Článek
Občas se mi stane, že na svých sociálních sítích zabrousím do minulosti a zavzpomínám si. Facebook je pro mě vlastně svého druhu takovým deníčkem, kam jsem si zaznamenával důležité dění ve svém životě. To, jak jsem se cítil. A tak jsem se rozhodl, že o tom napíšu. Vrátil jsem se tedy na úplný začátek své facebookové zdi.
Pamatuji si, jaké bylo moje seznámení se stránkou, na kterou minimálně 5 krát za den stále chodím. Otevřel se mi tehdy dosud neznámý svět. Někdo se mě zčistajasna ptal, co mám na srdci! A tak jsem 21. února odpověděl, co chce světu a tehdy svým osmi virtuálním přátelům Vašek říct, a sice že: „se nudííííííí😃“
A protože nikdo na moje smysluplné zvolání nereagoval, tak jsem ten samý den napsal, že Vašek: „se flákááááááá:-D“.
O pár měsíců později jsem se rozhodl, že se se světem podělím o svůj básnický talent. Sdílel jsem status, který z důvodu zachování slušnosti raději ani zveřejňovat nebudu. Musím říct, že ač si libuji v pokleslém humoru dodnes, zarazilo mě to.
Na co jsem tehdy myslel?
Pamatujete si, jak byly všechny facebookové statusy psány ve třetí osobě? Byly formovány tak, že člověk doplňoval větu. Takže začátek zněl „Vašek:“ a dál jste dosadili to, co jste chtěli říct. A že to někdy byly opravdu perly!
V září roku 2011 jsem se odhodlal sdílet svoji první fotografii mnou připraveného jídla. Pokud skončila někde ve skupině Gastropeklo, tak se všem omlouvám za veškeré trauma s tím spojené.
Gastrozločin
Dnes bych nafotil minimálně 50 dalších variant ze všech možných úhlů, vše nasvítil a fotografii pak prohnal deseti filtry. Na druhou stranu alespoň byla tato fotka autentická. Někdy klademe přílišné nároky na reálný život právě proto, že jej srovnáváme s vykonstruovanou virtuální realitou. Ale přestože může být online prezentace lákavá a záviděníhodná, nesmíme zapomenout, že skutečnost je to, co rozhoduje.
Ale abychom nezůstali jen u Facebooku, kde se lovení přátel podobalo honu na divokou zvěř, byly i jiné platformy, kde člověk mohl hrdě prohlásit „Já existuji!“
Pamatujete si na projekt libimseti.cz?
Musím se přiznat, že jsem tuto stránku moc nevyužíval. Ale dovedete si představit, jaké bylo moje překvapení, když jsem v rámci rešerše zjistil, že stále funguje? Český Instagram z počátku milénia nabízel možnost nechat druhé hodnotit vaše fotky, chatovat, případně se i seznámit. Zcela upřímně doufám, že můj profil zmizel v propadlišti internetu.
A co teprve možnost mít svůj vlastní blog?
Já si na ten svůj psal články o mystice, magii, mýtických tvorech a pak i povídky na pokračování. Protože jsem ale lempl, tak brzy moje nadšení opadlo a na můj projekt se začal snášet virtuální prach. Mimochodem jsem se až teď dozvěděl, že tato platforma ukončila svoji činnost v roce 2020.
Dnes už se na sociální sítě dívám trochu jinak. Facebook vnímám jako platformu, odkud se dozvídám dění ze světa, o lidech, na kterých mi záleží. Na Instagram sdílím fotky spíš sporadicky. A když už, tak hlavně aby měly nějaký význam a nesloužily jen tak k zaplnění prázdnoty, i když si nějakou selfie sem tam dovolím.
A co vy? Čím pro vás byly a jsou sociální sítě? Vracíte se někdy do minulosti?
