Dá se udělat svatba na srubu bez vody a elektřiny?

Toto byl popravdě zprvu trošku boj. Jak jsem říkal, chtěli jsme mít svatbu spíše přírodního charakteru, ideálně (na začátku) někde v krásné stodole, kde bychom měli vše připravené. Super, vizi jsme měli, a tak jsme začali hledat. Region byl vybraný a daný, a tak jsme si na základě recenzí a diskusí vytipovali asi 10 míst, které jsme obepsali.

Odepsali nám všichni, nebo alespoň zavolali. K mému překvapení nejlevnější cena za místo, kde by se nám svatba líbila, byla 70.000 Kč, a to pouze za pronájem místa. I přesto, že jsme rozpočet neměli pevně určený a chtěli jsme si to hlavně užít, to byl pro nás velký šok. Za takovou cenu bychom si raději zajeli někam na líbánky. Hledali jsme tedy různé alternativy, až nás napadlo, že naše svatba bude originální a hlavně osobní. A proto jsme se rozhodli pro náš srub v lese.

Manželka byla ze začátku proti. Ve srubu totiž není elektřina ani voda. Na druhou stranu je to ale neuvěřitelně kouzelné a romantické místo. Otázky zněly stále stejné: Kde budou lidi spát? Co když bude pršet? Kam lidi budou chodit na záchod?

Já si to vše maloval jako „Hurvínek válku“ a podle toho jsem taky vše vymýšlel. Když se mi podařilo přemluvit ženu, slíbil jsem jí, že se nejdříve zeptám svatební koordinátorky, zda to není úplná blbost. Ta nám po necelé minutě řekla. „Ano - je to blbost!“ a bylo vymalováno. Po několika diskuzích jsme naštěstí docílili skvělého kompromisu. Svatba bude celodenní se začátkem ráno (včetně obřadu) ve srubu a odpoledne pojedeme všichni (80 lidí) do přilehlého penzionu, kde bude čekat krásný prostor s tělocvičnou.

1. Místo: (ráno do cca 15:00) srub, odpoledne penzion
2. Hostů: 80 (včetně dětí)
3. Doprava: Společná z penzionu ke srubu a zpět ve společné koloně

Na toto jsme se těšili! Stáhl jsem si Pinterest a hledal jsem všechny možné tipy a triky, jak si vyzdobit venkovní svatbu. Začalo to rozložením místa kolem srubu. Pro představu, dole u srubu je hezký rybníček, za kterým následuje mýtina o rozloze zhruba 2.000 m2. Po levé straně je největší rovina, kde jsme se rozhodli udělat posezení s přáteli a „slaný koutek“.

Na druhé straně u srubu je dokonalá rovina o několika m2, tak jsme se rozhodli, že tam bude sladký koutek a další posezení, pohodlné hlavně pro straší svatební hosty.

No a kde bude obřad? Tím, že se jedná o místo v krásných broumovských lesích, bylo to jasné. Obřad bude v lese, kde je spousta mechu. Díky tomu, že jsou srub a jeho pozemky v našem vlastnictví, tak jsme se v představách nemuseli nijak limitovat.

Celé jsme to měli tedy v hlavě, a teď přišla ta praktická část. Jak to provést? Začneme od začátku, u obřadu. Místo, kde jsme se rozhodli, že si řekneme „ANO“, nebylo velké. Věděli jsme, že potřebujeme zhruba 10 míst k sezení pro babičky a případně pro další hosty, kteří nemohou dlouho stát. Vzali jsme na to klasické „pivní“ lavice, které jsou zelené, a tak do konceptu ideálně zapadly.

POZNÁMKA: Nic by nebylo, kdyby nebylo rodičů, sourozenců a svědků, kteří nám naprosto se vším pomohli a tímto jim znovu moc děkujeme.

Jak na slavobránu? Tu jsem si také našel na Pinterestu a zároveň už jsme byli na pár svatbách, které ji měli, a tak jsme věděli jak to zhruba chceme. Tím, že se celý obřad bude konat v lese, jsme i slavobránu chtěli mít přírodní. Použili jsme na ni spadané větve břízy, které jsme postavili mezi dva stromu a celé upevnily. Navrch slavobrány jsme přidělali tyl v barvách naší svatby a přidali květiny a dekorace. (Truhlu, kterou jsem našel na půdě a zrekonstruoval + stůl, na kterém jsme podepsali svatební list, jsme přikryli ubrusem.)

