Názory a úvahy

Lidské dějiny a jejich kontinuita

Výňatky z autorovy studie ..... Jedná se o úvahy, které se zamýšlí nad dějinným vývojem lidstva. V nepřetržitém kosmickém vývojovém procesu se odehrávají dějiny člověka a lidské společnosti. Od minulosti vždy k současnosti a k neznámé budoucnosti. Poslání, smysl, účel a příčina a cíl lidského života a lidské společnosti a jejich dějin vytváří souhrn otázek, které si lidstvo kladlo, klade a bude klást. Na tyto otázky hledá a bude hledat odpovědi, které vždy budou vycházet z rozumových schopností a z víry. Dějiny lze chápat také jako „paměť lidstva“. Jako souhrn objektivních událostí a dějů, které se staly v určitém časovém sledu, a to prostřednictvím subjektivní interpretace člověkem. Lidské dějiny jsou objektivní děje a události, které probíhaly v reálném čase, v reálném duchovním a hmotném prostředí. Jsou to dějiny člověka a lidstva, jejich vzájemných životních vztahů. Historická paměť obsahuje pravdu i nepravdu, realitu i nerealitu, a sice v subjektivním podání historika nebo pamětníka. Součástí dějin jsou i mýty a legendy, různé vzpomínky na minulost a ústní a písemná sdělení, která se předávají z generace na generaci. Součástí dějin je i zkoumání a vyhodnocování hmotných památek a posuzování minulosti z různých nadhledů a pohledů, a to vždy současnou generací a historickou veřejností. Úsvit lidských dějin je možno charakterizovat jako období, z kterého nejsou uchovány žádné písemné prameny a které je možno dělit na dobu kamennou, bronzovou a železnou. Na tuto dobu navazuje starověk, jejž charakterizuje vývoj písma a který se mění ve středověk, období tištěných textů a novověk, kdy vznikají knihy a noviny, a postmoderní období rozvoje sdělovacích a mediálních prostředků a informační plurality. Lidské dějiny mají svou minulost, přítomnost a svou neustálou perspektivu. Dějinná perspektiva stále nachází nepopsané stránky života člověka a společnosti. Historia est testis temporum, lux veritatis, vita memoriae, magistra vitae, nuntia vetustatis – „Dějiny jsou svědky časů, světlem pravdy, živou pamětí, učitelkou života a poslem minulosti.“ Marcus Tullius Cicero (106–43 př. n. l.).

Cyklický vývoj lidstva na planetě

Vývoj lidské civilizace na planetě se neustále opakuje, a tak v časoprostorových jednotkách vznikají cyklické změny: vznik, rozvoj, vrchol, stagnace a zánik. V procesu zániku bují nové společenské chvění vedoucí ke vzniku nových civilizačních forem Mocenské trendy v našem letopočtu Před naším letopočtem se potyčky obyvatelstva odehrávaly v rámci mocenských středisek (ohnisek) na jednotlivých kontinentech. V období mocenských mezilidských střetů (válek a různých expanzí) docházelo ke stěhování národů (migraci obyvatelstva) a později k masovým přesunům obyvatelstva spojeným s globalizací. Uveďme několik příkladů výše uvedeného jevu, respektive ty, k nimž došlo po Kristu, po začátku našeho letopočtu: • stěhování národů a expanze asijských národů do Evropy ve 4.–6. století

VÝVOJOVÉ TRENDY SPOLEČNOSTI

Lidská populace a vývoj zbraňových systémů

V civilizačním vývoji dosáhl populační vývoj tvořivého obyvatelstva přes osm miliard lidských bytostí žijících v planetárním prostředí. Lidstvo prozatím přežívá různé druhy katastrof, vnitřní a vnější náhodné i nenáhodné poruchy fungování společnosti a výskyty různých psychických či tělesných nemocí. Zároveň můžeme pozorovat určité ustrnutí i vymírání v rostlinné a živočišné říši. Současně dochází k nárůstu lidské populace, ale i progresu různých osobních a společenských poruch a zvýšenému výskytu agresivního chování. Několikanásobné změny lze vypozorovat v období asi tak od 17. století až do dnešního období globalizace a multikultury. Zvláště v sociálních, ekonomických a sociálních vzorcích a rozvrstvení lidstva na planetě, které provází zrychlené ekologické změny a nárůst znečištění planetárního prostoru. Do společenského dění též výrazně zasáhly nejen světové války, ale i hybridní válčení a neustálá hrozba konfliktů za použití zbraní hromadného ničení. Třicetileté válce padlo za oběť okolo šesti a půl milionů lidských bytostí, v první světové válce zemřelo na deset milionů lidí a ve druhé světové válce již více než 52 milionů lidských bytostí. Lidstvo ve svém vývoji dospělo od sečných zbraní, oštěpů a luků až k válčení na zemi, na mořích, ve vzduchu, pod povrchem planety i v atmosférickému obalu planety Země. Prvotní palné zbraně během několika málo staletí nahradily tanky, letadla, rakety, ponorky, letadlové lodě a inteligentní zbrojní systémy dnešní doby. Celá planeta je tak zahlcena konvenčními zbraněmi a zbraněmi hromadného ničení.

