Článek
Říká se, že pod svícnem je největší tma. Že ty největší hrůzy se často schovávají nám přímo na očích. Případ, který si dnes probereme, je přesně jedním z takových. Představte si starý velký vozík o dvou kolech s rukojetí. A jeden takový vozík byl odložený na dětském hřišti ve městě Ansan v Jižní Korei více než 5 let. Kolem něj si hrály děti, lidé ho míjeli na cestě domů. A všem byl naprosto ukradený.
Mrkněte na video:
A pak přišel horký červenec 2011. Jedno z dětí při hře zavadilo o vozík a poranilo se na noze. Nic vážného, ale přimělo to jeho matku, aby si postěžovala 59letému domovníkovi jménem Kim. Dosud vozík všichni okázale ignorovali, ale když už se konečně někdo ozval, bylo načase ten svinčík uklidit.
Pan Kim došel k vozíku, který tam stál nejméně od roku 2008. Byl naložený všelijakými krámy a překrytý plachtou. Tu domovník shrnul na stranu. Pod ní ležel velký polystyrenový chladící box, který měl na sobě obrázky palem a jasmínu. Odklopil víko a okamžitě se vyvalil neskutečný zápach, ze kterého se pan Kim málem pozvracel. Ale má nervy ze železa a pokračuje v úklidu. V boxu je totiž balík zamotaný do igelitu, který obklopuje tmavá zapáchající tekutina, která se přelévá, kdykoli domovník jen lehce vozíkem pohne. Pokouší se igelit rozbalit, ale je příliš zamotaný. Popadne proto nůž a rozřízne ho. Uvnitř najde velký cestovní kufr. Rozhodne se ho otevřít. Zatáhne proto za zip. První, co uvidí, je noha. Zčernalá lidská končetina v pokročilém stádiu rozkladu. Okamžitě všeho nechává a běží zavolat policii.
Policie doráží na místo zhruba hodinu poté, co pan Kim přivolal pomoc. Z obyčejného úklidu vozíku se stává scéna hrůzného zločinu. Když kriminalisté otevřou kufr, spatří nahé lidské tělo. Oběti chybí oba palce na rukou a krk je natolik zohavený, že to vypadá na pokus o oddělení hlavy.
Na první pohled je jasné, že pachatel udělal všechno proto, aby identitu mrtvé ženy nebylo možné zjistit. A jako by to nestačilo, rozklad těla je v tak pokročilém stadiu, že nelze určit ani přesnou příčinu, ani čas smrti. Byla zavražděna před šesti měsíci? Před rokem? Nebo snad ležela v kufru celou tu dobu, kdy vozík chátral na okraji dětského hřiště?
Toho, čeho se mohli vyšetřovatelé chytit, byly nakonec ostatní prsty oběti. Získali z nich otisky, díky kterým se podařilo oběť identifikovat. Ukázalo se, že se jedná o obyvatelku sídliště, ke kterému patřilo ono dětské hřiště. Byla jí paní Kim narozená v roce 62, která trpěla 4. stupněm mozkové obrny. Nebyla sice upoutaná na lůžko, ale potřebovala pomoc v každodenním životě. Od státu pobírala invalidní důchod.
Paní Kim to podle všeho neměla v životě jednoduché. Vdala se za násilníka, který ji místo pomoci opakovaně bil a její syn trpěl těžkou formou autismu, takže sám potřeboval neustálou péči. V roce 2005 se s manželem rozvádí a snad doufá v lepší zítřky. Osud jí ale rozdal karty, které pro ni nevypadaly dobře. Paní Kim je naposledy spatřena v roce 2006. Nicméně její sociální dávky jsou ještě vypláceny další dva roky. Nakonec je úřady pozastavují, protože při kontrolách na místě bydliště nebyla paní Kim k nalezení. Úředníci zjistili, že adresa, na kterou byla hlášena, je pouze formální – v bytě reálně nebydlela.
V dubnu 2011 je její jméno dokonce vymazáno z registru obyvatel. Jako by oficiálně přestala existovat. Nikdo z rodiny její zmizení nenahlásil – manžel žil po rozvodu v ústavu, protože byl sám handicapovan. Syn byl zas umístěn v zařízení pro lidi s autismem, a tak její zmizení nevyvolalo pozornost.
Až nález v rikše na dětském hřišti o několik měsíců později konečně odhalil, že paní Kim nezmizela jen tak. Byla mrtvá, možná dokonce už roky. Ale kdo stál za její smrtí?
Jediné, čeho se mohla policie chytit, byl samotný vozík. Ukázalo se, že všechno patří panu Jeongovi, který v bytovém komplexu bydlel také. Ale vyslechnout ho nemohli. Byl totiž už dva roky po smrti. Rakovina ho semlela v roce 2009.
