Článek
Běžně indické kuchyni úplně nefandím. Nejsem totiž příliš nadšený z kari. Jednou jsem se ale rozhodl, že půjdu s kolegy do nejmenovaného bistra v nejvyšším patře obchodního centra. Sladkokyselá červená omáčka mi učarovala a stejně tak jejich pověstné placky naan.
Ta vynikající chuť ve mně rezonovala ještě dlouho a o pár týdnů později jsem se zčistajasna probudil rozhodnutý, že si musím tuto dobrotu uvařit doma. Ale jak? Replikovat recept metodou pokus-omyl mi nepřišlo jako dobrý nápad. A tak jsem se konečně rozhodl vstoupit do 21. století.
Obrátil jsem se na umělou inteligenci
Otevřel jsem webový prohlížeč, naťukal „Chat GPT“ a nesměle se zeptal:
„Chci si uvařit butter chicken. Máš pro mě recept?“
Ihned po zadání dotazu začala obrazovka počítače sázet jedno písmenko za druhým a umělá inteligence mi se samozřejmou lehkostí odpověděla: „Tady máš recept na klasické indické Butter Chicken (máslové kuře), které je lahodně krémové a plné chuti. 🌶️“
Zběžně jsem prošel postup a seznam ingrediencí. Chyběl mi citron a šlehačka, ale zbytek jsem dokázal dát dohromady. Postupně jsem si tedy vyskládal jednotlivé suroviny na pracovní pult.
Na marinádu jsem si připravil: 500 g kuřecích prsou, 200 g jogurtu, 2 lžičky mletého kmínu, 1 lžičku mletého koriandru, 1 lžičku kurkumy, 1 lžičku mletého chilli a soli, strouhaného sušeného zázvoru a 2 stroužky česneku.
AI dále radila skoro jako šéfkuchař z Bombaje: Aby bylo kuřecí maso křehké a prodchnuté kořením, je třeba ho namarinovat a jogurt je na to skvělá volba.
Kdysi jsem viděl v jednom pořadu, jak se kuchař pokusil zjistit, jestli má marináda na maso vůbec nějaký vliv. Ukázalo se, že naložením do jogurtu se skutečně stalo maso mnohem jemnějším. Ale zpátky k přípravě.
Měl jsem doma jen Hollandii – sladkou verzi, kde je na dně kelímku schovaná marmeláda s kousky ovoce, kterou je třeba rozmíchat v horní vrstvě bílého jogurtu. Oddělil jsem tedy co se dalo a suroviny smíchal. Vznikla krásně oranžová směs, kterou jsem dal na stranu a nechal přírodu a chutě pracovat.
Mezi tím jsem samozřejmě věnoval úlitbu kočičím bohům, našim dvěma obřím mainským mývalím kocourům, kteří jako obvykle očekávali svůj podíl masa.
Na samotnou omáčku jsem si pak připravil: 2 lžíce másla, 2 lžíce olivového oleje, 1 velkou cibuli nakrájenou na najemno (ano, budete plakat), 3 stroužky česneku nasekané najemno (rozmáčknete plochou stranou čepele nože a zbytek už půjde snadno), 1 lžíce sušeného zázvoru, 2 lžičky mletého kmínu, 1 lžičku mletého koriandru, 1 lžičku mletého chilli (dle chuti), 1 lžičku kurkumy, 400 g konzervovaných rajčat (nebo rajčatové pyré), 1 lžičku garam masala, 1 lžičku cukru (já přidal nakonec asi lžíci), sůl podle chuti a čerstvý koriandr na ozdobu.
Ten seznam ingrediencí se zdá být šílený, já vím.
A také je mi jasné, že většina z vás doma nemá ani kurkumu, ani mletý sušený zázvor nebo koriandr či konzervovaná rajčata. Ale pokud jste fanoušky lehce pikantní rajčatové omáčky plné másla a exotické chuti, pak vám vřele doporučuji zaběhnout do nejbližší sámošky, než vám zavřou.
Tak a teď k samotnému vaření
V receptu stálo, že musím na rozpáleném oleji orestovat dozlatova kuřecí maso. Ale to se dělá těžko, když vám kuře pustí snad 250 ml vody (rozhodně tím nechci kritizovat prapodivné praktiky obchodních řetězců). Rázem jsem tedy místo opékání dusil. Ale člověk si musí poradit, a tak jsem přebytečnou vodu slil a maso konečně opekl do požadované formy. Nechal jsem si ale šťávu na straně, bylo mi líto ji vylít.
Kuře jsem dal stranou a na stejné pánvi opekl najemno nakrájenou cibulku a orestoval ji dozlatova. Pak jsem ji zasypal štědrou dávkou koření a česneku, dokud celou kuchyň nezalila opojná exotická vůně. Následně jsem přidal rajčatové pyré a krátce provařil, než jsem stáhl teplotu na minimum.
Přišel totiž čas improvizace
Neměl jsem šlehačku a ani citronovou šťávu, jak už jsem psal v úvodu. Nicméně umělá inteligence mi chytře poradila, abych do omáčky přidal zakysanou smetanu. Konkrétně 200 ml. Vmíchal jsem ji tedy do omáčky a okamžitě se vyděsil. Získala totiž ze zářivě červené barvy naoranžovělý nádech, který se rozhodně nepodobal tomu, co všichni známe z indického bistra. Ujistil jsem se proto u chatu GPT, zda to tak má být.
„Oranžová barva je skvělý signál! To je typické pro Butter Chicken, protože rajčata, kari koření a máslo se kombinují právě do téhle krásné barvy. 😊“
Spadl mi kámen ze srdce
Ještě jsem AI informoval o textuře a chuti, ale s výsledkem jsem začal být spokojený. Následně jsem omáčku dosladil, přidal trochu másla a vmíchal zpátky kuřecí maso, aby se prohřálo. Mezitím se mi v rýžovaru připravila příloha (hádejte která).
Nakonec po hodině a půl usilovného snažení a hromadě upatlaného nádobí jsem si nandal vydatnou porci do misky, usadil se na židli u okna a v blaženém tichu si vychutnal vlastnoručně připravený oběd. Stálo mi to za to? Jednoznačně ano. A už se nemůžu dočkat, až si vynikající máslové kuře znovu uvařím a stejně tak i zbytek domácnosti, který se po příchodu domů na tuto lahůdku okamžitě vrhnul.
