Článek
Říká se, že víra hory přenáší. Některým může dokonce pomoci překonat ta nejtěžší období v životě. Jako berlička, o kterou se můžete opřít v té nejtemnější hodině, když už vám nic jiného nezbývá. Nebo nám slouží jako maják, jehož světlo následujeme jako blázen na tarotové kartě v dobré víře, že navzdory všemu dojdeme do cíle. A snad každý si někdy v životě alespoň pomyslel „Bože, prosím…“ a zadoufal, že bude jeho přání vyslyšeno.
Nebaví vás číst? Mrkněte na video:
Ale pak jsou tu tací, kteří se obrátili na druhou stranu. Své modlitby a myšlenky zasvětili něčemu mnohem zlověstnějšímu a temnějšímu. Jejich činy se pak stávají hrozivou připomínkou, že víra nemusí být jen dobrá. Snad je to jako symbol rovnováhy jin a jang, v němž světlo vyvažuje temnota. A jedno bez druhého existovat nemůže.
Bruce Perry je nadějný student medicíny na Stanfordu
Zatímco jeho spolužáci tráví večery u kytary a po večírcích, on se usilovně učí a jeho mladinká manželka, devatenáctiletá Arlis, pečuje o jejich pronajatou studentskou rohovou garsonku v univerzitní budově Quillen Hall. Je to sice malinký byteček, ale útulný. Ti dva tvoří pár už od střední školy. Mladí, krásní, nadějní a plní lásky.
Jenže garsonka je někdy pro dva lidi až příliš těsná. I pro ty, kteří se milují. A tak se Arlis rozhodla navzdory pozdní hodině 12. října 1974 vypravit ven s tím, že odešle několik dopisů přátelům do Bismarcku, kde oba vyrůstali. I Bruce potřeboval pauzu, a tak se ven vydali spolu. Čerstvý vzduch jim měl udělat dobře. Někde na půli cesty se však dostali do debaty o domácích povinnostech – o tom, kdo by měl doplnit ucházející kolo u auta. Zcela obyčejná výměna názorů začala eskalovat a Arlis nakonec prohlásila, že chce být sama. Zatímco se Bruce vydal domů, ona zamířila do kostela Stanford Memorial.
Krátce před půlnocí otevřela dveře a vstoupila do zlatě zářící síně
Po kamenné podlaze se rozléhal každý její krok a do nosu ji udeřila známá vůně kadidla. Cítila se klidnější. Kostel byl pro hluboce věřící dívku útočištěm, místem, kam se mohla uchýlit, když potřebovala přemýšlet. Minula dvojici sedící v zadní lavici téměř bez povšimnutí a kráčela středovou uličkou až dopředu, kde poklekla k modlitbě. Dvojice se po několika minutách zvedla a odešla. Kostel se měl o půlnoci zavírat a nechtěli v něm uvíznout. Při odchodu prý potkali vysokého mladého muže v modrém tričku, s pískovými vlasy sčesanými na pěšinku. Jeden drobný detail přesto zaujal – neměl na ruce hodinky.
Deset minut po půlnoci přichází univerzitní údržbář Stephen Crawford a kostel zavírá. Ještě se zeptá, zda uvnitř někdo není, rozhlédne se po zdánlivě prázdném prostoru, zasune klíč do zámku a odchází.
Bruce mezitím dorazil domů a čekal, až se Arlis vrátí. Po půlnoci začíná být nervózní. Vyráží ke kostelu, kde tuší, že by mohla být. Jenže kostel je už zamčený a jeho žena nikde. Možná se minuli. Možná už je doma. Vrací se, ale jejich byt zůstává prázdný. Naplňuje ho jen neklid a ticho, které se postupně stává téměř nesnesitelným. Každý drobný šramot, který by mohl připomínat klíč v zámku, se mění ve výsměch osudu, když se ukáže, že jde jen o opilé studenty vracející se do svých pokojů.
Kolem třetí hodiny ranní Bruce zvedá telefon a volá policii
Její příslušníci zamíří ke kostelu, avšak ten působí prázdně a zůstává zamčený. Všichni spí. Jen jeden mladý student nervózně čeká na návrat své ženy.
Krátce po půl šesté ráno přichází znovu správce Stephen a odemyká dveře kostela. A tam vpředu, na místě, kde byla Arlis naposledy spatřena živá, nachází příšerný a bizarní výjev, na který do konce života nezapomene.
