Článek
Thomas Paukner ve svém facebookovém příspěvku chválí investigaci Aktuálně.cz o nedodaných dronech pro Vojenskou policii, ostře se vymezuje proti práci Deníku N a současně avizuje vlastní pátrání v pražských IT zakázkách. Část toho, o čem píše, je skutečně závažná. Jenže při kontrole jeho tvrzení se opakuje pozoruhodný vzorec: reálný fakt je posunut o kus dál, část kontextu zmizí, různé časové roviny se spojí, asociace nahradí důkaz a někdy odkazovaný zdroj říká něco podstatně jiného než Paukner.
A právě proto stojí za to udělat to, co by měla dělat každá investigativa: neověřovat, zda se nám líbí příběh, ale zda příběh odpovídá dokumentům.
Nejde přitom o obhajobu Jany Černochové, Pirátů, magistrátu, Tomáše Pojara ani Deníku N. U nákupu dronů existují naprosto legitimní otázky. U pražských datacenter existuje velmi výrazný rozdíl mezi předpokládanou hodnotou a skutečnými nabídkami, který si zaslouží další prověření. Právě proto není potřeba skutečné problémy doplňovat tvrzeními, která zdroje nedokládají.
A ještě jedno metodické pravidlo: nepravda není automaticky lež. Nepravdivé tvrzení lze vyvrátit dokumentem. Lež předpokládá, že autor znal pravdu a vědomě napsal opak. Takový úmysl z veřejných dokumentů většinou prokázat nelze. Budu proto rozlišovat mezi chybou, zavádějící interpretací, nedoloženou insinuací a skutečně potvrzeným faktem.
„Reportér Ondřej Stratilík našel utajený kontrakt.“ Opravdu našel?
Paukner píše:
„Reportér Ondřej Stratilík našel utajený kontrakt resortu Jany Černochové…“
To je působivý začátek. Vytváří obraz reportéra, který po měsících práce vykopal z neveřejných dokumentů dosud neznámou zakázku.
Jenže časová osa je jiná.
Seznam Zprávy o stejné zakázce informovaly už 6. května 2024. Popsaly nákup deseti dronů Osprey-H za 29,3 milionu korun bez DPH, společnost Summit Advanced Systems, zadání bez soutěže v jednacím řízení bez uveřejnění i skutečnost, že Tomáš Pojar byl v této firmě v letech 2016 až 2022 jednatelem. Pojar už tehdy Seznam Zprávám řekl, že od svého nástupu do služeb státu 1. dubna 2022 pro firmu nepracuje a se zakázkou nemá nic společného.
A nebyl to jediný starší text.
V únoru 2026 Seznam Zprávy popsaly další vývoj: drony nebyly dodány, dodavatelské společnosti se dostaly do insolvence a stát už vyplatil zálohu 17,6 milionu korun. Následně o případu informovaly také v souvislosti s policejním prověřováním.
Stratilík tedy mohl přinést nové dokumenty, nové detaily a kvalitně rekonstruovat případ. To vůbec není málo.
Ale něco jiného je napsat:
„Aktuálně.cz případ dále rozpracovalo.“
A něco jiného:
„Stratilík našel kontrakt.“
Druhá formulace maže nejméně dva roky předchozího veřejného zpravodajství a připisuje Aktuálně investigativní prvenství, které mu nepatří.
Verdikt: zavádějící až fakticky chybná formulace o investigativním prvenství.
Technika je jednoduchá: falešná exkluzivita. Novému textu se vytvoří aura velkého odhalení tím, že se vynechá historie případu.
„Utajený kontrakt.“ Tady je realita složitější
Paukner opakovaně používá výraz „utajený kontrakt“.
Smlouva skutečně nebyla standardně zveřejněna v Registru smluv. To je fakt.
Jenže z podkladů Ministerstva obrany zároveň vyplývá, že resort její nezveřejnění odůvodňoval zákonnou výjimkou podle § 3 odst. 2 písm. c) zákona o registru smluv pro smlouvy související s obranou a bezpečností. Na žádost podle informačního zákona pak ministerstvo anonymizovanou smlouvu poskytlo.
