EET 2.0: nový měřák na trubce. Otázkou je, zda měří právě tam, kde peníze skutečně unikají

Stav legislativy a zdrojů k 14. srpnu 2026.

Debata o návratu elektronické evidence tržeb často vypadá jako opakování sporu z roku 2016. Jenže EET 2.0 není pouhé znovuzapnutí starého systému. Mění se okruh evidovaných plateb, technické provedení, množství předávaných údajů, pravidla pro malé podnikatele a především faktický okruh profesí, na které evidence dopadne.

Poslanecká sněmovna návrh schválila 15. července 2026 a 21. července jej postoupila Senátu. K 14. srpnu zákon není definitivně schválen. Dva senátní výbory 12. srpna přijaly pozměňovací návrhy a plénum Senátu jej má projednávat na schůzi začínající 19. srpna.

To je důležité i při čtení současných vyjádření politiků. Když někdo píše, že „Senát schválil změnu EET“, není to zatím přesné. Pozměňovací návrhy přijaly výbory Senátu, nikoliv Senát jako celek.

Původní EET měla nabíhat ve čtyřech etapách. Od prosince 2016 evidovaly stravovací a ubytovací služby a od března 2017 maloobchod a velkoobchod.

Další dvě vlny byly odloženy v návaznosti na rozhodnutí Ústavního soudu a později kvůli pandemii covidu. Od 27. března 2020 do konce roku 2022 byla EET pozastavena a od 1. ledna 2023 zrušena.

Podstatný je údaj Nejvyššího kontrolního úřadu: první dvě spuštěné vlny představovaly pouze 19 % daňových subjektů, které měly podle plánované konečné podoby povinnost evidovat.

To je důležité při dnešním tvrzení, že se „EET vrací“. Restaurace, hotely, maloobchody a velkoobchody starou EET prakticky zažily. Velká část dalších služeb, svobodných povolání, řemesel a dalších podnikatelských činností však do ostrého režimu plánovaných dalších etap nikdy nevstoupila.

EET 2.0 se naproti tomu nemá zavádět prostřednictvím postupných profesních vln. Základním kritériem se stává charakter tržby a způsob jejího uskutečnění.

Analytický závěr: pro část ekonomiky tedy skutečně jde o návrat EET. Pro jinou část může EET 2.0 představovat první reálné plošné zavedení této povinnosti.

Nová evidence je postavena na takzvaných kontaktních platbách.

Ministerstvo financí mezi ně řadí hotovost, platbu kartou, QR platbu a obdobné způsoby úhrady uskutečněné při osobním kontaktu se zákazníkem nebo v provozovně.

Naopak platby realizované na dálku bez fyzického osobního kontaktu – například běžný bankovní převod nebo úhrada faktury – se evidovat nemají.

Není tedy správné říkat, že EET 2.0 plošně sleduje „platby přes účet“.

Pokud zákazník dostane fakturu a doma ji zaplatí běžným převodem, EET se podle sněmovní verze nepoužije. Pokud ale při osobním kontaktu zaplatí podnikateli kartou nebo kontaktním QR kódem, platba se evidovat má.

Nový systém má být proti původní EET administrativně jednodušší. Má existovat pouze jeden online režim, stát chce omezit rozsah předávaných údajů a již nemá požadovat například rozpis částek DPH.

Stejně jako u původní EET se nemají odesílat informace o konkrétním nakoupeném výrobku nebo identitě zákazníka. Pro nejmenší podnikatele má Finanční správa nabídnout bezplatnou aplikaci použitelnou například na telefonu, tabletu nebo počítači.

Je vhodné opravit i často používanou zkratku o „povinném tisku účtenek“. Starý zákon podnikateli skutečně ukládal vystavit účtenku při evidované tržbě a stanovoval údaje, které musí obsahovat. Nelze to ale jednoduše zaměnit za zákonný příkaz každou účtenku fyzicky vytisknout na papír.

