolegyně upozorněna na mé administrativní chyby. Což pro mne bylo překvapení. Co jsem ale čekala, že? No, já naivní jsem si opravdu myslela, že se budeme obě snažit normálně společně vycházet. Proč případnou chybu neukáže mě a možná si mě i nevychutná, hele našla jsem ti chybu. Kdepak, tady se šlo cestou žalování a ukazování prstem za zády. Začala jsem si tedy svou administrativu kontrolovat třikrát, až jsem si přišla jako blázen. Co čert nechtěl, já jsem při bedlivém hlídání své administrativy přišla na to, že má paní kolegyně přepisuje v pracovním PC mou administrativní činnost, a vytváří tak chyby zcela uměle. A co teď? Nejsem ten typ, který by šel a žaloval, vždy jsem si své problémy řešila přímo, rovně a bez vedení, rodičů, učitelů.

Začala jsem tedy číhat jako lovec na svou kořist a podařilo se mi i nashromáždit důkazy k tomu, že má domněnka je zcela oprávněná a bohužel pravdivá. Paní kolegyni jsem přímo, ale slušně konfrontovala. Řekla jsem, že o přepisu vím. Na přímou otázku, jak je tato administrativní změna možná, nebo co mělo být cílem, mi paní zatím stále neodpověděla. Pouze napsala z bezpečí domova SMS, že jsem lhářka.

Jak to dopadne?

Samozřejmě, že paní šla udělat to, k čemu bych se já nikdy nesnížila. Šla na vedení naší firmy a opět klasicky žalovala, plakala a mávala vytištěnou, ovšem nepodepsanou výpovědí. Asi v domnění toho, že ji bude kdokoliv prosit, aby práci neopouštěla. Můžu vám říct, že se za paní normálně stydím. Já bych se pro ostudu šla zahrabat. Ale nepřísluší mi toto hodnotit. Dnes mi píše můj úžasný, veselý, hodný a velmi vřelý šéf, který toho má na starosti opravdu mnoho, že se zítra musíme všichni kompletně sejít v práci a atmosféru trochu odfouknout. Úplně je mi našeho šéfa líto a tak trochu je mi líto, co je možné, aby se dělo v kolektivu dospělých lidí. Přesto, já si snažím si zachovat nadhled, být pořád za dámu v této nepříjemné situaci a nenechat se stáhnout na takto pro mne osobně bohužel nízkou úroveň. Jsem sama zvědavá, jak se situace bude vyvíjet dál.

Samozřejmě že mince má vždy dvě strany. Jak jsem psala výše, chybějící sebereflexí netrpím, ale též na sobě nenechám dříví štípat. Věřím že pohled paní kolegyně na situaci je diametrálně odlišný než ten můj.

Pokud máte to štěstí, že máte v práci normálního kolegu a užijete si společně i trochu té zábavy, upřímně vám přeji i trošku závidím.

Máte na tohle téma jiný názor? Napište o něm vlastní článek.

Texty jsou tvořeny uživateli a nepodléhají procesu korektury. Pokud najdete chybu nebo nepřesnost, prosíme, pošlete nám ji na medium.chyby@firma.seznam.cz.

Reklama

Sdílejte s lidmi své příběhy

Stačí mít účet na Seznamu a můžete začít psát. Ty nejlepší články se mohou zobrazit i na hlavní stránce Seznam.cz