To samozřejmě neznamená, že využití výjimky nesmíme kritizovat.
Stejně tak je zcela legitimní ptát se, zda byly splněny podmínky pro jednací řízení bez uveřejnění a zda byl Osprey-H skutečně natolik unikátní, že neexistovala hospodářská soutěž. Konkurenti toto tvrzení ostatně zpochybňovali už v roce 2024.
Jenže mezi větami:
„Smlouva nebyla zveřejněna v Registru smluv, protože ministerstvo použilo zákonnou výjimku, jejíž oprávněnost lze prověřovat.“
a
„Ministerstvo mělo utajený kontrakt.“
je významový rozdíl.
Slovo „utajený“ obsahuje další nevyslovený předpoklad: někdo něco skrýval před veřejností a už samotné utajení je podezřelé.
To z dostupných dokumentů neplyne.
Verdikt: pravdivé jádro, ale hodnotově zatížené a zavádějící rámování.
Jde o typický příklad loaded language – slova, které čtenáři spolu s faktem nenápadně dodává i jeho interpretaci.
„Bez uveřejnění!!!“ Ano. Ale to není totéž jako „bez pravidel“
Tady je potřeba být vůči Pauknerovi fér.
Zakázka skutečně proběhla v jednacím řízení bez uveřejnění. To je správně. Ministerstvo tvrdilo, že kvůli technickým důvodům a výhradnímu zastoupení neexistovala reálná hospodářská soutěž.
Jenže kombinace:
„utajený kontrakt“ + „bez uveřejnění!!!“
u běžného čtenáře snadno vytvoří dojem:
tajně si něco koupili bez soutěže a bez standardní procedury.
To není přesné.
JŘBU je zákonem upravený způsob zadání veřejné zakázky. Může být použit oprávněně i neoprávněně – a právě oprávněnost jeho použití má smysl kontrolovat.
Tady tedy není problém v samotných slovech „bez uveřejnění“. Problém vzniká jejich zasazením do dramatického rámce.
Drony nedorazily. Firma zkrachovala. Stát poslal 17,6 milionu. Tohle Pauknerovi vyvracet nelze
A nyní k části, kde má Paukner pravdu.
Objednaných deset dronů nebylo dodáno. Dodavatelské firmy skončily v insolvenci. Ministerstvo obrany zaplatilo zálohu přibližně 17,6 milionu korun. Stát následně v insolvenci uplatňoval pohledávky a smluvní sankce.
To je samo o sobě velmi závažné.
Stejně tak je legitimní otázkou ekonomický stav dodavatelů v době uzavření kontraktu, výše zálohy, reálná unikátnost nabízeného řešení a kontrola schopnosti dodavatele zakázku splnit.
Verdikt: potvrzeno.
A právě tady je vidět paradox Pauknerova textu: nejzávažnější skutečnosti není vůbec potřeba dramatizovat. Ony jsou závažné samy o sobě.
Z „několika desítek hodin“ se stalo „několik hodin“
Paukner píše:
„Stát platil zálohu pouhých několik hodin po podpisu kontraktu.“
Podklad, na který navazuje, ale pracuje s formulací „několik desítek hodin“.
Časová osa je navíc podstatná: smlouva byla podepsána v pátek 15. prosince 2023, faktura přišla v pondělí 18. prosince. Mezi oběma událostmi tedy ležel víkend.
Ano, platba proběhla velmi rychle.
Ale „několik hodin“ vyvolává jiný obraz než „několik desítek hodin“.
První formulace sugeruje téměř okamžitý převod peněz krátce po podpisu. Druhá popisuje stále velmi rychlý postup, ale v jiné časové dimenzi.
Tady bych proto nebyl přehnaně kategorický a neoznačoval větu jednoduše za vymyšlenou.
Přesnější je:
Paukner časový údaj zkrátil způsobem, který zesiluje dramatický účinek.
To je časová komprese – velmi nenápadná technika, protože základní událost zůstává pravdivá. Jen její intenzita se posune.
„Pomyslná spojka Michala Strnada ve vládě Petra Fialy“
Ještě silnější formulace přichází vzápětí.
