Článek
Letem českým politickým světem
Rozcestí české občanské demokracie
Česká demokratická a občanská společnost po více než třiceti letech svého vývoje se v současnosti dostává do rozporné vnitropolitické situace. V českých ústavních orgánech a v celé české veřejnosti se usídlila společenská a politická vyhraněnost a rozpornost na další vnitro politický a zahraničně politický vývoj a další státní perspektivu.
Tyto rozpornosti rozdělují a mají negativní dopad na současný stav životních a sociální jistot a potřeb českého obyvatelstva. Je to z větší části zavinění zásadních neshod v českém pluralitním a stranickém parlamentarismu.
Neshod, které začaly až negativně pronikat do zákonodárné, vládní a soudní moci v demokratické státnosti. Neshody, které stále více nabývají destrukčního charakteru, umocněné vzájemnou znevažovanou součinností mezi nositeli politické moci ve státě.
V českém parlamentarismu vykrystalovalo společenské, politické a stranické prostředí v názorovou osobní a stranickou vyhraněnost. Vyhraněnost až a mimo hranice demokratické volební a programové soutěže. Vzájemná až politická tupost, politický stranický a osobní egoismus, nahradil mezi vládní koalicí a opozicí hledat nějaké dohody ve prospěch celé občanské veřejnosti.
České stranické spektrum ve své stranické a osobní zaujatosti naprosto pomíjí oprávněné existenční a životní zájmy a není schopno hledat programové kompromisy a dohody napříč celým politickým spektrem. Má stále jen představu o stranickém vytváření protikladných politických bloků.
Bloků, které v současném občanském a politickém prostředí se až nedemokraticky rvou o mocenské postavení v demokratickém státě. Oba bloky se vzájemně politicky nálepkují, osočují a prohlašují za nedemokratické. Za uvedeného stavu prezident a část parlamentního stranictví podává ústavní žaloby na vládní stranictví.
Část občanské veřejnosti a politického spektra nechce čekat na další volební rozuzlení a začala se domáhat ústavních soudní opatření proti demokraticky zvolené vládní koalici.
Za uvedených okolností vyhraněné společenské a politické aktivizace je zřejmým posláním ústavního soudnictví místo vlastní až politické aktivizace zklidnit rozpálené mocenské orgány a ústavní i neústavní činitele.
Jasně a srozumitelně vyhlásit, že politické, programové, stranické a politické osobní rozpornosti nepřijímá a neřeší, že na řešení občansko-právních sporů je zde celá soustava demokratického a občanského soudnictví.
Ústavní pořádek a řád ukládá přece vzájemnou osobní a politickou součinnost a dospívání k politickým dohodám ve prospěch všech českých občanů.
Punkt a tečka.