Zatím máme víc otázek než odpovědí. Policie se začala proto hlouběji zajímat o minulost zesnulého pana Jeonga, který byl více než respektovaným členem místní komunity. Všichni ho znali jako někoho, kdo pořádal akce pro handicapované a snažil se jim pomáhat. Zbožný, obětavý člověk. Ale když se vyšetřovatelé začali pídit po jeho minulosti, v dokonale hladké masce ctnosti se začaly objevovat hluboké praskliny. Pan Jeong totiž nebyl žádné neviňátko.
Kdysi v 80. letech se pan Jeong živil jako zubař. Byl to ženatý a platný člen komunity. A pak přišla rána. Zrada od osoby, kterou miloval. Manželka mu byla nevěrná. Popadl ho vztek. Byl doslova nepříčetný. Neovládl se a hodil po ní těžkým předmětem. Byla na místě mrtvá. A Jeong šel do vězení.
První rozsudek zněl trest smrti. Poté ho však úřady změnily na doživotí. Pan Jeong se mezi tím dal na cestu vykoupení. Začal navštěvovat vězeňskou kapli a postupně si budoval image napraveného vězně. V té době se začíná zajímat o pomoc handicapovaným a vyměňuje si dopisy s ženou na vozíčku, kterou si dokonce v roce 2000 vzal za ženu. V roce 2001 po 17 letech ve vězení dostává amnestii a je propuštěn na svobodu.
Zdálo se, že se pan Jeong skutečně ve vězení napravil. I po propuštění z vězení se nadále věnoval pomoci druhým, navštěvoval kostel a vedl se svojí ženou život zasvěcený altruismu. Nebo ne?
Kolem roku 2006 se setkává s paní Kim a zjevně se jí snaží pomoct. Zařizuje jí adresu v bytovém komplexu v Ansanu, kde sám žije. Zdroje hovoří, že u sebe doma dokonce paní Kim na čas ubytuje. Z toho přirozeně nebyla nadšená nová paní Jeong. Podle všeho to vypadalo, že se navíc její manžel věnoval paní Kim až příliš. Mezi oběma ženami tak začalo vznikat napětí, které dokonce vyeskalovalo ve fyzickou potyčku.
A pak se zčista jasna po paní Kim slehla zem a už ji nikdo neviděl. Přesto však následující dva roky byl ještě kýmsi vybírán její důchod v okolí bytového komplexu. Paní Jeong však při výslechu v roce 2011 uvedla, že oběť u nich strávila 43 dní a pak sama zmizela neznámo kam. Zároveň se ale nejprve pokusila popřít, že by vůbec paní Kim znala. A pak navíc vypověděla, že kontrolovala vozík a chladící box pár měsíců před nálezem těla a podle jejích slov byl prázdný. Pokud bychom brali její slova vážně, pak musel paní Kim někdo zabít, uchovávat mimo a pak její tělo přesunout do vozíku na hřišti. A aby se celý případ zamotal ještě víc, tak v bytě, kde měla údajně oficiálně žít, se našel kus palce, který jí byl odříznut.
Proč myslíte, že byly paní Kim uříznuty palce? Aby se zabránilo identifikaci? Podle jednoho forenzního experta, který se k případu vyjádřil, pachatelé často netuší, že lze člověka identifikovat i podle otisků z jiných prstů. A pak tu máme manžele Jeongovi, kteří měli na zesnulou až podezřele úzké vazby, nemluvě o násilné minulosti pana Jeonga. Ve případu byl samozřejmě uznán podezřelým také exmanžel paní Kim, ale podle všeho s ním od rozvodu nepřišla vůbec do kontaktu.
Případ do dnešních dní zůstává v korejském archivu jako nevyřešený a nejspíš to tak i zůstane. Hlavní podezřelý sám zemřel a není nikdo, kdo by v tuto chvíli mohl k případu říct víc. Zůstává jen tělo, které už nepromluví.
Nejsmutnější na celém případu je fakt, že trvalo pět let, než se zjistilo, že paní Kim už není. Nikomu nechyběla a nikdo se víc nezajímal. A nejděsivější aspekt toho všeho je ten, že doslova hnila všem celou dobu na očích. Na místě, kde lidé každý den chodili. Kde si hráli děti. Až tedy příště půjdete kolem dobře známého místa, zkuste se na chvíli zastavit a podívat se na něj jinýma očima. Možná vás překvapí, co se všechno může skrývat přímo ve stínu svíčky. Kolik dalších příběhů ještě leží opuštěných, přehlížených, protože se nikdo nedívá dost pozorně?
Zdroje jsou sice v korejštině, ale překladač to zvládá v pohodě :)
www.sedaily.com/NewsView/1OL3ORYTRI
www.youtube.com/watch?v=Dgpih4-_ZUM
www.youtube.com/watch?v=AjhyGQSZdao
www.asiae.co.kr/article/2019010311092545714
tv.apple.com/kr/episode/umc.cmc.46tm70qhy4mjsppwgeks74gob
www.kookje.co.kr/news2011/asp/newsbody.asp?code=0500&key=20170920.99099008694
ko.wikipedia.org/wiki/탐사보도_세븐
