Článek
Stalo se v Paříži
Pokud vám největší sportovní „senzace“ tohoto léta náhodou unikla, udělejme si stručnou rekapitulaci. Kauza se týká dvou reprezentantek ženského boxu, Alžířanky Imán Chalíf a Tchajwanky Lin Jü-Tching, které nakonec ve svých vahách vybojovaly zlaté olympijské medaile. Kromě zlata je však spojuje i něco dalšího – vysoká hladina testosteronu, která může v boxu skutečně přinášet výhodu. Podle dostupných informací se však nejedná o muže ani trans osoby, ani to není případ zakázaného dopingu, nýbrž jde o genetickou predispozici. K této medicínské záhadě se vrátíme později.
Ačkoli se téma medializovalo až nyní, obě sportovkyně se kvůli své genetice setkaly s překážkami již loni v Indii na světovém šampionátu pořádaném lehce kontroverzní Mezinárodní boxerskou asociací. Obě ženy zde byly v diskvalifikovány údajně na základě vysoké hladiny testosteronu. Lin Jü-tching přišla o vybojovaný bronz, zatímco Alžířanka se teprve měla utkat o zlato s čínskou soupeřkou. Konkrétně u Imán Chalíf se dle vyjádření ředitele asociace mělo jednat o „vlastnictví“ pohlavního chromozomu XY.
Imán Chalíf a Tchajwanky Lin Jü-Tching
Doplňme, že obě ženy se jinak bez problémů účastnily spousty jiných mezinárodních soutěží, kde častokrát vybojovaly cenný kov. I na olympiádu byly obě ženy přijaty bez komplikací, splnily všechny nezbytné způsobilosti a zdravotní předpisy. Kritici však vyšší hladiny u obou žen považují za neférové vůči jejich soupeřkám.
Hormony jsou základ všeho
Zkusme se nejdříve s chladnou hlavou podívat na fakta. Hormony nepochybně hrají ve vrcholových sportech klíčovou roli. Růstový hormon hGH je například důležitý pro tělesnou kompozici a zdraví kostí, hormony štítné žlázy T3 a T4 zase regulují metabolismus a energetickou úroveň. Inzulin se kromě regulace hladiny krevního cukru podílí i na růstu svalů. Siloví sportovci si také musí dávat pozor na nadměrné zvýšení hladiny stresového hormonu kortizolu, jež hrozí při přetrénování. Velkou roli hrají i pohlavní hormony.
Atleti si všechny tyto hormony běžně optimalizují za pomocí dobře promyšlené stravy, vyváženého tréninku a kvalitního odpočinku, v čemž jim často pomáhají odborníci jako jsou sportovní dietologové a fyzioterapeuti. Už tady se lze tázat, zda je tato nákladná příprava zcela fér vůči soupeřům, kteří si něco takového nemohou dovolit na stejné úrovni. Ale pokročme ještě trochu dál.
Doping většiny těchto hormonů a jim příbuzných látek je ve sportech zakázaný, protože může potenciálně přinést výhodu i ničit zdraví. Je však zcela běžné, že každý z nás má od přírody dány rozličné hladiny hormonů, které jsou navíc v průběhu života ovlivněny celou řadou faktorů, včetně nemocí. A je zcela pochopitelné, že proč se jedinec s výhodnými genetickými predispozicemi rozhodne zrovna pro kariéru vrcholového sportovce.
Testosteron u žen a mužů
V současnosti se z celého spektra hormonů řeší výhradně testosteron, který spadá do kategorie pohlavních hormonů. Ačkoli se tyto rozlišují na „mužské“ a „ženské“, vyskytují se přirozeně u obou pohlaví. Toto pohlavní rozlišení vychází pouze z toho, u koho jsou jejich hladiny za normálních okolností vyšší. Průměrný muž má asi desetkrát až dvacetkrát více testosteronu než průměrná žena v plodném věku. Jedná se však o pouhé průměry, i mezi samotnými muži se mohou hladiny testosteronu velmi rapidně lišit.
Zatímco v období dětství jsou hladiny testosteronu chlapců a dívek podobné, po pubertě nastává propastný rozdíl v množství cirkulujícího testosteronu, což se odráží i na fyzické stavbě těla. Vlivem testosteronu získávají dospívající muži oproti ženám silnější kosti, větší svalovou hmotu i sílu a v neposlední řadě také více cirkulujícího hemoglobinu. Díky tomu vůči nim získávají výhodu zejména v těch sportech, které staví na síle a/nebo výdrži.
Vysoká hladina testosteronu není vše
Hladina testosteronu může být nadprůměrně vysoká u obou pohlaví, přičemž v mužských i ženských disciplínách může skutečně poskytnout značnou výhodu vůči soupeřům a soupeřkám s nižším testosteronem. Na druhou stranu však tohle tvrzení nelze jen tak zobecnit na jednoduchou rovnici více testosteronu = více výkonu. A už vůbec ne u všech sportů.
Abychom to ještě trochu zkomplikovali, naměřené hladiny testosteronu v krvi nemusí být zcela směrodatné. Nic neříkají o tom, jak efektivně jej konkrétní tělo dokáže využívat, podobně jako když například při diabetu 2. typu nedokážou buňky plně využívat hormon inzulin. Vysoký testosteron vám navíc jen tak nevyhraje žádnou medaili, pokud veškeré své úsilí nezaměříte na trénink a životosprávu.
Zvýšené hladiny testosteronu u žen rozhodně nejsou nijak vzácný jev. Mnohdy se jedná o nějaké zdravotní potíže s vaječníky nebo nadledvinami. Třeba takový syndrom polycystických vaječníků (PCOS) postihuje odhadem až 10 % žen v produktivním věku, a předpokládá se, že mezi atletkami je poměr žen s PCOS nadproporčně vyšší než v obecné populaci. Zkrátka jim přináší výhodu oproti soupeřkám. Ve vzácnějších případech je vyšší hladina testosteronu dána i genetickou mutací.
Chromozomy XY u žen
Součástí „skandálu“ je totiž také údajný objev chromozomu XY u Imán Chalíf. Odhlédněme teď zcela od dohadů, zda jej Alžířanka skutečně má či nemá. Obecným faktem je, že ženy skutečně mohou mít chromozomy XY. Jedná se například o vzácný Swyerův syndrom (odhady mluví o prevalenci 1 z 80 000 porodů), kdy se dotyčná narodí jako dívka, vyrůstá jako dívka a má jednoznačně dívčí tělo. O své genetické výbavě nic netuší, přičemž většinou až v pubertě zjistí, že nemůže menstruovat a neobjevují se u ní typické druhotné pohlavní znaky jako je růst prsou. Přesto má dělohu a s lékařskou asistencí může potenciálně i otěhotnět a porodit zdravé dítě.
V některých případech k diagnostice dochází dokonce až v pozdější dospělosti, protože se zkrátka jedná o vzácné syndromy, o kterých většina lidí v životě neslyšela. Je to však pádný důvod pro případnou diskvalifikaci z ženských sportů?
Jestliže chce někdo posuzovat pohlaví čistě jen podle chromozomů, jak jsme se to učili kdysi dávno ve škole, pak lze zajisté pochopit stanovisko těch lidí, kteří danou osobu považují za muže (byť s vaječníky, vagínou, potenciálně funkční dělohou a bez primárních mužských pohlavních znaků). Na druhou stranu, realita je vždy mnohem složitější než ve školních učebnicích a lékařská věda nám ukazuje, že ani s chromozomy to není tak úplně černobílé. Nyní je převážně na společnosti – a nejspíš i na různých sportovních výborech – jak se k tomu postaví.
Diskriminace 21. století?
Současná diskuze o hormonech ve sportu (pomineme-li teď doping) je rovněž rámována jako diskuze o diskriminaci. Od první moderní olympiády v roce 1896, která ženám zcela zapověděla účast, jsme zajisté ušli obří kus cesty. I tak ale ve světě sportu dodnes v mnoha oblastech přetrvává diskriminace: na základě pohlaví, rasy, sexuální orientace, náboženství a další. Nyní se znovu otevřela diskuse, zda diskriminovat osoby jen na základě genetické výbavy, případně i onemocnění, jako je PCOS u žen.