Civilizace 19.–20. století a na prahu 21. století

Je zajímavé sledovat vývoj planety, odehrávajícího se v miliardových časoprostorových jednotkách, s vývojem vzniku života v milionových časoprostorových jednotkách s krátkou etapou existence lidské bytosti v tisících let. Intenzita životní energie se najednou zrychluje. Planeta však stagnuje, když se lidský faktor dostal do stádia globalizace. Lidskou globalizaci planety provázejí různé krize. Na jedné straně je úžasný vědecký pokrok a na druhé straně vyčerpanost takzvaného psychologického kapitálu v soudobém lidském společenství. Obrovské civilizační proměny a změny, vznik komplexních krizí, nedostatky životních zdrojů, rozdíly v životní úrovni a sociálních jistotách přináší nové společenské chvění. Narůstá světová populace, ale narůstá i lidský egoismus, vznikají energetické a ekologické krize na planetě. Nárůst životních potřeb neodpovídá intenzitě rozvoje lidské tvořivé činnosti. Dříve byly mezníkem přírodní jevy na planetě. V 21. století je to lidská bytost, která v relativní svobodě je schopna kolektivního sebezničení a do značné míry ovlivňuje přírodní jevy.

DUCHOVNÍ TRENDY

Lidskou civilizaci vyznačuje vývojový postup od jednoduchosti do složitosti. V dějinném nerovnoměrném vývoji v nějaké časoprostorové jednotce a rozložení lidské populace v plynulém duchovním, technologickém a technickém vývoji bylo vědění předáváno jiným kontinentálním civilizacím. Vzniklo civilizační centrum ve středomoří a evropská expanzivní civilizace, která se postupně rozšířila do severního i jižního prostoru. Vhodné životní prostředí a hledání nepřístupných míst k ochraně před živočichy a jinými nepřáteli, to vše „moudré lidi“ vedlo ve vývojové struktuře k vytváření společenství, kdy jsou zachovány prvky lidské moci, ale i duchovního rozvoje. „Moudrý člověk“ neustále na planetě rozvíjí svá poznání, aniž zná počátek a účel poslání a další perspektivu či účel putování generací planetárním systémem.

Autor se snaží přiblížit z úhlu pohledu lidské bytosti a společnosti faktor lidství a lidské tvořivé síly v kosmu. Soustřeďuje se zejména na lidskou realitu a existenci v kosmu, život a společnost ve výjimečném postavení v miliardách kosmických časoprostorových jednotek. Fenomén vesmíru a časoprostorových jednotek je předmětem stálého průzkumu lidské tvořivé síly. Fenomén existence života ve vesmíru představuje stálý proces obnovy k nové poznatelné i nepoznatelné realitě. Lidská civilizace na planetě se vyvíjí v závislosti na stálé se měnícím životním prostředí, s uvědoměním si osobní konečnosti, a lidské společenství tak vždy vstupuje do nové perspektivy – do dalšího neznáma. Neznáma existenční konečnosti na planetě a v kosmu. Jaká asi bude další perspektiva existence lidstva a lidské civilizace? Pro křesťany na planetě existuje život jako lidský úděl s možností, kdy smrt proráží bariéru k nesmrtelnosti v pojetí Boží spravedlnosti. Pro vyznavače jiných náboženství a učení se bytí a posmrtný život točí v nějakých životních kolobězích, v jiných dimenzích anebo v hmotné nicotě. Lidská prognostika a předvídání budoucnosti je spíše subjektivní zahledění do křišťálové koule, protože realita bývá jiná. Z množiny možných perspektiv vždy vychází jiné abstrakce a jiné náhledy na posuny dějin. V lidské interpretaci se též projevuje úmyslné, neúmyslné, ale i dezinformační pojímání dějin, kdy dezinformace se stává součástí dějinného toku lidství na planetě. Vždyť nové lidské generace nasávají minulou i zkreslenou realitu svých předchůdců a vytváří ze současnosti jinou. Lidské dějiny tak jednou dojdou na konečnou se zánikem existence lidských bytostí, a tedy i jejich civilizačního projevu v kosmu.

Zda lidstvo existuje „na věčné časy“, se můžeme jen domnívat. Lze snad jen z lidské smrtelné existence konstatovat konečnost lidské hmotné schránky v nekonečném prostoru časoprostorových jednotek a neustálou přeměnu vesmírné hmoty v neznámé perspektivě. Věčnost, nesmrtelnost, je z hlediska lidských bytostí nepoznatelná a smrt překonává jen lidská víra, emoční zaujetí v průběhu lidských životů.

Carpe Diem – „Užívej dne“

Z projevu Svatého Otce Františka v Kazachstánu při Kongresu představitelů světových a tradičních náboženství: „Nezbytnou podmínkou skutečně lidského a integrálního rozvoje je náboženská svoboda. (…) Ve skutečnosti má každý člověk právo veřejně svědčit o svém přesvědčení: předkládat je, aniž by je kdy vnucoval. (…) Odsunutí nejdůležitějšího životního vyznání do soukromé sféry by společnost připravilo o nesmírné bohatství…“ Závěrem oslovení všech lidí dobré vůle „Irským požehnáním“: Ať Ti cesta vyjde vstříc, ať máš vítr ve svých zádech. Ať slunce zahřívá Tvou tvář a svěží déšť Tvé pole. A než se opět setkáme, ať Tě Bůh drží ve svých dlaních.