Článek
Ve 40. letech minulého století někde v SSSR zkoušeli ruští vědci vyvinout látku, která by lidskému tělu nahradila spánek. Účel měla plnit především na frontě, aby vojáci nemuseli chodit spát a nebyli unavení. Tím by byl ušetřen čas a vojáci by mohli být stále na frontě.
Začátek, subjekty uzavřely v místnosti
Pět mužů bylo uzavřeno ve velké místnosti, kde měl každý svou postel. Nacházela se zde toaleta, umyvadlo, polička plná knih a sušené jídlo, které mělo vydržet po dobu 30 dnů. Uprostřed místnosti byl odtokový kanál. V tomto prostoru, kde se experiment odehrával nebyla žádná okna, jen vstupní dveře. Místo oken zde bylo polopropustné sklo, kterým vědci udržovali vizuální kontakt, ale subjekty je neviděly. Místnost byla zajištěna mikrofony pro dokonalý přehled. Řízenou ventilací byl do prostoru pouštěn kyslík a Nikolajevův plyn, který měl docílit toho, že subjekty nebudou mít potřebu spánku.
Prvních pět dnů experimentu probíhalo relativně v klidu. Subjekty si vyprávěly o svých životech a zkušenostech z války. Od šestého dne přestaly mezi sebou komunikovat a začaly si šeptat pro sebe, nebo do mikrofonů. Objevovaly se náznaky halucinace a dezorientace. Subjekty na sebe začaly postupně donášet informace vědcům.
Devátý den, začátek blouznění
Devátý den začal jeden z mužů bezdůvodně řvát a běhat po místnosti sem a tam. O něco později se přidaly ještě dva subjekty a začaly se chovat stejně. Řvaly z plných plic a běhaly po místnosti. Pak už jen sípaly, nejspíše jim po úmorném řvaní praskly hlasivky. Zvláštní bylo, že zbytek zkoumané skupiny na toto chování nijak nereagoval. Dva nekřičící subjekty sebraly knihy z police a začaly z nich vytrhávat stránky. Jednotlivé stránky namočily do výkalů a zalepily s nimi okna, takže vědci přišli o vizuální kontakt se subjekty. Mikrofony zůstaly, ale nebylo nic slyšet, kromě občasného šepotu. V dalších dnech zůstala situace klidná. Vědci se obávali toho, jestli subjekty nepodlehly účinkům neznámého plynu, proto se rozhodli komoru otevřít. Mikrofonem oznámili, že se chystají prostor otevřít a ať jsou subjekty v pozoru. Avizovali, že jakýkoliv podezřelý pohyb bude znamenat střelbu. Dostali zpětnou odpověď „My už nechceme být svobodní“.
Den otevření komory, muži bylo vidět do hrudního koše
Vědci vpustili do komory čistý kyslík a vojáci otevřeli místnost. To, co vojáci spatřili bylo šílené. Místností se táhl urputný zápach hnijícího lidského masa jednoho zemřelého subjektu. Ostatní subjekty měly poškozené svaly, jednomu bylo vidět do hrudního koše. Jídlo bylo od pátého dne nedotčené. Na výzvu vojáků subjekty odmítly opustit místnost. Tak vznikla potyčka, protože měly neuvěřitelnou sílu a vytrvalost. Nereagovaly na žádná sedativa ani drogy. Jeden z nich při potyčce zemřel a druhý byl vážně zraněný. Vojáci zraněného odvezli na operační sál. Jeho tělo nereagovalo na narkózu, a tak operace probíhala při plném vědomí. Subjekt během operace pronesl jedinou větu „Operujte dál, operujte víc, operujte hlouběji.“ A nakonec zemřel na operačním sále.
Velitel nařídil, aby k ostatním subjektům byli zavřeni do místnosti s plynem tři vědci
Poslední tři přeživší subjekty se mohly vrátit do místnosti s plynem. Než se vrátily, jeden ze subjektů mimo komoru usnul a zemřel. Druhý byl němý a třetí začal panicky řvát, že se musí okamžitě vrátit do místnosti s plynem. Velitel nařídil, aby k subjektům do místnosti byli uzavřeni i tři vědci. Tito vědci od začátku byli přísedící u experimentu. Jeden z vědců okamžitě vytáhl pistoli a velitele zastřelil. Poté zastřelil němého subjekta a posadil se proti přeživšímu poslednímu subjektu, ten označil sám sebe za zlo, které je v lidské mysli zadržováno spánkem, ale bez spánku se všichni stanou pravým monstrem. Vědec poté střelil subjekt do srdce.
Tento příběh ze Sovětského svazu se stal námětem pro několik filmů a hororů.
Informace jsem čerpala z Wikipedie, Youtube a volně dostupných článků na internetu po zadání hesla Nikolajevův plyn.
