Ladislav Hojer. Kanibal a sadista, který děsil celé Československo

Na začátek upozorňuji na násilný obsah článku.

Ladislavův otec zemřel ještě v jeho dětství. Jeho matka se poté podruhé vdala, ale brzy na to zemřela na rakovinu. Ladislav zůstal ještě nějakou dobu žít se svým nevlastním otcem, poté se otčím odstěhoval. A tak zůstal Ladislav žít sám s bratrem Jaroslavem v Praze v Motole. Po ukončení zvláštní školy se vyučil sklenářem, jeho IQ bylo na spodní hranici průměru. Neměl žádné kamarády a vedl samotářský život. Ladislav Hojer byl sadistický kanibal, který na území Československa zabil v letech 1978-1981 pět žen.

Hojerova první oběť byla zabita v Děčíně. Tam se vydal, aby podle jeho slov poznal krásy naší země a také se podívat po nějaké ženské. Evu R. napadl u nábřeží Labe, srazil ji k zemi a bezvládnou odtáhl do křoví. Zde ji uškrtil. Pohlavní styk nevykonal, onanoval nad mrtvolou. Poté ji do genitálu zastrčil kopřivu, kterou utrhl v okolí. K vraždě se zprvu doznal jiný muž, aby na sebe upoutal pozornost.

Druhá Hojerovo oběť byla mladá žena, která jela nočním vlakem z Prahy do Děčína. Studentku medicíny posadil do vlaku její manžel. Hojer byl v té době voják. Ivonu si vyhlédl během cesty ve vlaku. Když se mladá žena vydala na toaletu, Hojer šel za ní. Za pomoci obyčejného klíče otevřel dveře, vtrhl dovnitř a mladou Ivonu uškrtil její šálou. Na toaletě ve vlaku nebylo dostatek místa pro soulož a tak masturboval. Poté vystoupil v Ústí nad Labem a dalším vlakem se vrátil zpět do Prahy. Tělo mladé ženy bylo nalezeno druhý den ráno úklidovou službou.

Během vojenské dovolené jel Hojer navštívit kamaráda do Košic. Udělal si zde procházku kolem přehrady. Všiml si zde osamocené ženy. Na rozdíl od předchozích útoků se nepokusil s ženou navázat komunikaci a rovnou ji napadl. Při jejím škrcení u něj došlo k předčasné ejakulaci. Mrtvolu ženy omotal nalezeným drátem a připevnil k ní kámen. Mrtvolu poté odtáhl do hlubší vody přehrady. Po činu si ještě v nádrži zaplaval. Tělo bylo objeveno ve značném stádiu rozkladu. Hlava a zápěstí bylo nenásilně odděleno od těla. Podle oblečení Československé značky Triola se jednalo o Československou příslušnici. Do dneška je totožnost ženy neznámá.

Hojer přijel ráno do Brna, celý den se procházel po městě. Ve tři hodiny ráno uviděl osamocenou mladou dívku na tramvajové zastávce. Dal se s ní do řeči, ale Ivana začala utíkat. Hojer ji doběhl, strhl na zem a odvlekl do parku. Zde se ji pokusil znásilnit, pobodal jí a nakonec ji uškrtil. Poté ji nožem odřízl prsa a genitál a odvezl si je v igelitové tašce domů. Doma genitál oholil a ukájel se s ním. Asi po týdnu ostatky uvařil v osolené vodě a pokusil se je sníst s hořčicí a křenem. Pokrm mu nechutnal a tak ho spláchl do záchodu a hrnec vyhodil. K této vraždě se doznal mladý muž, aby zakryl své studijní neúspěchy.

Poslední vraždu spáchal nedaleko svého bydliště v Motole. Číhal zde na oběť minimálně hodinu. Kvůli její dobré postavě si myslel, že je Anna mladší. Rozhodl se že jí přemluví k pohlavnímu styku. Poté ženu napadl, rozřízl jí šaty a znásilnil jí. Její křik slyšeli svědci, ale nikdo si to nespojil s trestným činem. Annu uškrtil její punčochou, při odchodu ji přikryl hlavu kabátem. Tato vražda Hojera znepokojovala, stala se kousek od jeho bydliště asi 300.  metrů. S touto vraždou se několikrát pochlubil v hospodě, ale jeho doznání nebral nikdo vážně.

Hojer odvlekl mladou dívku z tramvajové zastávky do parku. Měl však problém s erekcí. Tak nutil dívku k orálnímu sexu, nutil dívku strkat si do přirození různé předměty. Dívka mu nabídla, že by mohli pokračovat u ní doma, že je nebude nikdo rušit. Hojer dívku oblékl, ta se mu vytrhla a utíkala pryč. Násilník ji doběhl, srazil na zem a hlavou ji několikrát udeřil o chodník. Její křik zaslechl policista, a proto se vyklonil z okna a Hojera okřikl: „Necháš ji?“ Hojer se dal na útěk.

Hojer byl zatčen na základě svědectví duševně nemocného pacienta, který se k vraždě u Motolského potoka nejprve doznal. Věděl jak byla Anna Š. zavražděna. Což věděl jen pachatel a vyšetřovatelé. Kriminalisté přišli na to, že duševně nemocný pacient byl v době vraždy zavřený v ústavu. Nakonec vypověděl, že mu kamarád vyprávěl o vraždě u Motolského a potoka a místo činu mu i ukázal. Onen kamarád byl právě Ladislav Hojer. Hojer se při výslechu k vraždě přiznal. Ukázal nůž, kterým rozřezal oběti oblečení. Postupně se doznal ke svým činům, přiznání psal písemně. Styděl se za své skutky.

Poprava Ladislava Hojera musela být dvakrát kvůli jeho nemoci odložena. Před vykonáním trestu se bál smrti. Před samotným oběšením se vzpouzel, zlomil asistentovi kata prst a strachy se pokálel. Popraven byl v Pankrácké věznici. Podle znaleckých posudků, byl primitivní jedinec. Amorální, asociální osobnost s agresivními tendencemi. Jeho postoj k obětem svědčí o brutalitě a bezcitnosti. Duševní porucha u Hojera zjištěna nebyla. Vše bylo způsobeno jeho negativními zkušenostmi s ženami. Pokusil se navázat kontakt přes inzerát, ale bezúspěšně. Na večírku s kamarády se seznámil s ženou, která mu nabídla pohlavní styk. Když se žena stala aktivní, Hojer se zalekl a ženu prohodil skleněnou výplní dveří a utekl.