Článek
Globalizace a multikultura v 21. století se již týká všeho obyvatelstva na planetě, jeho organizačních a civilizačních forem a populačního vývoje na jednotlivých kontinentech - v celoplanetárním prostředí. Lidství na planetě překonává a zároveň slučuje různé civilizační trendy na stále vyšším stupni lidského poznávacího procesu, kdy výpočetní technika, umělá inteligence, robotika vstupují do života jedinců a do celé lidské společnosti.
Nebývale zrychleně probíhají ekologické, klimatické změny, ale i znečišťování životního prostředí na planetě. Evolučně i revolučně se mění životní a organizační formy lidského života. Styl i způsob prožívání lidského údělu, ale i pojetí homo sapiens z hlediska osobního a společenského významu. Nemění se však propojení duchovní a fyzické podstaty „člověka moudrého“, ale jen se navyšuje jeho duchovní a fyzický potenciál v oblasti dalšího duchovního i fyzického rozvoje.
V 21. století si lidská osobnost a lidské společenství zachovává svou přirozenost pudového, rozumového i emociálního jednání za různých životních a společenských situací. Člověk a společnost zůstávají výjimečným druhem a vrcholem lidské civilizace na planetě, který se dál rozvíjí a lidská civilizace přechází z jedné dějinné etapy do další. V lidské přirozenosti je zřejmě zakódován různorodý strach o život i různorodá snaha o přežití na úkor jiné člověčiny. Ani vývojový proces homo sapiens neodstranil lidské zlo z pozemské existence lidské bytosti na planetě, ale ani stále se rozvíjející duchovní rozměr lidství a proměny osobního a společenského způsobu a stylu života nepřinesl dobro a stálý mír lidstvu.
Vývoj lidského civilizačního procesu v různých časoprostorových jednotkách ztvárnil v kladném i záporném smyslu existenci homo sapiens, kdy lidská pravda a nepravda, lidské dobro a zlo má proměnný charakter, a to v návaznosti na životní podmínky a prostředí. Na planetě homo sapiens ve smyslu osobním a společenském dospěl do bodu, kdy lidský sdružovací a sjednocovací proces dospěl do nějaké mezní (uzlové) situace, kdy o dalších osudech nerozhodují jen nějaké planetární nebo vesmírné katastrofy, ale kdy rozhoduje samotný homo sapiens v osobním nebo kolektivním rozhodnutí.
Vývoj lidské civilizace je podobný gordickému uzlu. Na jedné straně již není lidská nebo skupinová sebevražda, ale vzájemná lidská genocida vedoucí až k sebezničení. Na druhé straně nutnost překonání osobního, skupinového nebo celospolečenského egoismu, ale hledání další perspektivy, kdy naše planeta ve sluneční soustavě má možnost existence dalších stamilionů let.
Je nutno si asi uvědomit, že celosvětová globalizace a multikultura probíhá v celospolečenském a mocenském zmatku a chaosu existence demokratické, autoritativní a totalitní státnosti na všech světových kontinentech. Existuje také ještě různorodá množina (více nebo méně bolestná), jak hledat z množiny vývojových cest o p t i m á l n í m o ž n os t i k dalšímu sdružovacímu procesu existence lidství na planetě a ve vesmíru.
Nastavení zrcadla homo sapiens
V lidském civilizačním procesu, kde a kdy byl počátek lidských bytostí na naší planetě, může mít různorodý výklad, který je často i protikladný. Lidský genom však vykazuje svou jedinečnost v časoprostorových jednotkách na planetě. Zůstává stále nezměněným faktorem lidská existence v uzavřeném cyklu života a smrti. Faktorem stálého a obnovovacího a vývojového trendu lidské kontinuity na planetě – v různorodých existenčních podmínkách. Homo sapiens v osobním a společenském formátu se stále vyvíjí, ale i stále se rozporně chová v osobním a společenském dění. V nastaveném existenčním zrcadle lze vidět jak andělskou, tak i škaredou a ne andělskou tvář. Kdy lidské dějiny připomínaly a připomínají osudy milionů lidských bytostí i lidské genocidy, ale i leckdy i krásnou mírovou pohodu. Nelze říci, zda člověk a lidství se vyvíjí ve zlobě a nenávisti nebo v lásce, naději a víře. Někdy vítězí dobro nad zlem a jindy naopak. Homo sapiens je někdy škaredý a jindy hezký, ale je to bytost z kůže a masa, kdy náladovost, radost i nenávist se střídají v osobním i společenském dění. Je to bytost emociální, racionální i iracionální ve svém osobním a společenském životě – v průběhu lidského údělu. V nastaveném zrcadle je možno spatřit jak lidskou zrůdu, tak i moudrou lidskou bytost.