Tedy: „Obřadní místo“ máme vymyšlené a zrealizované. Manželka nakoupila ještě bublifuky + jsme udělali kornouty, do kterých jsme dali sušené květy, na házení místo rýže, abychom neznečišťovali les.

Jak jsem již zmiňoval, tak sladký a slaný bar jsme se rozhodli mít z estetických důvodů odděleně. Za požadavek jsme si dali, aby byly alespoň v jedné výškové rovině, aby mohly i babičky snadno cajdat mezi nimi.

Opět jsme shlédli několik inspirací a rozhodli se do toho zakomponovat i fakt, že jsme milovníci vína. Proto byly základem pro sladký bar dva dubové sudy propojené hezkou fošnou, s dekoracemi kolem. A na tom umístěný alkohol, který se ke svatbě dobře hodí. Tedy hlavně tvrdý alkohol + víno a k tomu ozdobné skleněné dózy na vodu (s citronem a čerstvou mátou, kterou jsme poblíž zasadili).

Jak jsme sehnali dřevěné sudy? Na facebookovém bazaru jsem si našel pána od Pardubic, který prodává dovezené dubové sudy od whisky. Koupili jsme tedy dva 200 litrové sudy. Dohromady za cenu 4400 Kč (tedy 2200 Kč za kus). Dopravili jsme je na srub, kde nám je kamarád a svědkyně pomohli obrousit a nalakovat. Fošnu jsme našli náhodou, dokonce také dubovou a ani ta se nevyhnula broušení a lakování.

Další dominantou u sladkého baru byl stojan vytvořený z ořezaného stromu na zahradě a vybroušených březových kulánků. Postavili jsme ho vedle sudů na cihly, aby se k němu dalo pohodlně dostat ze všech stran. Jak to vypadalo je vidět na fotce (den před svatbou).

A na zbytek dekorací jsem použili vše, co se nám podařilo sehnat. Hodně jsme se inspirovali například na webu Homago.cz, přes který jsme nakoupili za fajn ceny svíčky a mnoho drobností, které dodali všemu tu správnou atmosféru. V hobbymarketu jsem ještě zakoupil soudek, který byl určený jako květník, ale my jsem do něho nasypali led, který byl k dispozici pro alko i  nealko nápoje.

Součástí sladkého baru byly tedy ještě nějaké drobnosti, co jsme našli doma, jako například zdobená konvička. Na rovinu kolem jsme už jen rozestavěli sezení.

Co by to bylo za svatbu bez piva a paštik? I zde si myslím, že se nám to povedlo, a to i díky úplně náhodě. A proto zde rovnou mám i malý tip! Je určitě dobré se poptat kamarádů, sourozenců a ostatních, kteří již svatbu měli, jestli by vám nepůjčili nějaký hezký kousek, který využijete i vy. My jsme u nás na chalupě po sestřině svatbě našli na bílo natřené štafle, které jsme zrecyklovali a použili pro náš slaný bar.

Aby bylo vše správně romantické, tak jsme ho ještě dozdobili srdíčky. Jako talíře a tácky nám posloužila břidlicová prkénka.

Tedy tyto štafle byly základem slaného baru. Pod nimi byly umístěny dva plechové hrnce, opět vysypané ledem a s lahvovými pivy uvnitř. „Lahváče“ jsme zvolili ze dvou důvodů. Zaprvé jsme na tomto místě neměli obsluhu a zadruhé to vypadalo esteticky moc dobře.

Jako sezení jsme využili zakoupené malé balíky sena (kus 50 Kč) a jako stůl jsme k nim přidali klasické palety, které jsme ozdobili. Aby se na balíkách dalo pohodlně sedět, použili jsme jako podsedáky látku, kterou jsme k balíku připevnili.
(Tip: Tím, že jsme vše připravovali dva dny předem, balíky jsme přikryli pláštěnkami a igelitem proti dešti, které jsme sundali až před příjezdem hostů.)

