Článek
Hlavní město Mexika skýtá mimo jiné úrodné podhoubí pro subkultury všeho druhu. V tomhle pulsujícím mnohamilionovém ekosystému jsou zastoupeny všechny vrstvy od těch nejprostších ve favelách přes gangstery a umělce až po kancelářské krysy a nechutně bohaté. Lidé se v tomhle mraveništi rádi odlišují a identifikují s nějakou skupinou podobně smýšlejících. A spolu s velmi nespoutaným a kreativním životním stylem tady vzniká pěkná řádka všelijakých skubkulturních projektů.
Problém nastává, když si některé z nich vjedou do vlasů. Nejvíce se to projevilo před 15 lety při dnes už legendární bitce dvou světů: zástupců hnutí punk s dlouhou historií vs. emo, které bylo tehdy na vrcholu své jepičí slávy.
Momentka z bitky, kterou zachytil fotograf Fernando Ramírez z deníku El Universal
V neděli 16. března 2008 se desítky lidí z těchto skupin střetly na náměstí Glorieta Insurgentes v centrální části města a došlo k surrealistické, až komické bitce mezi ocvočkovanými pankáči v těžkých botách a emaři s natupírovanými účesy. Dodnes se tu na ni vzpomíná a já sám už tuhle komickou historku nesčetněkrát převypravoval svým krajanům jako důkaz toho, že v Mexiku není nic dostatečně ujeté. Magický surrealismus v plné kráse.
Vše se už tehdy rozpoutalo on-line. Stoupenci emo stylu si na sociálních sítích té doby, jako byl MySpace, stěžovali na výhrůžky a agresi ze strany punkerů. Prý jim třeba posílali e-maily hrozbami, že je budou lynčovat. Nakonec se dohodli, že se v osudný den sejdou na zmíněném náměstí k mírové demonstraci za toleranci mezi subkuluturami. Punkeři se ale rozhodli jim jejich setkání znepříjemnit a dostavit se také. Dnes tvrdí, že na emaře zaútočili jen tak pro zábavu, podle dobových zdrojů ale i oni měli svůj důvod k nespokojenosti - vyčítali emařům, že podle nich kopírují některé prvky jejich stylu a nemají vlastní identitu.
Každopádně se tehdy na náměstí sešly masy lidí ze dvou znepřátelených kmenů a začali na sebe pokřikovat. Slovní útoky přerostly ve strkanice a pak v hromadnou bitku. Na místo byla dokonce povolána stovka policistů, těm se však ani po několika hodinách řežby nepodařilo od sebe účastníky odtrhnout.
Co se nepodařilo mužům zákona, se podařilo až mužům víry. Do vřavy totiž vplul průvod stoupenců hnutí Hare Krišna se svými bubínky, kteří obě strany sporu začali vyzývat, aby se k nim připojili. Teprve pak se situace uklidnila a účastníci se rozešli. Kupodivu všech nedošlo k žádným velkým zraněním. Podobné bitky se nicméně po této události rozlily i do několika dalších mexických měst.
Dnes se na tuhle událost vzpomíná s úsměvem a jako důkaz toho, jak bláznivé dovede být všední nedělní odpoledne v Ciudad de México. Aneb jak v úvodu jednoho z mnoha vzpomínkových článků napsal jeden zdejší web: „V Ciudad de México narazíte na nejrůznější události, které překonávají fikci.“
