Článek
Katolické duchovenstvo v odboji
České katolické duchovenstvo v dějinách českého národa a státu mělo značný vliv na duchovní křesťanskou spjatost s národem a státem. V krizových okamžicích českého národa vždy burcovalo za národní identitu a za soudržnost. Postava vlasteneckého jezuity B. Balbína a celá řada obrozeneckých kněží a buditelů stála u národního obrození.
Čeští duchovní stáli u zrodu československé státnosti v roce 1918. Byli tu i v okamžicích zániku československé státnosti a začátku německé okupace v letech 1938–1945, ale i v letech komunistické totality v letech 1948–1989.
Česká katolická církev a její duchovní se angažovali v zahraničním odboji za druhé světové války. Své nekompromisní češství prokázali v německých koncentračních táborech a pak komunistických lágrech.
Čeští duchovní v zahraničním odboji
Namátkově B. Boček TJ, H. Vaníček TJ, A. Veselý TJ, J. Varga TJ, F. Němeček TJ, A. Petužil OFC, P. Puchlý OFC, V. Špaček OFC, F. Krajcar ve vatikánské koleji Nepomucenu organizoval za války seminaristy jako pomocné zdravotníky (1944).
V zahraničním odboji se angažoval bývalý předseda ČSL monsignore Jan Šrámek, monsignore Hála v české emigrační vládě, ale i duchovní Rudolf Zháněl na začátku odboje ve Francii. Na všech západních válečných frontách působili čeští a moravští duchovní a řeholníci. Perzekuce katolických duchovních za okupace Persekuce postihla katolické duchovenstvo ve všech diecézích:
• Pražská 150;
• Budějovická 40;
• Hradecká 18;
• Litoměřická 37;
• Olomoucká 86;
• Brněnská 40.
Celkem 371 duchovních a řeholníků.
Nejvíce byl postižen klášter Benediktinů v Emauzích, kterým byl zabrán klášter a kostel a členové byli odesláni do pracovních táborů. Opat P. A. Vykoukal a člen řádu P. V. Filip zemřeli v Dachau. Milosrdným bratrům byl zabrán klášter a nemocnice v Praze na Františku a řeholníci byli odesláni do pracovních táborů.
Popraveni byli: A. Robert TJ 1942, J. Těnberk 1942, K. Kratina 1945. V posledních dech války byl popraven v pankrácké věznici Vladimír Hruban za odbojovou činnost (syn bývalého senátora za ČSL Mořice Hrubana). V koncentračních táborech zemřelo v Buchenwaldu, Dachau, Terezíně, Hamburku, Ravensbrücku 14 kněží.
Z básnických sbírek z koncentračních táborů:
• Hladové jaro, Mauthausen, Zdeněk Dvořáček 1946
• Prázdná miska v propadlém klínu
• Prázdná dlaň kostlivců
• Záchrana v drobečku chleba
• Ještě jedna naděje nevyžebraná
Zpěv z Dachau, Jan Šanda 1946 báseň Dvě monstrance. „V jedné dlani Boží chléb choval jsem v nádobě zlaté, hlubokou učinil poklonu, uctíval tajemství svaté. V krabičce od sirek tajemné Kristovo tělo. Žene mne láska k soudruhovi, by se mu lehčeji zemřelo. Ruku podal mi, do dlaně vtisk jsem Krista. Dar vzácný rychle uschoval, pod houní dost bylo místa! Usmál se – tiše se vyznal - S prázdnou krabičkou od sirek, našli ho mrtvého – v noci. (In memoriam, oběti druhé světové války a okupace českého národa, vydala rada zemského výboru za spolupráce V. Ryneše, Brno 1946)
Katoličtí kněží v domácím odboji
V období Protektorátu Čechy a Morava se řada kněží a řeholníků zapojovala do odbojových skupin, podílela se na odchodech československých důstojníků do emigrace, podporovala rodiny nacisty postižené a v průběhu válečných let se zapojovala do partyzánského hnutí. Jedná se o řadu kněží a řeholníků z různých míst českých historických zemí.
Namátkově lze například jmenovat: P. J. Blesika, redemptorista, F. Hanzíka, faráře, P. J. Holuba, faráře, V. Vinše, faráře. Zvláště je možno upozornit na odboj organizovaný v břevnovském pražském klášteře.
Již v roce 1939 se podařilo opatu J. A. Opaskovi oddělit břevnovský klášter od broumovského a zamezit tak příchodu německých kněží. Břevnovští kněží se zapojili do odbojové činnosti, když pomáhali k útěkům českých vojáků do zahraničí a podporovali jejich rodiny. Opat Hofmeister byl v ilegální německé skupině, jejíž členové byli zastřeleni. Opat, když se vracel z Říma, byl gestapem zatčen a vězněn v Berlíně a Dachau.
Nacistická zlovůle se projevila i ve vyvraždění obce Ležáky, která byla katolickou obcí. Nejen v Protektorátu Čechy a Morava byla katolická církev pod tlakem německého nacionálního socialismu, ale katolicismus byl pod tlakem ve Velkoněmecké říši. Německá katolická církev se dostávala postupně pod tlak již od roku 1931, kdy se němečtí biskupové ohrazovali proti církevním opatřením. Při takzvané Křišťálové noci v roce 1938, kdy byly zapáleny židovské synagogy, bylo zatčeno i několik biskupů za podporu židovských přátel. Před a po roce 1938 byla řada německých kněží zatčena a odvezena do koncentračních táborů. Němečtí biskupové (1943) vydali pastýřský list, odsuzující zabíjení lidí v koncentračních táborech, jak nemocných, jinak postižených, z různých důvodů. Do německých koncentračních táborů byla svezena řada křesťanských kulturních a politických představitelů z evropských zemí obsazených německou armádou, zvláště z obsazeného Polska. Řada katolických evropských představitelů a duchovních nepřežila, řada přežila i takzvané pochody smrti (ke konci války) a vrátila se do osvobozených zemí. Mimořádná porada katolického duchovenstva z Čech a Moravy, listopad 1945 – poradu zahájil Msgr. J. Beran, koncentráčník z tábora Dachau, který zdůraznil, že shromáždění za přítomnosti více než 380 delegátů ze všech provincií Čech a Moravy, se koná na přání dr. Bohumila Opatrného, administrátora pražské diecéze. Shromáždění se uskutečnilo za přítomnosti kněží, kteří přežili koncentrační tábory a účastnili se zahraničního odboje. Z jednání: „České katolické kněžstvo, které dovedlo s národem trpět a bojovat, bude s ním pro zabezpečení lepších zítřků ze všech sil spolupracovat jako dělníci Boží, kteří pracují a žijí pro svůj lid.“ Tehdy Msgr J. Beran, budoucí arcibiskup a pak kardinál ještě netušil, že za několik let bude vyloučen z protifašistického hnutí a komunistickým režimem léta internován.
RYNEŠ, Václav. České duchovní skalisko: český katolicismus v 19.-21. století.(s. 597-600) Praha: Epocha, [2025]. ISBN 978-80-278-1593-7.