Aby toho nebylo málo, tak jsem si v práci vypůjčil ještě barové stoly s bílými potahy. K nim jsem vyřezal dva kulánky jako květníky, do kterých jsme zasadili barevné květiny.

Doporučení: Jednu malou chybu, kterou jsem zde udělali, bylo rozložení košů. Dali jsme je do míst, kde by nepřekáželi ve výhledu, jenomže tak je hosté často neviděli a doptávali se na ně.

Myslíte že je to ze srubu vše? Ani omylem! Připravili jsme si toho ještě víc.

Jak jsem předeslal, náš srub je uprostřed ničeho, respektive uprostřed krásných lesů, a cesta k němu tak nemusí být pro mnohé snadná. Musí se jet, nebo jít po naší lesní přístupové cestě. A tuto cestu jsme využili následovně.

Po cestě jsme rozmístili tři stoly jako tři stanoviště. První bylo rozehřívací a na něm jsme hostům připravili jak takovou malou srandičku, tak i vážnost. Srandička spočívala v tom, že kolem srubu je spousta hmyzu (komáři atd.). Postavili jsme zde dva repelenty, které každý z hostů mohl využít. Taky u nich pro to byla cedule s nápisem „nastříkej se!“. Vedle nich na stole byly položeny vázanky, které si každý vzal a připnul na svoje oblečení.

Na další zastávce pak bylo prkno, na kterém byl namalován strom a každý, kdo kolem něj prošel, se k němu podepsal nám na památku. Obě tyto stanoviště lemovaly naše fotografie jak dětský, tak dospělý život s kamarády a rodinou.

Uvítací cesta byla zakončena stanovištěm číslo tři, kde byly na stole postavené zkumavky s alkoholem s vtipnými popisky. (Vtipnými je myšleno, že v každé zkumavce byl jiný objem alkoholu a hosté si mohli vybrat mezi zkumavkami s nápisem jako například „prasátko, muž, žena“ aj.)
U tohoto závěrečného stolu stál krásný listnatý strom, na který jsme pověsili další hromadu našich fotek a žena k nim vytvořila 100 pletených srdíček v barvách naší svatby, které se také navěsili na strom.

Celkově se to hodností hůře, protože jsme toho spoustu měli svého či půjčeného. Ale jinak to vyšlo takto:

Na závěr, co si myslím, že se nám ještě povedlo? K obřadu hosty svolával Honzík, bratránek nevěsty, hudbou na příčnou flétnu, na kterou doprovázel také příchod nás, novomanželů s rodiči a svědky. Navíc jsme ještě vyrobili tabulky s programem formou „rozcestníku“.

Vše dopadlo dobře a s pomocí fotografa jsme vymysleli, že společné i párové focení proběhlo rovnou na srubu, takže jsme pak neztratili ani trochu času z následných oslav s rodinou a přáteli. A navíc máme nádherné fotky z lesa.

Jak svědkové vycítili vhodný čas, zaveleli a všichni jsme se vydali na společnou cestu k autům, aby se přejelo k penzion, kde program pokračoval. Nechybělo tradiční troubení, které lidi ještě víc rozveselilo a natěšilo na nadcházející oslavu.

I zde jsem si většinu museli připravit sami, avšak s velkou pomocí majitelky místa. Tím byl penzion, kde se uskutečnil odpolední program. Disponoval hezkou prostornou tělocvičnou, kterou jsme si připravili na oslavu svatby. Stropy na svatebním stolem byly sníženy o závěsná světýlka a dekorace. Paní majitelka nám připravila stoly a natáhla ubrusy. Zde nám velice pomohl ženin bratr s manželkou, kteří se svědkyní nazdobili celý stůl.

Na tomto místě jsme pak dále už jen rozvěsili několik světýlek, vytvořili fotokoutek a na vyrobený stojan z palet jsme opět rozvěsili fotky.