Tomáš Pojar je podle Pauknera:
„velmi mocný muž a pomyslná spojka Michala Strnada ve vládě Petra Fialy.“
Existují doložené skutečnosti, ze kterých Paukner vychází.
Pojar skutečně v minulosti pracoval jako konzultant pro Czechoslovak Group Michala Strnada. Jenže jeho angažmá podle zveřejněných informací skončilo před nástupem do funkce poradce pro národní bezpečnost. Deník N tuto skutečnost výslovně uváděl už v roce 2024.
Po skončení Fialovy vlády se Pojarovy vazby na CSG znovu objevily: v lednu 2026 Seznam Zprávy popsaly jeho účast na Mnichovské bezpečnostní konferenci na nominaci CSG a zároveň připomněly jeho dřívější konzultantskou práci.
Máme tedy doloženo:
Pojar → dřívější práce pro CSG → následně vládní funkce → po odchodu z vlády opět kontakt s CSG.
Co ale doloženo není?
Že Pojar během svého působení ve vládě fungoval jako „Strnadova spojka“.
Taková věta už nepopisuje pouhou minulou vazbu. Znamená, že během výkonu veřejné funkce zprostředkovával či prosazoval Strnadovy zájmy.
Pro takové tvrzení Paukner v citovaném příspěvku důkaz nepředkládá.
A slovo „pomyslná“ je zde velmi praktické. Umožní vypustit silnou insinuaci a současně ji ponechat dostatečně neurčitou.
Verdikt: doložené vztahy ano, tvrzení o „spojce ve vládě“ nedoloženo.
Technika: guilt by association doplněné časovým sléváním různých rolí.
Minulá obchodní vazba se položí vedle pozdější veřejné funkce – a čtenář si jejich propojení doplní sám.
A jeden velmi nepohodlný kontext: případ dronů mezitím prověřovala policie
Paukner svůj příspěvek publikuje v polovině srpna 2026.
Jen několik dní předtím bylo zveřejněno, že policejní prověřování případu bylo uzavřeno a věc odložena, aniž byly zjištěny skutečnosti odůvodňující zahájení trestního řízení. Podle zveřejněných informací se prověřování týkalo mimo jiné časové osy, jednání dodavatele, subdodavatelského řetězce, komunikace a dílčího plnění.
To není důkaz, že zakázka byla hospodárná.
Není to ani potvrzení, že ministerstvo postupovalo manažersky správně.
Trestní odpovědnost, hospodárnost veřejné zakázky a politická odpovědnost jsou tři různé otázky.
Jenže pokud několik dní po zveřejnění výsledku policejního prověřování stavím kolem téže zakázky dramatický příběh a tento aktuální výsledek úplně vynechám, čtenář dostává jen jednu část obrazu.
To je selektivní omission – vypuštění informace, která sama příběh nevyvrací, ale významně mění jeho vyznění.
Deník N: Pauknerův vlastní odkaz jeho obvinění nepodporuje
Možná nejčistší ukázkou problému je Pauknerova poznámka k bitcoinové kauze Pavla Blažka.
Paukner tvrdí:
„kauzu Pavla Blažka a bitcoinů ‚neodpálila‘ Zdislava Pokorná“
a dále:
„Deník N policejní zjištění vzal a následně vydal coby vlastní práci.“
Stačí ale otevřít článek, na který odkazuje.
Jeho titulek zní:
„Blažkovo ministerstvo si vzalo miliardu v bitcoinech od obchodníka s drogami. Řeší to policie.“
A už perex říká, že transakci prověřuje NCOZ a že si detektivové přišli na ministerstvo pro dokumenty.
Deník N tedy policejní roli nejen neskrýval.
Dal ji do titulku.
Je obtížné představit si viditelnější způsob přiznání původu části informací.
A nebyl to jen přepis policejního materiálu
Ještě důležitější je obsah článku.
Autorka osobně navštívila bydliště Tomáše Jiřikovského. Deník N měl k dispozici notářský zápis. Pracoval se soudními rozhodnutími, která redakce podle textu prostudovala. Získával vlastní vyjádření aktérů a vedl rozhovor s Pavlem Blažkem. Současně transparentně označil pasáže pocházející z policejního záznamu.
