Článek
Bylo naprosto obyčejné ráno 1. července 2018. Začínal další horký den v Burari, čtvrti na severu indického Dillí. Místě pulzujícím životem, kde se mísí tradice s moderním způsobem života. Vzduchem se line vůně kari, ulice jsou plné lidí a sousedé se navzájem znají.
Nebaví vás číst? Mrkněte na video
To ráno bylo zvláštní v jediné věci
Obchod s potravinami, který provozovala rodina Bhatia, zůstal zavřený. Lidé se začali shromažďovat před vchodem. Čekali na čerstvé mléko, jako každé jiné ráno. Minuty ubíhaly, ale nikdo se neukazoval. V místních narůstal neklid. Tohle se jim nepodobalo.
Jeden ze sousedů se rozhodl situaci zkontrolovat. Zaklepal. Bez odpovědi. Zkusil kliku. Dveře byly odemčené. Nervozita v davu za jeho zády sílila, hlasy se mísily v nesourodý šum. Muž otevřel dveře a vstoupil dovnitř.
V první chvíli si neuvědomil, na co se dívá
Vtip? Figuríny? Nějaký rituál?
Mozek si odmítal připustit strašlivou realitu, která se před ním odehrávala. Výjev byl natolik bizarní, že o něm lidé budou mluvit ještě dlouhá léta.
Před ním stálo deset lidí ve vzpřímené poloze. Nehybní. Beze života. Připomínali loutky krátce po skončení představení. Kolem krku měli uvázané barevné šátky a sárí, přivázané k mříži ve stropě. Oči měli zavázané, ústa ucpaná roubíkem, ruce svázané za zády telefonním kabelem.
Kdo jim proboha mohl něco takového udělat?
Byli tam všichni. Od patnáctiletých Shivama a Dhruva až po sedmapadesátiletou Pratibhu. Jediná, kdo v té podivné formaci chyběl, byla nejstarší členka rodiny – babička Narayani.
Tu mezitím našla přivolaná policie v horním patře. Ležela mrtvá vedle postele. Kolem krku měla šátek, přivázaný ke skříni. Stejně jako ostatní zemřela uškrcením, ale odděleně. Sama.
Všichni si kladli stejnou otázku:
Co se jim stalo? Kdo mohl této v komunitě respektované rodině ublížit? A hlavně proč? Nebo si to snad udělali sami?
Vyšetřovatelé dům důkladně prohledali. Našli pozůstatky rituálního ohně. Ve stále silně nábožensky založené Indii to nebylo nic výjimečného – hinduistické obřady jsou běžnou součástí každodenního života.
Zaměřili se na rodinný oltář. Právě tam totiž lidé, kteří se chystají ukončit svůj život, často zanechávají vzkazy na rozloučenou.
Žádný takový ale nenašli. Místo toho objevili deník. A pak další. A další. Celkem jedenáct ručně psaných deníků, z nichž nejstarší zápisy pocházely z roku 2007. A to, co v nich objevili, změnilo naprosto všechno.
Přesuneme se teď do roku 2007, kdy to celé začalo
Celá rodina truchlí. Nedávno zemřel patriarcha rodu Bhopal Singh, manžel babičky Narayani. Zdá se, že není nikdo, kdo by ho dokázal nahradit.
Ze tří synů se paradoxně jako nejsilnější autorita začíná prosazovat nejmladší Lalit. Mladý muž, kterému hluboké trauma sebralo hlas. Před lety se ho někdo pokusil zabít – zamkl ho v obchodě a zapálil ho. Lalit přežil, ale od té doby nepromluvil. Jen psal.
A krátce po Bhopalově smrti se Lalit rodině svěřil, že se mu zdál sen. Ve snu ho navštívil otec. Řekl mu, že nad rodinou drží ochrannou ruku. A že pokud budou všichni pravidelně recitovat náboženský text zvaný Hanuman Chalisa, oslavující opičího boha Hanumana, Lalitovi se vrátí hlas.