Nová EET zvláštní povinnost vystavovat EET účtenku ruší a Ministerstvo financí výslovně zdůrazňuje, že nezavádí povinný tisk účtenek.

Základní pravidlo Ministerstvo financí shrnuje poměrně jednoznačně: EET 2.0 se má týkat podnikatelů přijímajících evidované tržby, pokud pro ně zákon nestanoví výjimku.

To znamená, že například řemeslník, kadeřník, opravář nebo poskytovatel odborné služby nebude z EET vyňat pouze proto, že provozuje určitý druh živnosti.

Rozhodující bude zejména to, zda přijímá evidovanou kontaktní tržbu a zda nespadá pod některou zákonnou výjimku.

Oproti původní EET tedy systém není postaven na postupném zařazování jednotlivých profesí do dalších vln.

Katalog výjimek je poměrně rozsáhlý.

Ve sněmovním znění jsou na úrovni subjektu vyňaty například stát, územní samosprávné celky, příspěvkové organizace, Česká národní banka, držitel poštovní licence, banky, spořitelní a úvěrní družstva, pojišťovny a zajišťovny, investiční společnosti a fondy, obchodníci s cennými papíry, centrální depozitář nebo penzijní společnosti a fondy.

Mezi věcné výjimky patří například prodejní automaty, veřejné toalety, předvánoční prodej sladkovodních ryb od 18. do 24. prosince, některé případy podnikatelů s úplnou či praktickou nevidomostí nebo těžkou hluchoslepotou, pravidelná hromadná doprava, osobní železniční a obchodní letecká doprava, školní stravování a ubytování, hazardní hry nebo některé regulované činnosti v energetice.

Výjimku mají mít také některé činnosti veřejně prospěšných poplatníků.

Přesný konečný seznam ale bude možné uvést definitivně až po dokončení legislativního procesu. K 14. srpnu máme sněmovní verzi zákona, kterou může Senát ještě změnit.

Tady je potřeba být právně přesný.

Ministerstvo v únorových materiálech a ministryně financí Alena Schillerová v Interview ČT24 zmiňovaly hranici 50 000 Kč v souvislosti s příležitostnými příjmy a pravidly zákona o daních z příjmů.

Nejde však o obecnou výjimku z EET ve smyslu „každý podnikatel s tržbami do 50 000 Kč nemusí evidovat“.

Je nutné rozlišovat příležitostné nepodnikatelské příjmy podle § 10 zákona o daních z příjmů od soustavné podnikatelské činnosti OSVČ. Samotná existence padesátitisícového limitu v zákoně o daních z příjmů tedy nevytváří univerzální výjimku z EET pro malé živnostníky.

Poslední podoba původního zákona obsahovala velmi širokou výslovnou výjimku pro sociální služby.

Pomocí klasifikace NACE byly vyňaty mimo jiné sociální péče v ústavních zařízeních, péče o osoby s chronickým duševním onemocněním, péče o osoby závislé na návykových látkách, domovy pro seniory, domovy pro osoby se zdravotním postižením, další pobytové sociální služby, ambulantní a terénní služby pro seniory a zdravotně postižené, sociální služby pro děti, sociální prevence nebo sociální rehabilitace.

V publikovaném sněmovním znění nové EET nenacházím obdobně širokou oborovou výjimku pro sociální služby, jaká byla obsažena ve starém § 12.

To je srovnávací závěr obou právních textů, nikoliv tvrzení Ministerstva financí.

Část poskytovatelů sociálních služeb samozřejmě může být mimo EET z jiného důvodu – například pokud jde o příspěvkovou organizaci nebo jiný subjekt, na který se vztahuje institucionální výjimka.

Je proto nutné rozlišovat mezi výjimkou samotné činnosti a výjimkou podle právního postavení jejího provozovatele.

Jednou z nejvýznamnějších novinek je režim EET OFF.

Je určen fyzickým osobám v prvním pásmu paušálního režimu s příjmy do jednoho milionu korun, které splní další stanovené podmínky.