Z článku tedy můžeme poctivě vyvodit:
Policie případ řešila před zveřejněním textu a Deník N získal informace také z policejního materiálu.
Ale z toho logicky neplyne:
Deník N vzal policejní práci a vydával ji za svoji.
To je Pauknerův vlastní přídavek. Jeho odkaz toto obvinění nedokládá. Naopak ho částečně vyvrací.
Verdikt: hlavní obvinění není podloženo odkazovaným zdrojem.
Tady se objevuje další logický trik: falešná dichotomie.
Buď případ odhalila policie, nebo novinář.
Jenže obojí může být současně pravda.
Policie může případ neveřejně prověřovat a novinář může vlastní prací rekonstruovat jeho mechanismus, získat dokumenty, oslovit aktéry a především věc přinést veřejnosti.
A teď Piráti a pražská IT. Tady začíná být problém s Pauknerovou metodou ještě viditelnější
Na konci facebookového příspěvku Paukner oznamuje vlastní investigaci pražských IT zakázek.
Píše, že potřebuje najít IBM a HPE vendory, kteří technologie nacení a umožní zjistit, zda se cena nevychýlila „ad absurdum“.
To je naprosto správný postup.
Nejdřív zjistit přesnou konfiguraci. Pak získat nezávislé tržní benchmarky. Porovnat nabídky, licence, support, implementaci a rizika. A teprve potom dělat závěr.
Jenže Paukner ve stejné chvíli dodává:
„Zatím to nevypadá příliš dobře.“
Mluví o možnosti „nečistého obchodu“ a rovnou předpovídá:
„Piráti by brzy mohli mít svou první velkou kauzu.“
A tady je metodický problém.
Pokud teprve hledám cenový benchmark, ještě nevím, jestli je zakázka předražená.
Nemohu současně tvrdit, že potřebuji data pro rozhodnutí, a už před jejich získáním čtenáři naznačovat výsledek.
Standardní investigativní postup vypadá:
data → kontrola → alternativní vysvětlení → závěr.
Tady místy vzniká opačný postup:
podezření → příběh → závěr naznačený veřejnosti → následné hledání dat.
To je přesně prostředí, ve kterém vzniká confirmation bias – tendence hledat především informace potvrzující předem vytvořenou hypotézu.
A další Pauknerovy texty k těmto zakázkám ukazují, že nejde jen o teoretické riziko.
Položkové ceny datacenter prý nejsou veřejné. Jenže jsou
V navazující argumentaci o technologické obměně datových center HMP Paukner tvrdí, že u projektů chybějí ceny jednotlivých položek a cenové přílohy nejsou veřejné.
To už není otázka interpretace.
Je to objektivně ověřitelné tvrzení – a je chybné.
U smlouvy s Power Systems je v Registru smluv uvedena cena 347 097 000 Kč bez DPH. Záznam byl poprvé zveřejněn 26. června 2026, tedy mnoho týdnů před Pauknerovým srpnovým textem. A přímo v seznamu souborů je veřejná „Příloha č. 3 a 4“.
Při kontrole této přílohy lze dohledat konkrétní technologie, počty kusů, jednotkové ceny, support i cenu práce. U druhé části s IntegrIQ za 189 237 122 Kč bez DPH je cenová příloha rovněž veřejná a obsahuje například HPE Alletra MP B10200, IBM ESS 6000, jejich support, počty kusů a cenu člověkodne.
Paukner tedy neudělal jen to, že by měl jiný názor na přiměřenost zveřejnění.
Tvrdil, že určitá informace zveřejněna není, přestože jeho vlastní zdroj vede na místo, kde zveřejněna je.
To je velmi závažný problém při práci se zdroji.
Lze tomu říkat self-refuting citation – sebepopírající citace.
Odkaz vytváří dojem důvěryhodnosti. Čtenář jej většinou nerozklikne. Kdo ho ale otevře a projde přílohy, zjistí něco jiného než v textu.
Ano, některé technické, bezpečnostní a interní dokumenty veřejné nejsou. Úplný nezávislý audit tedy má svá omezení.