Tělo mladé dívky leží na zemi pod reliéfem kříže na zdi, hlavou směřující k oltáři. Od pasu dolů je nahá. Nohy má široce roztažené a mezi nimi vraženou tlustou, téměř metr dlouhou oltářní svíci. Druhou svíci jí kdosi provlékl roztrženou blůzou a položil na hruď. Její štíhlý, bledý krk nese viditelné známky rdoušení a další stopy naznačují, že byla brutálně zmlácena. Ze zadní části hlavy jí trčí kovový, špičatý nástroj na sekání ledu. Poloha těla připomíná svým uspořádáním diamant, nebo spíš pohozenou hadrovou panenku. Kousek od ní policisté nacházejí na měkké látkové klekací podložce semeno. Celý výjev je natolik znepokojivý, že si kladou otázku: šlo o jakýsi temný rituál, nebo o čin sexuálního sadisty? A proč někdo zvolil tak strašlivý způsob, jak mladé dívce ublížit a ještě zneuctít její tělo?
Když se policisté vydají oznámit tuto zprávu Bruceovi, čeká je další šok
Otevře jim se zakrváceným tričkem. Jako by jim chtěl celý případ usnadnit. Jenže krev, jak se později potvrdilo v laboratoři i na detektoru lži, patřila samotnému Bruceovi. Pravidelně se mu spouštěla z nosu a stresující událost fungovala jako prolomení pomyslné hráze.
V následujících hodinách probíhá zajišťování důkazů a výslech svědků. Policisté nacházejí na jedné ze svící otisk dlaně, který se však stejně jako nalezené semeno neshoduje ani s Brucem, ani s druhým mužem, jenž se postupně dostává do hledáčku vyšetřování – Stephenem Crawfordem. V té chvíli ale neexistují žádné přímé důkazy, které by ho s tímto činem jednoznačně spojovaly. Nesedí ani jednotný narativ. Zatímco jedni vyšetřovatelé se přiklánějí k teorii sexuálního sadisty, druzí trvají na tom, že Arlis mohla být obětí satanistického rituálu.
Kvůli vyšetřování se ten den nemohla nedělní mše konat uvnitř kostela. Zdrcený reverend však trval na tom, že zlo nesmí zvítězit, a bohoslužbu proto uspořádal venku. Ještě téhož dne byl kostel znovu vysvěcen. Jenže žádná modlitba nedokáže přepsat minulost. To dokáže jen čas – a i ten jen částečně.
Arlis byla naposledy v kostele v Bismarcku v den, kdy se s Brucem vzali
O dva měsíce později se do kostela vrátila, tentokrát však místo svatebních šatů oblečená do pohřebního rubáše, s nehybným tělem a zavřenýma očima. Přátelé si později vybavovali její dopisy, v nichž psala o osamělosti, kterou ve Stanfordu cítila. V jednom z nich zmiňovala slunný den strávený na pikniku, kde se Bruce učil a ona psala dopisy a těšila se, až si přečte knihu, na kterou se dlouho chystala. Už se k ní nikdy nedostala.
Její tělo bylo pomalu spuštěno do země za tichých vzlyků pozůstalých a slov útěchy v modlitbě pastora. Na hrob dopadly poslední kusy hlíny a zaměstnanci hřbitova na něj umístili dočasný náhrobek. Brzy nato však přišel další šok – někdo jej ukradl. Ostatní hroby zůstaly nedotčené, a náhodný vandalismus byl proto vyloučen. Nabízela se otázka, zda byla teorie o satanistickém obětování Arlisina těla pravdivá a krádež náhrobku jen další znepokojivou tečkou. Nebo šlo o hloupý vtip či zvrácený suvenýr, jak se ptá autor knihy The Ultimate Evil Terry Maury?
Jen pět let předtím byla zavražděna herečka Sharon Tate příslušníky kultu Rodina vedeného Charlesem Mansonem. Satanismus byl tehdy v očích veřejnosti na vzestupu a strach z něj pronikal společností. Arlis přitom představovala jeho pravý opak – oddanou křesťanku s biblí místo meče, přesvědčenou, že víra může zachraňovat. Její matka si dokonce vzpomněla, že když se Arlis doslechla o satanistickém kultu ve městě, uvažovala o tom, že jeho členy navštíví a pokusí se je obrátit na svou víru. Mohla to být odplata za to, že se pletla tam, kam neměla?
Na jejím pohřbu se objevila ještě jedna podivná okolnost
Zúčastnil se ho i její nadřízený Mark Connors. Arlis pracovala přibližně dva týdny před svou smrtí jako recepční v právnické firmě. Potřebovala vyplnit čas, zatímco se Bruce věnoval studiu, a práce jí dávala pocit alespoň částečné nezávislosti. Právě tam si Connors vybavil epizodu, kdy za Arlis přišel vysoký muž atletické postavy s pískovými vlasy. Pohádali se spolu. Tehdy to považoval za manželskou rozepři. Jenže Bruce toho muže nikdy neviděl – a při pohledu na skutečného manžela na pohřbu ho ta vzpomínka znepokojila. Kdo byl ten neznámý? Bývalý přítel? Muž, který se nehodlal smířit s odmítnutím? Popis nápadně odpovídal mladíkovi, kterého svědci potkali při odchodu z kostela. Tahle stopa se však nikdy nepodařila jednoznačně rozplést.
Objevila se ale jiná, ještě znepokojivější linie
V roce 1977 byl zatčen sériový vrah David Berkowitz, který tvrdil, že je členem kultu zvaného Synové Sama. Podle něj šlo o rozsáhlou organizaci napříč Spojenými státy, zapojenou do drog, pornografie, vražd a černé magie, údajně řízenou nadpřirozenými silami. Nic z toho se nikdy neprokázalo a má se za to, že si Berkowitz tuto konstrukci vymyslel, aby přenesl vinu na jiné. Přesto v roce 1979 zaslal policii výtisk knihy The Anatomy of Witchcraft od Petera Haininga, v níž byla na stránce 114 rukou psaná poznámka: „Arlis Perry, lovena, pronásledována a zabita. Sledována do Kalifornie.“
Způsob vraždy Arlis však neodpovídal Berkowitzovu obvyklému postupu – své oběti zastřelil. Přesto zůstává otázkou, zda nemohl vědět něco víc. Při výsleších už k tomu nic dalšího neřekl a tato stopa byla nakonec odložena jako neprůkazná.
V průběhu let nechávala šerifka Laurie Smith znovu a znovu testovat Arlisino oblečení v naději, že se objeví nové stopy. Až v roce 2018 laboratoř oznámila pozitivní shodu DNA se vzorkem Stephena Crawforda. To vedlo k vydání příkazu k domovní prohlídce. Když policie dorazila k tehdy už starému muži, požádal o chvíli, aby se mohl převléct. V tom okamžiku vzal zbraň a zastřelil se dřív, než mohl být zatčen. Krátce poté byla svolána tisková konference, na níž byl případ označen za vyřešený. Pachatel byl určen a stopy DNA na oblečení oběti měly mluvit jasně. Navíc byla u něj doma nalezena rozsáhlá sbírka dětské pornografie a snuff filmů.
Jenže i zde se objevují pochybnosti
V dokumentu The Stanford Murders stanice ABC se uvádí, že šlo o vzorek spermatu. Vyšetřování totiž komplikovala závažná chyba – v důkazním řízení byly prohozeny kalhoty Arlis a Stephena, které policii odevzdal k analýze. Jakmile byla tato záměna odhalena a napravena, objevilo se na džínech oběti Stephenovo sperma.
Přesto zůstávají otázky. Komu patřilo semeno nalezené na klekací podložce vedle Arlis, které podle dostupných informací neodpovídalo ani Stephenovi, ani Bruceovi? A komu patřil otisk dlaně na svíci, který se opět s žádným z nich neshodoval? Znamená to, že mohl existovat další pachatel? Nebo jsou některé informace nepřesné, zavádějící, či dokonce zcela mylné?
Případ Arlis Perry tak dodnes působí jako mozaika s chybějícími dílky. Otázek zůstává příliš mnoho na to, aby bylo možné jej s naprostou jistotou považovat za uzavřený.
Zdroje:
The Ultimate Evil - Maury Terry (isbn978-1-68369-284-3)
https://news.stanford.edu/stories/2018/06/break-cold-case?utm_source=chatgpt.com
https://en.wikipedia.org/wiki/Murder_of_Arlis_Perry?utm_source=chatgpt.com
https://www.paloaltoonline.com/news/2018/06/28/suspect-in-grisly-stanford-memorial-church-murder-kills-self/
https://en.wikipedia.org/wiki/David_Berkowitz
https://sfdistrictattorney.org/district-attorney-brooke-jenkins-announces-former-santa-clara-county-sheriff-laurie-smith-found-guilty-on-all-counts-in-impeachment-trial/
Pořad od stanice ABC 20/20 s43e33 The Stanford Murders