Pokud se pro EET OFF rozhodnou, nemusí jednotlivé tržby evidovat. Daňová část jejich paušální platby se místo 100 Kč zvýší na 1 500 Kč měsíčně.

Rozdíl tedy představuje 1 400 Kč měsíčně neboli 16 800 Kč za rok. Sociální a zdravotní pojistné tím samozřejmě nezaniká.

Důvodová zpráva vlády vysvětluje EET OFF snahou nezatěžovat nejmenší poplatníky v paušálním režimu nepřiměřenou administrativou.

Zajímavé ale je, že stejná důvodová zpráva výslovně pracuje také s fiskálním rizikem možných daňových úniků, které by jinak EET mohla zachytit. Částku 1 400 Kč označuje za kompromis a upozorňuje, že příliš nízká přirážka by mohla vytvářet motivaci ke zkreslení skutečné výše tržeb.

Ani sama vláda tedy ve své důvodové zprávě netvrdí, že u skupiny využívající EET OFF riziko zatajených tržeb neexistuje.

Ten je rovněž poměrně dobře doložený.

Alena Schillerová v únorovém Interview ČT24 uvedla, že sama prosazovala EET pro všechny, ale koaličně ustoupila. Režim EET OFF podle ní vzešel z požadavku Motoristů sobě a SPD a označila jej za koaliční kompromis.

Proto by nebylo správné tvrdit, že stát tuto skupinu vyňal proto, že nějaká analýza prokázala její zanedbatelné riziko z hlediska šedé ekonomiky.

Oficiální důvodová zpráva mluví o administrativní zátěži a zároveň o fiskálním riziku. Ministryně financí sama politickou podobu výjimky popisuje jako koaliční kompromis.

Tady je naopak potřeba odmítnout příliš jednoduchou zkratku.

Nemáme podklad pro tvrzení, že drobní podnikatelé jako skupina „primárně fungují v šedé ekonomice“.

Takové tvrzení by bylo nepodložené a házelo by všechny malé OSVČ do jednoho pytle. Sama Schillerová při otázce, zda je problém především u malých podnikatelů, takto jednoduchou generalizaci odmítla.

Máme ale podklad pro užší tvrzení.

Větší možnost zatajit tržbu vzniká tam, kde se transakce odehraje přímo mezi podnikatelem a zákazníkem a nevzniká automaticky dostatečně použitelná nezávislá kontrolní stopa.

Vládní RIA uvádí, že k potenciálnímu zatajování dochází primárně u transakcí uskutečněných v osobním kontaktu se zákazníkem, zatímco u vzdálených transakcí se jeví méně časté.

Analytický závěr: právě proto je EET OFF zajímavým místem nové konstrukce.

Část nejmenších podnikatelů v paušálním režimu může opustit detailní transakční evidenci právě v prostředí, které vláda sama charakterizuje jako rizikovější z hlediska možného zatajení tržeb.

To samozřejmě neznamená, že tito podnikatelé podvádějí.

Znamená to pouze, že stát u této skupiny vědomě vyměňuje část transakčních kontrolních dat za pevnou daňovou přirážku a nižší administrativu.

Původní zákon zahrnoval také vybrané bezhotovostní platby.

Ústavní soud ale v roce 2017 příslušnou část zákona zrušil. Samotnou EET jako systém za protiústavní neoznačil – za problematické považoval některé její části.

U bezhotovostních převodů byl argument soudu mimořádně důležitý.

Ústavní soud upozornil, že tyto platby jsou poměrně dobře dohledatelné, a neshledal dostatečně silný legitimní zájem na jejich plošné evidenci. Současně zdůraznil princip informačního sebeomezení státu, pokud může své funkce zajistit jiným způsobem.

EET 2.0 přesto znovu zahrnuje platební karty a kontaktní QR platby.

Vláda argumentuje tím, že nový zákon je konstruován jinak. Nerozlišuje pouze hotovostní a bezhotovostní platbu, ale také osobní kontakt se zákazníkem. Běžné vzdálené bankovní převody a úhrady faktur proto ze systému vynechává.