Ale z:
„část detailních podkladů není veřejná“
nelze udělat:
„ceny jednotlivých položek nejsou zveřejněny“.
Kolik tedy datacentra stojí?
Oficiální smluvní částky bez DPH jsou:
Power Systems: 347 097 000 Kč
a
IntegrIQ: 189 237 122 Kč.
Celkem:
536 334 122 Kč bez DPH.
Takže Pauknerova facebooková formulace o datacentrech „za půl miliardy“ je naprosto oprávněná.
Stejně tak jeho titulek v navazujícím textu pracující s 536 miliony odpovídá dokumentům.
Jenomže v jiném místě stejného navazujícího textu se objeví číslo 549 milionů.
To neodpovídá součtu smluv. A není to ani cena včetně DPH – ta by byla přibližně 649 milionů korun.
To bych bez dalšího nenazýval manipulací. Klidně může jít o prostou aritmetickou nebo redakční chybu.
Ale právě u textu, který chce odhalovat stamilionové nesrovnalosti, bych očekával mimořádnou přesnost vlastních čísel.
Jenže u datacenter Paukner narazil i na skutečně zajímavý problém
A právě tady je důležité neudělat stejnou chybu jako autor, kterého fact-checkujeme.
Zakázku nelze smést ze stolu jen proto, že Paukner v některých bodech chybuje.
Oficiální zadávací údaje uváděly pro celou technologickou obměnu předpokládanou hodnotu přibližně 241,15 milionu Kč bez DPH, z toho pro část A asi 170,08 milionu Kč. Šlo o otevřené řízení a součástí plnění byla rozsáhlá obměna serverů, zálohovací infrastruktury, SAN, firewallů, úložišť a pětiletá podpora výrobce.
A právě u části A přišly nabídky:
Power Systems – 347,097 milionu Kč
a
Aricoma – 359,867 milionu Kč.
Obě byly zhruba dvojnásobkem formálně stanovené předpokládané hodnoty.
To je velmi dobrá investigativní otázka.
Proč byl odhad tak nízký?
Změnily se ceny technologií?
Byla původní kalkulace špatná?
Obsahují nabídky drahé pětileté supporty, licence či konfigurace, které odhad nezachytil?
Nebo je výsledná cena skutečně neobvykle vysoká?
Tohle má smysl zjistit.
Zároveň je ale důležitý ještě jeden údaj: dvě konkurenční nabídky se lišily pouze přibližně o 3,7 procenta. To není důkaz, že tržní cena byla správná. Ale je to relevantní informace a připouští i alternativní hypotézu, že problém mohl být v podhodnocené předpokládané ceně.
Poctivý závěr tedy dnes není:
„Našli jsme nečistý obchod.“
Ale:
„Existuje výrazný rozdíl mezi odhadem a nabídkami a zaslouží si nezávislý cenový benchmark.“
To je rozdíl mezi investigací a verdiktem před investigací.
IntegrIQ: firma opravdu nevznikla v červenci 2025
V navazujících Pauknerových materiálech se objevuje další silně sugestivní argument: IntegrIQ má být nová firma vzniklá teprve krátce před stamilionovou zakázkou.
Jenže právnická osoba s dnešním IČO IntegrIQ vznikla 10. prosince 2021 pod názvem Poligono Corp s.r.o.
Dne 21. července 2025 došlo ke změně názvu na IntegrIQ a současně k dalším změnám ve společnosti. Veřejné rejstříkové zdroje zobrazují i účetní závěrky entity za roky 2021, 2022, 2023 a 2024.
Správně tedy můžeme napsat:
„Firma funguje pod názvem IntegrIQ od července 2025 a v té době prošla významnou změnou.“
Nemůžeme napsat:
„Firma vznikla v červenci 2025.“
Proč na tom záleží?
Protože druhá věta vytváří úplně jiný obraz:
někdo si pár měsíců před stamilionovou zakázkou založil novou firmu.
To je čtenářsky mnohem podezřelejší příběh.
Samozřejmě je legitimní prověřovat, co firma dělala před rokem 2025, kdo ji převzal, jaké měla reference, jaké zaměstnance a kdo reálně zakázku plní.