Proč se vlastně zastavovat jen u testosteronu a žen? Proč by z velice podobných důvodů neměl být diskvalifikován někdo jako Michael Phelps s neuvěřitelnými 28 olympijskými medailemi, které získal mimo jiné i díky vzácným genetickým rozdílům? Má nadproporčně dlouhé paže, velké dlaně, kratší nohy a nadprůměrnou kapacitu plic – ten muž se pro plavání doslova narodil! Nadto jeho tělo produkuje jen polovinu kyseliny mléčné oproti soupeřům, což prodlužuje jeho výdrž na dlouhé vzdálenosti. Jistě, legendární plavec už má svou kariéru za sebou, nicméně právě takovéhoto „Phelpse“ lze předpokládat snad v každé disciplíně od hodu oštěpem přes sprint až po ženský box.
Také je obecně známo, že Afričané jsou dokonalí běžci na střední a dlouhé vzdálenosti. Přes 90 % světových rekordů v těchto disciplínách drží Etiopané a Keňané. Jejich „běžecký gen“ dosud nebyl odhalen, ačkoli několik podezřelých už je na stole. Pokud však k jeho definitivnímu odhalení někdy dojde, měli bychom pak těmto atletům ve jménu férovosti zakázat přístup na trať?
Ideál férovosti je ve sportu je zajisté něčím, co má nezpochybnitelnou hodnotu. Bohužel je to však jen nedokonalý lidský výtvor, s kterým se dá zacházet prakticky po libosti. Na jedné straně stojí extrém v podobě naprosté benevolence, a to i vůči dopingu – vždyť soupeři mohou mít férový přístup k těm úplně stejným látkám, byť si jimi mohou zničit zdraví. Na druhé straně spektra si lze představit druhý extrém v podobě přísných norem, kde by žádný sportovec nesměl příliš vybočovat z průměru, třeba z hlediska výškového, váhového, proporčního a genetického profilu. Ani jedno z toho si nejspíš nepřejeme, ale kde přesně pak nalezneme ten správný střed?
Psychopati, autisti, gayové – predispozice a férovost
Troufněme si závěrem podívat se na věc z širší perspektivy. Naše civilizace existuje především díky rozdělení práce a specializaci. V ideálním případě si každý jedinec najde to, k čemu má vrozené predispozice – ať už to je neurochirurgie vyžadující jemnou motoriku a extrémně pevné nervy, programování založené na přísně logickém uvažování nebo třeba umělecká tvorba stavící na hlubším cítění.
Mluvíme-li tady o predispozicích, může to mnohdy znamenat i velmi výrazné odchylky od průměru – například psychopatii, poruchu autistického spektra nebo homosexualitu. Díky těmto predispozicím se jedinci mohou stát jedničkami ve svém oboru a zastínit tak své „normativní“ kolegy. Avšak stejně jako jejich kolegové, i dokonale přesný neurochirurg, nadaný programátor či geniální umělec musí tak jako tak projít náročnými učňovskými léty a odříkáním, než nalezne hodnotné společenské uplatnění.
Ředitel nemocnice ani manažer IT firmy pak zajisté nevyhodí svého špičkového zaměstnance jen kvůli nově zjištěné diagnóze, nebo že by to snad bylo nefér vůči ostatním zájemcům o jeho pozici – i pracovní trh je ostatně založen na náročné kompetici a má své vítěze i „poražené“. Ani ředitel galerie nezruší plánovanou výstavu jen tak kvůli něčí sexuální orientaci. To bychom nazvali diskriminací.
A tedy se ptejme: Proč a jak je situace ve sportu odlišná? Pokud sportovec se vzácnými vrozenými predispozicemi trénuje stejně tvrdě jako jeho soupeři, pokud sportu obětuje většinu svého času a úsilí, pokud stejně jako oni neužívá žádný doping a splňuje pravidla, proč by měl být diskriminován jen na základě něčeho, co ani nemá ve své moci? Může být vrcholový sport ze své vlastní podstaty vlastně férový?
Zdroje:
Zároveň děkuji za odbornou pomoc firmě Pilulka.cz, která mi zodpověděla zaslané otázky.