Vláda má vlastní argument, proč chce do EET zahrnout i karetní a další kontaktní bezhotovostní transakce.

RIA upozorňuje mimo jiné na zahraniční účty a digitální peněženky, platební brány agregující více transakcí, možnost používání jiných než očekávaných účtů a skutečnost, že získávání bankovních výpisů při jednotlivých daňových kontrolách je personálně i technicky náročné.

EET má správci daně dodat jednotný datový soubor, který lze automaticky porovnávat a využívat při rizikové analýze a cílení kontrol.

To je důležitá korekce jednoduchého argumentu „karta už je v bance, takže Finanční správa všechno ví“.

Banka stopu má, ale Finanční správa nemá automaticky totéž jako průběžnou databázi EET.

Vládní argument tedy není, že karetní platba jinak vůbec neexistuje. Argumentem je, že její získání, přiřazování a hromadná automatizovaná analýza jsou bez EET obtížnější.

Tady podle mě dobře funguje metafora „měřáku na trubce“.

U hotovosti může EET vytvořit elektronickou stopu transakce, která by bez evidence vůbec nemusela vzniknout. Právě lepší dohledatelnost plateb bez elektronické stopy považoval Ústavní soud za legitimní účel EET.

U karetní platby už stopa transakce existuje v platebním systému.

EET ale přidává další standardizovaný datový tok přímo Finanční správě, který může být průběžně spojován s konkrétním poplatníkem a používán k automatizované analytice.

Analytický závěr: u karty stát nepřidává měřák proto, že by první měřák vůbec neexistoval. Přidává vlastní měřák proto, aby měl údaje automaticky, standardizovaně a na jednom místě.

Zda takový přínos ospravedlňuje plošnou evidenci těchto transakcí, už není pouze technická otázka. Je to také otázka proporcionality.

Právě zde se střetává argumentace dnešní vlády s principem informačního sebeomezení, který dříve formuloval Ústavní soud.

A znovu: tato výhrada se netýká všech plateb „přes účet“. Běžný vzdálený bankovní převod nebo úhrada faktury má podle sněmovní verze z EET 2.0 zůstat mimo systém.

Nejvýraznější otázka možné duplicity se tedy týká karet a dalších kontaktních bezhotovostních plateb.

Vláda uvádí tři základní přínosy: omezení prostoru pro zatajené tržby, narovnání podmínek mezi poctivými a nepoctivými podnikateli a lepší datovou analytiku umožňující Finanční správě zaměřovat kontroly podle rizika místo namátkového výběru.

Nejviditelnější číslo je 14,4 miliardy Kč ročně.

To je odhad dodatečných příjmů veřejných rozpočtů při plném náběhu EET 2.0 v akruálním vyjádření.

Nejde pouze o DPH. Model zahrnuje také dopady na daně z příjmů a veřejné pojistné.

Tady je podle mě jedna z nejdůležitějších informací celého sporu.

Vládní RIA vychází z odhadů zatajených tržeb v národních účtech Českého statistického úřadu.

Pro rok 2023 pracuje s celkovým odhadem šedé ekonomiky přibližně 911 miliard Kč, z čehož asi 360 miliard Kč připadá na část označenou jako zatajené tržby. Tato čísla byla následně přepočítána na předpokládané poměry roku 2027 a rozdělena podle sektorů a odvětví.

Model následně používá výsledky předchozí EET a expertní předpoklady.

RIA výslovně uvádí, že za nejpravděpodobnější byla vybrána varianta předpokládající u odvětví z prvních dvou starých vln zhruba dvojnásobnou efektivitu daňové výtěžnosti oproti minulé EET. U obtížněji zachytitelných sektorů předpokládá účinnost bližší předchozí verzi systému.

To je zásadní pro interpretaci částky 14,4 miliardy.

Nejde o již naměřený výsledek. Jde o modelový odhad závislý mimo jiné na předpokládané budoucí účinnosti Finanční správy.