Co jsem udělali navíc bylo ještě posezení na zemi s vodní dýmkou. Vytvořili jsme také pár zábavných her, které na svatbě nesměly chybět, a k nim vytvořili nebo koupily potřebné rekvizity. Například to byly lyže, na které jsme přilepili panáky. Udělali jsem tak tým Brynda a tým Šedivá. Každý si vždy složil tento tým a cílem bylo co nejrychleji doběhnout k lyži a tu společně „vypít“.

Součástí oslavy byla samozřejmě hudba. V našem případě to byla živá dvoučlenná kapela, která hrála fantasticky a dalo se s ní na všem domluvit.
Mezi přestávkami v hraní se mikrofonu chopili svědci, které vymysleli báječné hry pro hosty a svatebčany. Nechyběla ani hra na otázky nebo soutěž o dny s novomanžely.

Musím uznat, že nám snad vše vyšlo, jak jsme si přáli, a to hlavně díky suprové domluvě s penzionem. S paní jsme byli dohodnutí, že oni zajistí veškeré slané jídlo a my to sladké (včetně dortu). Co se pak týkalo pití, vše bylo místní z penzionu, kromě našich asi čtyřech lahví „lepšího“ rumu a whisky.

A co jsem tedy jedli? Společný oběd jsme měli vymyšlený tak, aby pro všechny hosty byla společná polévka s přípitkem, po kterém následoval raut, kde bylo možné si vybrat ze dvou hlavních jídel.

Poznámka: Pokud byste někdo přemýšlel o tomto druhu oběda, tak nám bylo od paní majitelky správně doporučeno ať na raut počítáme maximálně s půlkou porcí. A měla pravdu a dokonce ještě zbylo… :-)

Zhruba hodinu po obědě začalo okrajování kýty a krůtího masa, které bylo výborné, a poté následovaly naše sladké zásoby. Ženina maminka nechala upéct 200 kusů minizákusků. (Pro 80 lidí to bylo tak akorát, druhý den nám zbylo jen na snídani). Po šesté hodině přišel na řadu slaný raut od paní, který zahrnoval sýrovou roládu a sýrové a uzeninové talíře. K tomu pečivo a samozřejmě i mnoho sladkého, které zůstalo na stole.

A co jsem tedy pili? Na čepu bylo samozřejmě točené pivo a z nealkoholických nápojů to byla Kofola a hroznová limonáda. Nechyběly ani džbány s džusem a čistou vodou. Podařilo se nám zajistit dokonce i Aperol, mimo to jsme byli domluveni na ginu s tonicem jako jediném drinku. Zbytek tvrdého alkoholu byl u baru, který jsme postavili z palet. Uprostřed něj byl plechový lavor s ledem a levnějším alkoholem. Na rovinu si myslím, že by dražší ani neměl smysl. Účel to zajisté splnilo. (Měli jsme zhruba deset lahví tvrdého alkoholu, včetně toho našeho).

Když tento článek píšu, tak popravdě ještě neznám přesné vyúčtování za jídlo a pití. Kromě toho však ceny vypadaly následovně:

Pro nás bylo důležité, aby se každý cítil dobře. Po prvním tanci se proto hodně hostů převléklo do ležérnějšího pohodlnějšího oblečení, ve kterém zůstali až do večera.

Měli jsme připravené nějaké překvapení? ANO!

Spaní jsme vyřešili snadno a elegantně, v penzionu bylo zhruba 22 míst, kam jsme uložili rodiče, kamarády a příbuzné, kteří mají malé děti. (Hosté si ubytování hradili sami.) Zbytek kamarádů a rodiny, kteří se nedostali večer domů, spal buď ve stanu, anebo vlastních karavanech. Tím, že to nebylo daleko od rodného města mé ženy, spoustu hostů odjela večer námi předem domluveným taxíkem domů.

Chtěl jsem napsat něco hezkého na závěr a shrnutí této důležité a krásné události je docela jednoduché. I když přípravy nebyly nejlehčí a trvaly docela dlouho, vše jsme s pomocí rodiny a kamarádů stihli. Vyšlo počasí, kapela hrála parádně, a vše bylo fajn…

Pokud byste chtěli vidět celé video z naší svatby tak ho najdete na této adrese: https://www.youtube.com/watch?v=Qg9fnh99eXQ

Zde je podrobný přehled nákladů na naši svatbu: