Článek
Letem českým politickým světem
Dvojrychlostní Evropská unie
V Evropské unii pomalu vrcholí a vychyluje se soudobý demokratický řád a pořádek. V Evropské unii vzniká nové chvění a pnutí, kdy na politické hladině SE OBJEVUJÍ BUBLINY A POLITICKA VODA ZAČÍNÁ POMALU VŘÍT. Evropská unie se ocitá v několika rovinách zahraničních a vnitro unijních turbulencí.
Pomalu se začíná hroutit unijní neoliberální rámec, odsunující křesťanské morální a tradicionalistické základy. Evropská unie pozvolna ztrácí svůj geopolitický význam a propadá se v mocenském rozložení významu demokratických, autoritativních, totalitních systémech soudobého lidského společenství.
Děje se to v období globalizace a multikulturnosti, kdy ve světovém měřítku začíná převládat federativní uspořádání, překlenujíc národní státnosti ve vytváření nadnárodních celků. Celků s různorodou skladbou a dělbou mocí mezi federací a celky, které jí vytvářejí.
Společenské a mocenské poměry, které se vytvářely ve 20. století, jsou překonané a stávají se určitou zátěží v dalším civilizačním vývoji lidství na planetě. Nová civilizační realita, mající svůj základ ještě v evropském a americkém civilizačním trendu, přináší nové reality a perspektivy v prvním čtvrtletí 21. století.
Význam Evropy a její Evropské unie se dostal do stádia postupného poklesu. Poklesu geopolitického, mocenského a ekonomického. Naopak evropské prostředí stále láká svou životní úrovní a sociálními jistotami k vytváření emigračních vln z méně vyspělého okolního prostředí.
Zdánlivě jednotný celek Evropské unie se vyznačuje značně rozdílným vývojem v široké skladbě různých evropských státností a s různorodým dosažením v jednotlivých státech životní úrovně a sociálních jistot. Stále se jedná o celek, který není integračně propojený funkční strukturou optimální subsidiarity v podobě občanského a demokratického společenství.
Současná Evropská unie a unionismus se staly obrovským byrokratickým kolosem s haprujícími řídícími unijními orgány, který je řízen více byrokraticky než účelově. Více ku prospěchu vzniklých reprezentačních unijních elit. Elit, ve kterých převládají různá zájmová seskupení, která se dostávají až do kontraverzních poloh s národními zájmy jednotlivých států.
Již v globálním a multikulturním prostředí vznikla evropská mocenská konfrontace ve východní části evropského prostředí. V evropském prostředí, kde evroasijská současná supervelmoc se snaží o hybridní rozšiřování svého vlivu na přilehle státnosti. Konkrétně v případu v případě Ukrajiny o b na ž i t mocenskou a bezpečnostní slabost Evropské unie nejen v evropském prostoru, ale i geopoliticky.
Najednou se ukazuje vnitřní slabost demokratické a unionistické Evropské unie, která zároveň prožívá krizi dosud převládajícího neoliberalismu, ekonomického poklesu, vnitřní nesladěnosti a sociálních nerovností unijního obyvatelstva.
Evropská unie se začala měnit po odchodu Velké Británie a po sílícím vnitro unijním tlaku na změnu neoliberálních trendů a sílící kritiky na politickou unijní reprezentaci. Nastal i zesílený politický tlak diferencování jednotlivých i skupin států na vytváření různých zájmových a politických seskupení. Najednou vznikají i mocenská seskupení uvnitř evropského unionismu, upřednostňující své národní a politické zájmy před zájmy celé demokratické Evropské unie.
Vzniká koncepce dvou rychlostí Evropské unie místo reformního snažení o jednotných postojích menšin ve většině a většiny k menšině vyúsťující v novou vnitro unijní restrukturalizaci, rekonstrukci a revitalizaci. Současná, dá se říci, že krizová situace Evropské unie nespočívá jen v její slabosti vojenské a bezpečnostní, ale v podrytí její schopnosti hospodářské, konkurenční a populační krize evropského obyvatelstva.
Evropská unie v současné, ještě v existující celoplanetární evropské a americké civilizaci, pomalu a postupně se začala vytrácet a ztrácet na svém významu a mocenském postavení.
Geopolitická a mocenská světová rovnováha se postupně vychýlila mimo evropský prostor. V geopolitické oblasti zaostává při současném vznikajícím a zřejmě novým světovým řádem a pořádkem.
Rozkvedlaná Evropská unie začíná nějaká nová řešení. Pozdě ale přece ve své komplexní a společenské stagnaci hledat nějaká nová řešení. Dvourychlostní Evropská unie není reformním a revitalizačním řešením. Lze jej jen považovat za prvek stagnačního prohloubení občanské a demokratické solidárnosti uvnitř unijního spolku. Může to být výstražný stagnační prvek pro občanské a demokratické národní a státní společenství.
Nemusí to být prvek přímého rozkladného procesu, ale prvek burcující občanské obyvatelstvo a jejich národní a pak i unijní reprezentace.
Pokud Evropská unie nadále nechce mocensky a společensky stagnovat, tak se musí vnitřně přerodit a změnit. Nehledat na papíře nějakou inženýrskou teoretickou variantu.
Naopak realizovat nové občanské a demokratické a restrukturalizační a systémová opatření k postupnému a možnému nabytí ztracených pozic, v prvním čtvrtletí 21. století.
Je zřejmě v zájmu českého národa a státu nejen vyřešit své vnitrostátní a vnitrostranické trable, ale být i iniciátorem reformace a revitalizace Evropské unie. Podílet se na přeměně uniasmu v nový občanský a demokratický federalismus.