Sama RIA upozorňuje, že rozhodujícím faktorem je efektivita odhalení zatajených tržeb a následného vymáhání daní.

A současně varuje, že fiskální efekt nelze interpretovat tak, že EET tyto peníze jednoduše „vydělá“. Má jít především o lepší výběr již existujících daňových povinností.

Tady máme tvrdší data od Nejvyššího kontrolního úřadu.

NKÚ zjistil, že Finanční správa na základě dat z EET v letech 2017 až 2019 doměřila na daních z příjmů a DPH 652 milionů Kč, z toho 184,9 milionu Kč na DPH.

Data EET také pomohla v letech 2017–2022 zaregistrovat k DPH 7 167 daňových subjektů, které překročily tehdejší zákonný limit, ale nebyly registrovány.

Finanční a Celní správa provedly 258 656 kontrolních nákupů a téměř u třetiny zjistily porušení zákona o EET.

Sankce činily 229,7 milionu Kč, z nichž bylo uhrazeno přibližně 220 milionů Kč.

Zavedení a provoz EET stálo Ministerstvo financí, Generální finanční ředitelství a Celní správu v letech 2015–2023 celkem 2,24 miliardy Kč.

Tato čísla ale nelze jednoduše položit vedle dnešního vládního odhadu 14,4 miliardy a říci: „stará EET přinesla jen 652 milionů, takže nový odhad je nesmysl“.

Jde o metodicky odlišná čísla.

NKÚ uvádí konkrétní doměřené daně na základě využití dat EET, zatímco 14,4 miliardy představuje modelovaný celkový roční fiskální dopad včetně očekávané změny přiznávání tržeb, daní z příjmů a pojistného.

Navíc stará EET fakticky zasáhla jen první dvě ze čtyř plánovaných etap.

Současně ale platí i opačné upozornění:

14,4 miliardy zatím není prokázaný výnos EET 2.0. Je to vládní prognóza.

Tady je zajímavá souvislost, protože samotný vládní propočet EET nám poskytuje část odpovědi.

Ministerstvo při odhadu budoucího výnosu EET používá data z národních účtů ČSÚ o šedé ekonomice a zatajených tržbách.

To znamená, že šedá ekonomika není pro statistiky HDP jednoduše neexistující černá díra.

Evropská metodika národních účtů pracuje s takzvanou non-observed economy, tedy nepozorovanou ekonomikou. Zahrnuje mimo jiné skryté ekonomické aktivity nezaznamenané s cílem uniknout úřední kontrole, neformální ekonomiku a některé nelegální aktivity.

Česká metodika národních účtů pracuje s položkou NX – Non-observed economy (informal, illegal, hidden), jejíž hodnoty jsou do národních účtů dopočítávány také nepřímými metodami.

Analytický závěr: jestliže EET způsobí, že již existující, ale daňově zatajená služba bude nově řádně přiznána, neznamená to automaticky vznik stejně vysokého nového HDP.

Část této produkce může být ve statistickém HDP již zahrnuta pomocí odhadů nepozorované ekonomiky.

EET v takovém případě především mění daňovou viditelnost a identifikovatelnost konkrétního příjmu, nikoliv nutně samotný objem skutečně vyprodukovaného zboží a služeb.

To samozřejmě nevylučuje, že EET může HDP ovlivnit nepřímo. Pokud změní skutečné podnikatelské chování, zaměstnanost nebo objem produkce, případně pokud přesnější administrativní data povedou k revizi statistických odhadů, statistické HDP se změnit může.

Není ale ekonomicky správné mechanicky tvrdit:

„EET přinese 14,4 miliardy na daních, takže o 14,4 miliardy vzroste HDP.“

Fiskální výnos a statisticky měřená produkce jsou dvě různé veličiny.

Metaforu s vodovodní trubkou lze proto ještě zpřesnit.

Český statistický úřad se snaží odhadnout, kolik ekonomické aktivity celým systémem skutečně proteklo, a to včetně části, kterou přímo nepozoruje.