Množina známých a neznámých společenských vývojových prvků
Generace homo sapiens se stále rodí a umírají a předávají své životní zkušenosti a poznatky dalším. Jedná se o proces civilizační kontinuity lidství na povrchu planety, kdesi ve vesmírném prostoru. Lidská civilizace se vyvíjí v symetrických i asymetrických formách, kdy cyklické jevy osobního a společenského charakteru probíhají i v časoprostorové cyklické formě. Odkud a kam lidská civilizace směřuje, je zahalené mlhavou budoucností, ze které někdy prosvítají blížící se formy změn a proměn, majícících evoluční i revoluční charakter. Lze jen možno konstatovat nárůst duchovní a fyzické osobní a společenské aktivity, která vždy přesahuje a směřuje k nové lidské perspektivě. Perspektivě, která již dosáhla hranici lidského sebezničení nebo též dalšího civilizačního rozvoje. V pozemské realitě, kdy se človíčkovi otevírají reálné i nereálné různé vidiny a bájná realita. Otevírá se i propast a hlubiny vesmírného prostoru, kde konečnost se prolíná s lidským chápáním nekonečnosti. Lidská přirozenost stále však tápe a lidský osobní a společenský egoismus se stále pohybuje na hranicích mírových nebo válečných řešení existence lidství na planetě. Na planetě, které stále se zvyšující katastrofické scénáře, kde také existuje další možnost civilizačního rozvoje. Nebo i zahrnutí, omezení i vize sebezničení.
Človíčku, človíčku, žij a prožívej své lidské strasti a radosti v lidském a vesmírném světě a hleď s pokorou do neznámé budoucnosti a stále hledej mravní zákon v sobě i v nových generacích.
Množina známých společenských prvků
Obzor lidského života je krátký s porovnáním existence planety a vesmíru. Lidská a společenská perspektiva je omezená a existence homo sapiens je stále ohrožen a lidské dobro a zlo prolíná vývoj lidské civilizace. Vývoj lidských dějin je neopakovatelný, kdy mírové a válečné stavy provází lidství od místních, lokálních až ke globálním konfliktům a mezilidským konfrontacím. Lidské osudy homo sapiens sice spoluvytváří dějiny lidské civilizace (individuálně i kolektivně) a stávají se součástí vždy nového dějinného a společenského vývoje na planetě. Lidské osudy jsou nositeli osobní existence, ale zároveň i spolutvůrci (v kladném i záporném) smyslu různorodých událostí a procesů odehrávajících se na planetě. Civilizačního dění minulého, současného i perspektivního. Ve vývojovém civilizačním procesu provází osobní a společenský život předvídaná, známá a neznámá realita v bludišti a mnohotvárnosti životních a společenských podmínek. Podmínek tvarujících lidskou bytost v různých časových a nadčasových časoprostorových jednotkách.
Civilizační proces lidstva od svého prvopočátku a různé dějinné etapy dospěl až do období, kdy různě rozpoložené a nejednotné lidstvo dospělo až do atomového věku a lidský individuální strach dostal celospolečenskou podobu. Do období, kdy lidské individuum ve své kolektivní státnosti hledá v zájmu své další existence v globalizovaném lidství novou rovnováhu a nová východiska pro stabilitu lidství na planetě. Je to období, kdy lidstvo pochybuje o své osobní a společenské identitě, lidské bezbřehé svobodě i nutných regulačních opatření, kdy životní zdroje na planetě se vyčerpávají. Člověk jako homo sapiens (člověk moudrý) se v různých interpelacích pózuje a natřásá jako světelný bod ve vesmíru. Světelný bod, který nemůže definovat účel, důvod, směr a cíl svého životního údělu. Jen lidská (pro někoho) zjevená pravda vyznívá v možnost další duchovní perspektivy - naděje, víry a lásky. Pro druhého existenční konečnost v rozkladu a planetárním prachu. Naděje i beznaděje jsou jevem spojeným s lidstvím!!
