Článek
Stalo se, co se stalo. Pellegriniho ministr se dohodl s Babišem a ejhle - není a nikdy nebyl STBák. Připomíná mi to pověstný vtip o Copperfieldovi a kamionu hrášku. Oficiálně už sice není STBák, nicméně to hlavní, co by Andrej potřeboval - očištění před soudem - nemá. Pořád je zde VELKÝ prostor k pochybám ve stylu: „No jo, přišel ‚kamarád‘ a domluvili se.“ Nebo ještě lépe: „To by mě zajímalo, co za to na oplátku přislíbil udělat Andrej, až bude premiérem.“
Spekulace: Babiš je pro veřejnost pořád STBák. Tato spekulace má u odborné veřejnosti základy ve spisech, kde jsou popsány jeho jednotlivé spolupráce. Ok, jsem laik, nečetl jsem je a nevidím do nich. O nich by se asi dalo soudit.
Já jsem jen prostý člen široké veřejnosti. A pro širokou veřejnost vidím solidní základ pro tuto spekulaci čistě ve skutečnosti, že se k tomu sám Babiš bezelstně přiznal (než se jeho elitní PR tým plácnul do čela a nakázal mu tvrdit pravý opak?). Nejsem právní expert, možná přiznání na kamery nestačí k jednoznačnému soudnímu verdiktu, ale minimálně podivné mi to přijít může, no ne? Proto říkám, že bych chtěl alespoň (velmi uspokojivé) vysvětlení toho videa. Nebo…co já vím… očištění před soudem?
Proč nám to nemá vadit:
1) Oficiální rovina evidentně nikdy nevadila - Babiš s nečistým lustračním osvědčením vládl řadu let. Ostatně - Petr Pavel byl taky ve straně a tipuji, že mladý muž ve výcviku rozvědky by (nebýt revoluce) do StB dlouhou cestu neměl. Podotýkám, že Pavla si velmi vážím, ale nahlížím na téma střízlivě. Zkrátka - lustrační zákon, členství v KSČ nebo v StB po více než 30 letech od revoluce není pro veřejnost téma.
2) Protože je to jedno. Andreje volí stabilně cca třetina ČR a bude ho chtít volit pořád - i kdyby na něj prasklo, že je aktivním agentem KGB (já vím, FSB). Třetina je dost. Tím spíše, že je úplně -ale naprosto- fuk, co by na Andreje vyskočilo, stačil by PR shot ve stylu „kampáň“ a bylo by jedno, o jakou kauzu jde. Jeho voliči ho, jak se domnívám (vysvětlím níže), přestali hodnotit kriticky - nemají na něj žádné nároky.
Proč nám to má vadit: Soudní potvrzení by bylo jistě přesvědčivější. Přesvědčilo by i mě, protože soudy ctím, kamarádíčky na ministerstvu nikoliv. A to se můžou holedbat důkazní nouzí, jak chtějí - vždyť tu máme video s přiznáním, no ne? A teď nám Pellegriniho (přeneseně Ficův (přeneseně Putinův)) pes řekne, že Andrej nikdy nebyl STBák? Skoro tak přesvědčivé, jako když totéž u soudu tvrdil bývalý Andrejův kolega z STB. Tedy vlastně od včera to nikdy kolega nebyl, mrk mrk. Pro Andreje tohle u těch nevoličů, pro které bylo Stbáctví zásadní překážka, není očištění. Je to vyčůraný úskok, ne výhra u soudu. A u nich takovou potřebuje zejména. Protože, jak jsem již psal - u jeho elektorátu se nezměnilo nic.
Proč se domnívám, že voliči AB jsou zcela nekritičtí:
Vzpomeňme na kauzy, které by jiným politikům - a celým stranám- zlomily vaz. Od těch menších (názorové veletoče, žalostné rétorické výkony při každé živé debatě, žalostné výroky na některých videích - motýle mají rádi řepku) po ty větší (Šuman, žalostný covid, "zaklekávání"). Pro osvěžení paměti (už toho stihl nasbírat vážně hodně) jsem si vygooglil všechny jeho kauzy. Klidně se podívejte sami a.. mrkněte, jestli existuje politik, který by toho „přežil“ tolik.
Vzpomeňme na to, jak zisky Agrofertu prosperovaly, když byl u moci, a jak spadly, když teď není (náhoda, jasně). Vzpomeňme na to, jak jeden z největších „cenotvůrců“ nadává na to, jaká je drahota. Domnívám se, že kdyby na Andreje „leaklo“ video, kde by umlátil v bílý den na Václaváku novorozence Vodňanským kuřetem, tak mu to s preferencemi nezahýbá. Bez velkého přehánění.
Závěrem: Zda byl nebo nebyl u STB, je dnes málo podstatné. Přesto pro mě (a není to po přečtení článku velké překvapení) se stal v minulosti Andrej naprosto nevolitelný. Ne kvůli kauzám. Ne kvůli Agrofertu. A ani ne kvůli STB. A ani ne kvůli tomu, že na tiskovkách vyčůraně sděluje jen ty dobré zprávy a ty špatné nechává sdělovat své podřízené. Ale kvůli jedné specifické věci. Jako rodič, otec tří dětí, nesnáším (a zásadně to nedělám) vymlouvání se na děti. Přijde mi to to nejnižší, nejhnusnější, co jim můžu udělat. Děti se mohou schovat za mě, ne naopak. Co je víc než děti? Nebo jinak. Jaký typ člověka na tuto otázku odpoví: „Nic víc než děti není“, „Děti jsou to nejvíc, co mám?“
A ještě lépe: Jaký typ člověka se holedbá přísahou„na zdraví svých dětí i vnuček“ a přitom ví, že sprostě lže? Podotýkám, že v naprosto nevyhrocené situaci na standardní tiskovce. Neměl u krku nůž a tohle říkal. Chtěl bych, aby takový byl můj nadřízený či kolega? Zaměstnal bych ho? Chtěl bych, aby křivopřísežník takového kalibru měl nade mnou jakoukoliv moc, kterou by mohl zneužít, mohl bych mu věřit? Nikomu to nevnucuji jako návod (každý, ať si žije a volí, jak chce), ale mně stačí bohatě vědět toto. Takovému člověku bych nechtěl svěřit ani hlídání skladu prasklých žárovek. Natož Strakovku.