Finanční správa potřebuje zjistit něco jiného: kterému konkrétnímu daňovému subjektu příjem náleží a zda z něj správně splnil svou daňovou povinnost.

Skutečnost, že ČSÚ pro potřeby národních účtů odhadne určitou hodnotu zatajených tržeb, sama o sobě Finanční správě neřekne, který konkrétní podnikatel nepřiznal konkrétní platbu.

Analytický závěr: proto není správný ani opačný extrém, že „když už ČSÚ šedou ekonomiku započítává do HDP, je EET zbytečná“.

Statistické zachycení ekonomické produkce a individuální správa daní jsou dvě odlišné úlohy.

U hotovostní transakce je argument pro EET nejsilnější.

Pokud podnikatel tržbu nezaúčtuje a nevznikne jiná stopa, její pozdější přiřazení konkrétnímu subjektu může být velmi obtížné.

Právě lepší dohledatelnost plateb bez elektronické stopy považoval Ústavní soud za legitimní účel EET.

U karetní platby je situace jiná: elektronická stopa už existuje.

Vláda ale namítá, že Finanční správa k ní nemá stejný automatický, kompletní a standardizovaný přístup, jaký jí vytvoří EET, a že získávání bankovních dat jednotlivě je komplikované.

Proto bych spor neformuloval jako:

„Karty stát zná, takže EET nic nepřinese.“

Přesnější formulace je:

U hotovosti EET může vytvořit novou kontrolní stopu. U karty EET především vytváří druhou, standardizovanou a pro Finanční správu okamžitě analyticky použitelnou stopu již existující transakce.

Zda je druhý případ dostatečným důvodem pro plošnou evidenci, je právě jedním ze sporných míst návrhu.

Ústavní soud u staré EET zdůraznil dobrou dohledatelnost bezhotovostních transakcí a požadavek informačního sebeomezení. Současná vláda naopak zdůrazňuje analytickou hodnotu kompletní databáze a obtížnost individuálního získávání bankovních dat.

Ústavně-právní výbor Senátu projednal zákon 12. srpna a přijal pozměňovací návrhy.

Podle informací z jednání jeho místopředseda Stanislav Balík navrhl vyjmout bezhotovostní platby z EET.

Nejde přitom o úplně nový nápad. Obdobný návrh se objevil už ve Sněmovně. Oficiální sněmovní historie například eviduje pozměňovací návrh Jana Jakoba č. 1399 s popisem:

„Vyjmutí bezhotovostních plateb z elektronické evidence tržeb. Uvedení návrhu do souladu s nálezem Ústavního soudu.“

Pokud by Senát takovou změnu schválil a Sněmovna ji následně přijala, změnil by se jeden z nejvýznamnějších principů EET 2.0.

K 14. srpnu však jde pouze o pozměňovací návrhy přijaté výborem. Senát jako celek o nich ještě nehlasoval.

Druhá výrazná senátní změna se netýká technického mechanismu evidence tržeb, ale daňové části rozsáhlejšího legislativního balíku.

Senátní Výbor pro hospodářství, zemědělství a dopravu 12. srpna podpořil pozměňovací návrh přednesený Tomášem Třetinou.

Ten má zrušit limit daňového osvobození zdravotních benefitů poskytovaných zaměstnancům. Současně má ze zvýhodnění pomocí zvláštní přílohy vyloučit některé úkony, například kosmetické zákroky nebo plastické operace.

Sněmovní verze přitom již zdravotní benefity částečně upravuje a obsahuje zvláštní podporu některých zdravotních plnění, například vybraných preventivních programů.

Třetinova varianta tedy jde dál: místo zvýhodnění pouze vybraného pozitivního seznamu zdravotních služeb směřuje k obecnějšímu odstropování, doplněnému seznamem služeb, které zvýhodněny nebudou.

Je ale potřeba zdůraznit dvě věci.

Za prvé: nejde o mechanismus EET jako takový, ale o daňovou úpravu obsaženou ve stejném legislativním balíku.

