Článek
Vládní koalice v čele s hnutím Ano si začalo vytvářet politické a mocenské pozice po stabilizaci své programové vize na období funkčního období i možné následné. Po prohraných volbách do poslanecké sněmovny nesourodá stranická opozice stále hledá svou povolební tvář a případně novou organizační formu.
Bývalá koalice Spolu již začala politicky a mocensky odeznívat. Bývalé strany koalice Spolu stále ještě hledají a nevymanily se z vnitřních stranických rozporností. Naopak nová vládní koalice vyjadřuje svou politickou soudržnost a vysmívá se pokusům opozičního stranictví pokusit se vyslovit nedůvěru vládě. Nebo se zaštiťovat prezidentem republiky a využívat sporu o ministerský post a osobu na tento post navrženou.
Je možno konstatovat, že vnitřní nestabilita v opozičních stranách ještě není ustálená a je ve stádiu personálních změn i tvorby a hledání nějakých politických posunů v taktice a strategii, která by obstála programu vládní koalice. Pokračování v Antibabišovi a dehonestaci vlády a vládních činitelů je příliš velká politická zkratkovost.
Nelze opomenout, že rozkol v Občanském demokratickém hnutí není dokončen a rovněž tak výměna politické garnitury v rámci KDU ČSL. Svou tichou krizi uvnitř stranických struktur prožívá TOP 09 a hnutí Starostů. Jedině Pirátské hnutí, které se uchýlilo k radikálním politickým postojům, vyřvává do sněmovního prostředí své neoliberální hesla.
Opoziční se schovávání za prezidenta republiky v záležitosti jmenování jednoho ministra je jen žblunknutí do politických mocenských vod a proudů. Je to politická nepříjemnost a pokus o narušení vztahů mezi prezidentem, vládou a vládnoucí koalicí. Narušení, které nemá politickou sílu změny programového vyhlášení vládní koalice pod vedením hnutí Ano.
Mezníkem mezi současnou opozicí a vládní koalicí se bezpochyby stanou letošní komunální volby a doplňující do senátu. Jsou to mezníky, které ukáží, ke komu se více kloní česká občanská společnost, a kdo dostává pověření pro realizaci programových záměrů pro další volební období. Volební akty v roce 2026 dají nahlédnout, kdo se má starat o udržení životní úrovně a sociálních jistot.
Životní úrovně a sociálních jistot v české a evropské státnosti. Zároveň se ověří, zda vyhraněnost v českém politickém spektru má tendenci se vystupňovat, nebo k účelovému hledání optimálních možností nebo k globalizaci a multikultuře.
