Článek
Letem českým politickým světem
Lesk a bída české občanské demokracie
V současném českém parlamentním a stranickém spektru lze již déle pozorovat značný společenský a politický napnelismus, řevnivost a vyhraněnost. Napjatost vztahů mezi zákonodárnou, vládní a soudní mocí. Různorodé výklady ústavního soudnictví a společenské rozhranění v občanské společnosti.
To vše se odráží ve zvýšených žalobách politiků, stran a zájmových skupin k ústavnímu soudu. Ústavní soud se tak dostává do mimořádné pozornosti občanské veřejnosti. Ústavní soud však již dlouhou dobu kolísá mezi právně soudní odpovědností a nabízenou možností stran a politiků se společensky a politicky aktivizovat.
Ústavní Česká ústavnost není založena na nějakém direktivním základě, ale naopak státním orgánům umožňuje sounáležitost a součinnost při výkladu a realizaci stanoveného poslání a rozsahu právního soudnictví nenalézá vnitřní sílu k odmítání politických žalob a jejich případnému projednání na jiných soudních stupních v českém státě.
Česká ústava přece vymezuje hranice kompetencí ústavních orgánů státu a vymezuje součinnosti, interakce, souvislosti a vztahy ústavních orgánů. Je nutno si uvědomit, že nejvyším a demokratickým orgánem ve státu je poslanecká sněmovna, od které se odvíjí vládní a soudní moc v demokratické státnosti.
Parlamentu a zvláště poslanecké sněmovně pak přísluší společenská a politická rozhodovací a zákonodárná pravomoc, kterou pak vykonává a provádí vládní exekutiva ve státní správě a samosprávě.
Společenské a politické spory na úrovni parlamentu mimo ústavní pořádek a řád nepatří do ústavních pravomocí a Ústavní soud by je měl odmítat řešit a ponechat v platnosti vyjádřenou spolupráci a součinnost mezi ústavními orgány.
Nejsou předmětem ústavního soudnictví a Ústavní soud tak není a netvoří nějakou třetí komoru v českém parlamentarismu.
Žaloby vycházející z politického a volebního soutěžení v parlamentu a od jiných orgánů a činitelů navzájem (mimo vyhraněnost určených ústavních pravomocí) měl by Ústavní soud důsledně odmítat a nevyjadřovat se.
Další společenské a politické směřování české demokratické státnosti není v pravomoci a kompetenci Ústavního soudu. Jiná je však záležitost listiny lidských a občanských práv a výklad ústavnosti.
V české demokratické a občanské republice nestojí Ústavní soud nad zákonodárnou a vládní mocí a má konat jen v ústavě vyměřené pravomoci.