Rodina se proroctvím začala řídit
Trvalo to téměř rok. Pak Lalit jednou v transu začal mluvit. Nahlas. Plynule. Stále hlasitěji. Ostatní ztichli a jen poslouchali. V tu chvíli zahodili veškeré pochybnosti.
Bhopal ze záhrobí Lalita uzdravil.
Od toho okamžiku získal Lalit v rodině oficiální postavení nového patriarchy. Vedl obřady. Vykládal otcovy pokyny. Cokoli řekl, platilo. Nikdo bez něj nehnul ani prstem.
V průběhu let, jak vyplývá z deníků, Bhopal Lalita navštěvoval pravidelně. Dával mu instrukce pro zbytek rodiny. Někdy prý skrze něj i promlouval. Lalitovi se měl změnit hlas, zhlubnout, jako by k nim skutečně hovořil jejich dědeček.
Rodina pokyny dodržovala. Zákaz alkoholu, protože kalí mysl. Omezení mobilů. Žádné hádky. Vzájemná podpora. Přesné role. Přesné rituály.
Zní to skoro hezky, že? Jenže pravda je jiná. Šlo o sofistikovanou manipulaci. Každý člen rodiny měl jasně danou úlohu a nesměl z ní vybočit. A co bylo ještě horší – rodině se začalo dařit. Přičítali to poslušnosti a rituálům. Past se nad nimi začala pozvolna zaklapávat. Otevřeli další obchod. Finančně rostli. Děti studovaly. Všechno zdánlivě fungovalo.
A pak přišel další úspěch
Lalit domluvil pro svou třiatřicetiletou neteř Priyanku manželský svazek. Zásnuby klaply. Rodina začala plánovat oslavu. Jako ideální místo zvolili prostor jejich obchodu – dost velký pro rozlehlou rodinu, sousedy i přátele. Připravilo se jídlo. Hudba. Dokonce i taneční vystoupení.
Jen málokdo tehdy tušil, že o deset dní později budou na stejném místě viset všichni mrtví.
Už tehdy se všichni začali pomalu připravovat na poslední rituál, který v denících nazývali badh pooja – rituál banyanového stromu. Měl trvat sedm dní a jeho vyvrcholením měl být návrat zemřelého patriarchy Bhopala. Rodina věřila, že se otec znovu zjeví a převezme nad nimi ochranu.
Instrukce byly jasné. Udržovat mysl zaměřenou na výsledek. Omezit veškeré rozptýlení. Zachovat klid.
Policisté později na kamerových záznamech z ulice zjistili, že večer před rituálem Lalitova žena Tina, vysokoškolsky vzdělaná a inteligentní osoba, nesla spolu s neteří Neetu domů stoličky, které byly později nalezeny na místě činu. O něco později přinesl do obchodu Shivam, Lalitův syn, svinuté klubko vyrobené z telefonního kabelu.
V den obřadu probíhalo všechno zdánlivě normálně
Rodina se navečeřela, všichni si povídali. Čekala je velká chvíle – návrat strážce a patrona rodiny. Nikdo se neloučil. Nikdo neočekával, že zemře.
Krátce po jedné hodině ráno se všichni postavili do předem určené formace. Navzájem si pomohli zavázat oči, ucpat ústa a uši a svázat ruce. Zdá se, že organizaci měl na starosti především Lalit s Tinou, kteří jako jediní neměli ruce svázané tak pevně jako ostatní.
Další instrukce vyžadovaly absolutní klid. Členové rodiny měli napodobit kořeny stromu banyánu, které visí z větví směrem k zemi. V představách je měly obepnout a spojit. Podle deníků měl po návratu patriarchy následovat okamžik, kdy si všichni navzájem pomohou rozvázat ruce.
Nešlo o smrt. Šlo o zkoušku
Nikdo se nebránil. Nikdo neodporoval. Jediným, kdo se zřejmě pokusil alespoň částečně vyprostit, byl Bhuvnesh, Lalitův starší bratr. Jednu ruku se mu podařilo uvolnit. Ale bylo už pozdě, smrt ho ze svých pařátů nepustila.