Za druhé: ani tato změna ještě není změnou schválenou Senátem. Hospodářský výbor pouze doporučil zákon vrátit Sněmovně s pozměňovacím návrhem.

EET 2.0 má proti starému systému několik nesporných technických zjednodušení: menší množství odesílaných dat, jeden online režim, bezplatné základní řešení pro malé podnikatele a konec zvláštní povinnosti vystavovat EET účtenku.

Současně má ale podstatně širší praktický zásah než EET, kterou Česká republika skutečně zažila v letech 2016 až 2020, protože původní třetí a čtvrtá vlna nikdy standardně nenaběhly.

Za nejzajímavější rozpor považuji něco jiného.

Vláda sama tvrdí, že k potenciálnímu zatajování tržeb dochází primárně u osobního kontaktu se zákazníkem.

Přesto dává části nejmenších podnikatelů možnost z detailní evidence prostřednictvím EET OFF vystoupit.

Zároveň chce plošně evidovat karty a kontaktní QR platby, u nichž již elektronická stopa existuje – byť vláda relevantně namítá, že Finanční správa ji nemá automaticky, kompletně a jednotně k dispozici.

To je místo, kde podle mě metafora druhého měřáku na trubce sedí nejlépe.

Nejde o argument, že EET nic neměří.

Měří.

Otázka zní, zda je další měřák nejdůsledněji instalován právě tam, kde dnes voda uniká bez jakéhokoli měření, nebo částečně také tam, kde už jeden měřák existuje – jen jeho údaje nejsou pro Finanční správu automaticky dostupné ve formě, kterou chce používat.

A právě na tuto otázku nyní nepřímo reaguje i část Senátu návrhem znovu vyjmout bezhotovostní platby.

Odpověď na to, zda je EET 2.0 přiměřeným nástrojem, tak neleží jen v jednoduchém sporu „EET ano, nebo ne“.

Mnohem zajímavější je otázka, co přesně má stát evidovat, kde mu skutečně chybí kontrolní stopa, kde si pouze vytváří druhou databázi již existujících informací a zda jsou výjimky nastaveny právě tam, kde dávají z hlediska deklarovaného cíle systému největší smysl.

Níže uvádím hlavní zdroje, ze kterých vycházejí faktická tvrzení použitá v článku. U vlastních interpretací a srovnání je v textu výslovně uvedeno, že jde o analytický závěr.

Kompletní legislativní historie návrhu EET 2.0: průběh projednávání, hlasování, pozměňovací návrhy, postoupení Senátu a aktuální stav legislativního procesu.

Na zdroj

Znění návrhu EET 2.0 schválené Poslaneckou sněmovnou 15. července 2026. Primární zdroj pro rozsah evidence, definici tržeb, výjimky a další právní parametry návrhu.

Na zdroj

Shrnutí parametrů EET 2.0 po schválení Poslaneckou sněmovnou. Kontaktní platby, hotovost, karty a QR platby, vyloučení vzdálených bankovních převodů, aplikace zdarma a očekávaný fiskální dopad 14,4 miliardy Kč.

Na zdroj

Základní konstrukce systému, kontaktní platby, EET OFF, bezplatná aplikace a argumentace vlády k potřebě nové evidence.

Na zdroj

Podrobnější představení připravovaného systému z února 2026, včetně zaměření evidence a základních parametrů připravovaného řešení.

Na zdroj

Klíčový primární podklad k režimu EET OFF. Popisuje důvody úlevy pro nejmenší podnikatele, zvýšení daňové části paušální platby o 1 400 Kč měsíčně a zároveň fiskální riziko možných daňových úniků, které by standardní evidence mohla zachytit.

Na zdroj

Jeden z nejdůležitějších podkladů článku. Obsahuje metodiku odhadu fiskálního přínosu EET 2.0, částku 14,4 miliardy Kč, údaje o šedé ekonomice a zatajených tržbách, předpoklady účinnosti nové EET, hodnocení rizika transakcí při osobním kontaktu a argumentaci vlády pro zahrnutí karetních a dalších kontaktních bezhotovostních plateb.

