Článek
Když jdu nakoupit do supermarketu, u placení se mi protáčejí oči. V duchu se ptám sakra za co? Ona je to korunka ke korunce, člověk nosí věrnostní kartičky, nakupuje v akci, ale přesto. Co nákup, to tisíc korun. A to si myslím, že nějak na vysoké noze se nestravujeme. Doma ob den vařím, manžel chodí na obědy domů. Přijde mi to i ekonomičtější, než když by nechal sto padesát korun za hotovku v místním hostinci. Občas se stane, že je pracovně dál od domu, a to si pak přesně na ten oběd do hospůdky zajde.
Já se stále snažila přijít na kloub tomu, jak ušetřit nějakou tu korunu za tento běžný denní nákup na druhý den. To je nějaké pečivo, šunka, sýr, trocha zeleniny, suroviny na vaření na druhý den. Snažím se vždy si vymyslet vaření na pár dnů dopředu a hodně disponovat s tím, co doma mám. Teď jsme si užívali hodně podvečerů u grilu, tak jsem si řekla, co takhle udělat čočku s vajíčkem? Odpočinout si od toho masa, naposledy byla čočka na Nový rok. A jelikož vím, že v mrazáku je pěkný kousek vepřové pleci, udělám pak v týdnu vepřové v mrkvi s bramborem. A takhle nějak se snažím si naplánovat alespoň dvě vaření dopředu.
Jednou za půl roku je taky fajn, jít a vařit z mrazáku. Já tomuto období říkám čistka. Člověk už ani neví co všechno dal zamrazit. A skladovat potraviny déle jak půl roku v mrazu, je za mě osobně prostě hloupost. Zabijí se tak dvě mouchy jednou ranou. Vyklidí se mrazák, ují se potraviny, které už jsou na poslední štaci zpracování nebo vyhození, a ještě se těchto pár dnů ušetří nějaká ta kačka. Nejhorší na tom všem pro mě osobně, je to vymýšlení, co uvařit. Jistě znáte otázky, co mám vařit? Na co máš chuť?