Mozaika osudného večera se začala pomalu skládat dohromady. Kolem případu se však okamžitě vytvořil informační šum plný konspiračních teorií, který museli policisté postupně rozplétat. Rozzuřená veřejnost i vzdálení příbuzní jen těžko přijímali představu, že by si respektovaná a vážená rodina mohla něco takového způsobit sama. Vždyť mezi mrtvými byly děti. A Priyanka měla před svatbou.
Proto se začala hledat další vysvětlení
Jedním z nich byla domněnka, že se vzhledem k povaze úmrtí rodina radila s tantrikem – v hinduistické tradici postavou na pomezí duchovního vůdce a okultního praktikanta. Mohl je snad navést někdo zvenčí? Navíc se v celé záležitosti podezřele často objevovalo číslo 11. Jedenáct mrtvých. Jedenáct deníků pokrývajících jedenáct let. Jedenáct trubek na stěně domu.
Podezření padlo na dceru stavitele, který rodině dům rekonstruoval. Celé to začalo připomínat hon na čarodějnice. Žena byla obviněna mimo jiné proto, že nosila červené sárí – barvu, která byla mylně považována za znak okultních praktik. Byla vyslýchána několik dní, přestože tvrdila, že s rodinou nikdy nepřišla do bližšího kontaktu.
Domnělé důkazy proti ní se rychle rozpadly
Tvrdilo se například, že trubky na stěnách domu měly odvádět duše mrtvých. Jenže jak už víme, nikdo z rodiny smrt neplánoval. Očekávali zázrak, ne konec. Jaké je tedy vysvětlení toho všeho?
Jako nejpravděpodobnější se dnes jeví teorie, že rodina trpěla sdílenou psychózou, jejímž primárním nositelem byl Lalit Chundawat. Neléčené trauma, které mu v minulosti sebralo hlas, mohlo postupně přerůst v závažné duševní onemocnění. Spouštěčem se pak stala smrt otce Bhopal Singh Chundawat v roce 2007.
Jedním z projevů takového stavu mohou být mimo jiné sluchové halucinace a bludy, které Lalit interpretoval jako kontakt se zesnulým otcem. Když se mu pak „zázračně“ vrátil hlas a rodině se začalo dařit, fungovalo to jako potvrzení správnosti víry. Jakékoli pochybnosti byly umlčeny výsledky. A jít proti sdílenému přesvědčení by v takto semknuté rodině znamenalo jít proti celému klanu. Na kritické myšlení nezůstal prostor.
Existuje však i druhá, méně komfortní možnost
Tou je, že Lalitovi postupně začalo vyhovovat postavení absolutní autority. Deníky, na jejichž vedení se kromě něj podílely také neteře Neetu a Priyanka, měly výrazně manipulativní charakter. Objevovaly se v nich formulace typu „poslouchejte Lalita a Tinu“ nebo „Lalit je z rodiny nervózní“. Texty nefungovaly jen jako duchovní návod, ale i jako nástroj kontroly.
Zásadním momentem byly Priyančiny zásnuby. Její plánovaný odchod z domu znamenal nejen rozpad dosavadní struktury, ale i riziko prozrazení rodinného tajemství. Přátelé a sousedé vypovídali, že právě po zásnubách se Lalitovo chování změnilo. Stal se odtažitějším, podrážděnějším a trávil neobvykle mnoho času spánkem.
Nabízí se otázka, zda se neobával, že se jeho pečlivě vybudovaný systém začne drolit. Že malý, uzavřený svět, ve kterém měl absolutní kontrolu, nebude možné udržet pohromadě.
Zdroje:
https://vocal.media/horror/a-ritual-mass-suicide-of-eleven-family-members
https://en.wikipedia.org/wiki/Burari_deaths
https://bssspublications.com/PublishedPaper/Publish_748.pdf?v=638881138972769469
Dům tajemství: Smrt v Burari (Netflix, 2021)