Na zdroj

Přepis rozhovoru odvysílaného 18. února 2026. Zdroj k parametrům EET OFF, částce 1 500 Kč, hranici jednoho milionu korun, debatě o drobných podnikatelích a především k tvrzení ministryně, že EET OFF vzniklo jako koaliční kompromis požadovaný Motoristy sobě a SPD.

Rozhovor je také zdrojem výroku o hranici 50 000 Kč v souvislosti s příležitostnými příjmy. V článku je tato část doplněna o právní kontext zákona o daních z příjmů.

Na zdroj

Oficiální shrnutí nálezu Pl. ÚS 26/16. Ústavní soud EET jako celek nezrušil, zrušil však mimo jiné část týkající se bezhotovostních plateb. Důležitý zdroj k argumentu o dohledatelnosti bezhotovostních transakcí a principu informačního sebeomezení státu.

Na zdroj

Plné znění rozhodnutí Ústavního soudu. Primární právní podklad pro část článku věnovanou rozdílu mezi hotovostními a bezhotovostními platbami a otázce proporcionality jejich evidence.

Na zdroj

Kontrolní závěr a souhrn NKÚ k původní elektronické evidenci tržeb.

NKÚ uvádí mimo jiné:

Na zdroj

Poslední podoba původního zákona o EET. Zdroj pro srovnání staré a nové evidence, povinnost vystavit účtenku, rozsah odesílaných údajů a starý katalog výjimek.

Důležitý je také pro srovnání sociálních služeb, protože původní zákon obsahoval rozsáhlou oborovou výjimku založenou na klasifikaci NACE.

Na zdroj

Zákon, kterým byla elektronická evidence tržeb definitivně zrušena od 1. ledna 2023.

Na zdroj

Právní podklad pro vysvětlení často zmiňované hranice 50 000 Kč.

Je důležité rozlišovat příležitostné a ostatní příjmy podle § 10 zákona od soustavné podnikatelské činnosti. Hranice 50 000 Kč proto nepředstavuje univerzální výjimku z EET pro každého malého podnikatele.

Na zdroj

Metodika evropských národních účtů. Vysvětluje zahrnování nepozorované ekonomiky – tedy mimo jiné skrytých, neformálních a některých nelegálních ekonomických aktivit – do statistického zachycení produkce.

Tento zdroj tvoří jeden ze základů analytické části článku o vztahu EET a HDP.

Na zdroj

Metodický dokument ČSÚ pracující mimo jiné s kategorií NX – Non-observed economy (informal, illegal, hidden).

Dokládá, že část ekonomické aktivity, která není přímo statisticky pozorována, je do národních účtů dopočítávána pomocí dalších metod.

Na zdroj

Sekundární odborný zdroj poskytující přehledný výklad nového zákona, zejména subjektových a věcných výjimek a základních technických pravidel.

Pro samotné právní závěry je v článku primárně používáno znění schválené Poslaneckou sněmovnou.

Na zdroj

Informace z jednání senátního Výboru pro hospodářství, zemědělství a dopravu. Zdroj k pozměňovacímu návrhu Tomáše Třetiny týkajícímu se odstropování daňového osvobození zdravotních benefitů a výjimek například pro kosmetické zákroky či plastické operace.

Na zdroj

Zpravodajství z jednání senátního výboru 12. srpna 2026. Zdroj k návrhu místopředsedy výboru Stanislava Balíka na vyjmutí bezhotovostních plateb z nové EET.

Samotný stav legislativního procesu je zároveň ověřován prostřednictvím oficiální historie sněmovního tisku 189.

Na zdroj

***************************

Části článku označené jako „Analytický závěr“ nejsou citacemi ani stanovisky výše uvedených institucí. Jde o vlastní interpretaci a vzájemné srovnání doložených skutečností.

Týká se to především:

U těchto částí autor nevydává vlastní interpretaci za tvrzení Ministerstva financí, ČSÚ, Ústavního soudu ani jiné instituce.