Ale změna firmy není vznik firmy.
„25letý student“ není ekonomický audit
Podobně funguje zdůrazňování věku a studentského statusu člověka spojeného s IntegrIQ.
Může být relevantní ptát se na zkušenosti vedení společnosti.
Jenže věk majitele neříká, zda firma splnila kvalifikaci veřejné zakázky.
Pro takové posouzení jsou relevantní reference, finanční způsobilost, certifikace, realizační tým, odborní specialisté a poddodavatelé.
Navíc dokumentace ukazuje zajímavou kontinuitu, kterou dramatický příběh „nová firma mladého studenta“ poněkud rozbíjí: v dřívějším řešení e-Spisu figurovala jako významný poddodavatel ICZ a v novějším řešení opět významně figuruje ICZ.DMS.
„25letý student“ je proto především credential framing – způsob, jak u čtenáře vytvořit pocit nezkušenosti ještě předtím, než se začneme zabývat skutečnou kvalifikací firmy.
e-Spis: 40 milionů versus 82 milionů? Na první pohled skandál. Jenže srovnáváme něco jiného
Dalším příkladem je pražský e-Spis.
Starší zakázka z roku 2023 pracovala s hodnotou 40,29 milionu Kč, nová s hodnotou 81,9 milionu Kč. Veřejné zadávací údaje skutečně obě částky uvádějí.
Na první pohled perfektní titulek:
Stejná služba za tři roky zdražila na dvojnásobek.
Jenže oba údaje jsou finanční rámce pro poskytování služeb, nikoli účet za totožné množství práce.
U starší rámcové dohody se jednotlivá plnění objednávala postupně. Ve veřejných datech lze skutečně vidět následné jednotlivé objednávky v řádu stovek tisíc či jednotek milionů korun.
A ještě důležitější je porovnání jednotkových ceníků.
V roce 2023 byla sazba za člověkoden vývoje a integrace 14 760 Kč, stejně jako u metodiky a školení.
V novější smlouvě je to 14 450 Kč za vývoj a integraci a 14 600 Kč za metodiku a školení.
Jednotkové sazby tedy nevzrostly na dvojnásobek.
Mírně klesly.
To dramaticky mění význam celé informace.
Správná otázka není:
„Proč Praha platí za stejnou práci dvojnásobek?“
Správná otázka zní:
„Proč si Praha v novém období vytváří možnost objednat podstatně větší objem služeb?“
A to je naprosto legitimní otázka.
Jenže je to úplně jiná otázka.
Paukner zde zaměňuje maximální finanční rámec za cenu stejného množství plnění a podobně pojmenované služby za automaticky totožný rozsah práce.
Dozimetr → TOTAL SERVICE → datacentra. Asociace není důkaz
Paukner propojuje pražské IT zakázky také s firmou TOTAL SERVICE a Dozimetrem.
Takové spojení může být legitimním začátkem kontroly. Pokud v zakázce figuruje firma spojená s člověkem obviněným v jiné závažné trestní kauze, je naprosto namístě prověřovat její roli.
Jenže důvod pro kontrolu není důkaz provinění.
TOTAL SERVICE navíc v dokumentaci části zakázky nevystupuje jako nějaký tajně objevený aktér. Její role poddodavatele je v dokumentech zachycena.
Z faktu:
„v dodavatelském řetězci je firma spojená s člověkem obviněným v jiné kauze“
nelze bez dalšího udělat:
„tato zakázka je pokračováním Dozimetru“
a už vůbec ne:
„proto byla cena zmanipulována“.
To je klasické guilt by association – vina skrze asociaci.
Je velmi účinná právě proto, že každá jednotlivá informace může být pravdivá. Manipulativní efekt vznikne až jejich poskládáním vedle sebe.
Pauknerova největší slabina není jedna chyba. Je to opakující se metoda
Když jednotlivé příklady položíme vedle sebe, začíná být vidět určitý vzorec.
PostupJak funguje v Pauknerově argumentaciFalešná exkluzivitaStratilík „našel“ kauzu veřejně popsanou už v roce 2024Loaded language„utajený“, „nečistý obchod“, „skrytá role“ mění neutrální fakt v hotovou interpretaciČasová komprese„několik desítek hodin“ se změní na „několik hodin“Guilt by associationStrnad → Pojar → vláda nebo Dozimetr → TOTAL SERVICE → datacentraČasové slévání vazebdřívější obchodní vztah se sugestivně spojí s pozdější veřejnou funkcíZáměna transformace za vznikzměna názvu IntegrIQ v roce 2025 se prezentuje jako vznik firmySebepopírající citaceodkaz na Registr smluv má dokazovat absenci cen, přitom v registru cenová příloha jeCitation halomnožství odkazů vytváří dojem mimořádné doloženosti, i když konkrétní odkaz někdy konkrétní větu nedokládáFalešná dichotomiebuď věc odhalila policie, nebo novinář – přestože obojí může být současně pravdaMaximální rámec = cena40,29 a 81,9 milionu u e-Spisu jsou interpretovány jako cena stejného objemuScope flatteningpodobný název služby je automaticky prezentován jako totožné množství plněníCherry-picking základnypro nejdramatičtější růst se vybere nejnižší z dostupných předchozích odhadůAbsolutizacez neúplnosti některých dokumentů vznikne tvrzení, že cenu „nelze jakkoli zjistit“Argument věkem„25letý student“ nahrazuje analýzu kvalifikace firmyInsinuacepodezření je čtenáři nabídnuto dříve, než jsou dokončeny důkazySelektivní omissionvynechání faktu, který nevyvrací kauzu, ale významně oslabuje její dramatický rámecPředběhnutí důkazů závěremautor teprve hledá vendory pro cenový benchmark, ale už mluví o možné „nečisté“ zakázce
Tento vzorec odpovídá i detailnímu rozboru předložených smluv a zdrojů.
A právě citation halo je mimořádně důležité.
Text s deseti odkazy působí automaticky důvěryhodněji než text bez jediného.
Jenže počet odkazů nic neříká o tom, zda každý z nich skutečně dokládá větu, za kterou je připojen.
Pauknerův případ s položkovými cenami datacenter je téměř učebnicový: odkaz dodává tvrzení autoritu – dokud ho někdo skutečně neotevře.
Co bych Pauknerovi naopak nevyvracel
Korektní fact-check nesmí dělat zrcadlový obraz textu, který kritizuje.
Nákup dronů je problematický případ. Drony nebyly dodány. Stát přišel nejméně o vyplacenou zálohu, kterou nyní vymáhá. Dodavatelé zkrachovali. Nákup proběhl bez otevřené soutěže. Konkurenční firmy zpochybňovaly unikátnost vybraného řešení.
U pražských datacenter je zase skutečně mimořádně zajímavý rozdíl mezi předpokládanou hodnotou a nabídkami. Zejména část A si zaslouží nezávislý cenový benchmark konkrétních HPE, IBM a dalších konfigurací včetně licencí a pětiletého supportu.
U IntegrIQ je legitimní zkoumat změnu vlastníka, historii firmy, její reference a skutečný realizační tým.
U e-Spisu je legitimní ptát se, proč Praha potřebuje skoro dvojnásobný finanční rámec.
A pokud existují vazby dodavatelů či poddodavatelů na lidi spojené s trestními kauzami, je samozřejmě správné se jimi zabývat.
To všechno jsou otázky, které má investigativní novinář nebo publicista pokládat.
Jenže otázka není důkaz.
Vazba není vina.
Předpokládaná hodnota není tržní cena.
Maximální rámec není skutečná útrata.
Přejmenování společnosti není její vznik.
Obviněný není automaticky obžalovaný.
A množství odkazů není náhradou za jejich přečtení.
Investigace, nebo příběh hledající důkazy?
Na Pauknerově facebookovém textu je nakonec nejzajímavější právě jeho vlastní věta.
Potřebuje najít IBM a HPE vendory, kteří technologie nezávisle nacení.
Souhlas.
Přesně to je potřeba udělat.
Dokud to ale není hotové, nevíme, jestli byly technologie předražené o sto procent, dvacet procent, pět procent, nebo vůbec.
A proto je zvláštní zároveň čtenářům říkat:
„Zatím to nevypadá příliš dobře.“
a avizovat první velkou pirátskou kauzu.
Pokud má benchmark teprve rozhodnout, nemůže být výsledek znám před benchmarkem.
To není detail.
To je rozdíl mezi dvěma způsoby práce.
První říká:
Mám podezření. Pokusím se ho vyvrátit i potvrdit. Teprve potom napíšu závěr.
Druhý:
Mám podezření. Vytvořím příběh. A teď budu hledat důkazy, které do něj zapadnou.
První je investigace.
Druhý je cesta ke konfirmačnímu zkreslení.
Závěr: Reálné problémy nepotřebují vyrábět další
Thomas Paukner si kauzu dronů nevymyslel.
Nevymyslel si ani stamilionové pražské IT zakázky.
A u některých z nich narazil na skutečně zajímavé věci, které stojí za další prověřování.
To je fér přiznat.
Jenže právě při ověřování jeho textů se opakovaně objevuje něco jiného:
reálný fakt → vynechaný kontext → silnější formulace → negativní asociace → závěr závažnější, než dovoluje původní zdroj.
Někdy jde jen o rétorické zesílení.
Někdy o logickou chybu.
Někdy o nedoloženou insinuaci.
A někdy o zcela konkrétní faktickou chybu – například tvrzení, že položkové ceny nejsou veřejné, přestože jsou v příloze Registru smluv.
To je při textu, který se prezentuje jako investigativní práce, závažnější než politické sympatie autora.
Protože dobrá investigace se nepozná podle toho, koho zasáhne.
Ani podle počtu dramatických slov.
Ani podle počtu odkazů.
Pozná se podle toho, zda autor své vlastní podezření podrobí stejně tvrdé kontrole jako člověka, instituci nebo politickou stranu, o které píše.
Investigace nezačíná verdiktem a potom k němu nehledá důkazy.
Začíná otázkou.
A musí být připravena přijmout i odpověď, která se autorovi do původního příběhu vůbec nehodí.
* * * * * * * * * *
Zdroje a dokumentace
Při ověřování byly přednostně používány primární veřejné dokumenty, Registr smluv, úřední dokumenty hlavního města Prahy, veřejné rejstříky a veřejně dostupné zpravodajské zdroje. Odkazy na placené platformy, paywally, komerční databáze a další služby komerčního charakteru nejsou z důvodu publikačních pravidel Médium.cz uváděny.
I. Analyzovaný materiál
1. Veřejné příspěvky Thomase Pauknera
Analyzované veřejné příspěvky a tvrzení Thomase Pauknera. Kopie příspěvků a podklady má autor článku archivovány. Odkazy na externí platformy komerčního charakteru nejsou uváděny.
II. Drony Ministerstva obrany
2. Seznam Zprávy – 6. května 2024
Článek dokumentující okolnosti pořízení deseti dronů bez otevřené soutěže a vazby osob spojených s dodavatelem.
3. Seznam Zprávy – 18. února 2026
Informace o nedodání dronů, problémech dodavatele a zaplacené záloze.
4. Seznam Zprávy – policejní prověřování
Informace o zahájení policejního prověřování nákupu nedodaných dronů.
5. Seznam Zprávy – 11. srpna 2026
Informace o výsledku prověřování: Vojenská policie dospěla k závěru, že se při nákupu nedodaných dronů trestný čin nestal, a případ byl odložen.
6. Zákon č. 340/2015 Sb., o registru smluv
Oficiální znění zákona upravující povinné zveřejňování smluv a zákonné výjimky.
III. Tomáš Pojar a CSG
7. Seznam Zprávy
Informace o vztahu Tomáše Pojara ke skupině CSG po skončení jeho působení ve vládě.
IV. Bitcoinová kauza
8. Seznam Zprávy – 28. května 2025
Informace o přijetí bitcoinového daru Ministerstvem spravedlnosti a jeho původu.
9. Seznam Zprávy – 29. května 2025
Podrobnosti o původu bitcoinů a jejich vazbě na účty spojované s internetovým drogovým tržištěm.
10. Seznam Zprávy – 30. května 2025
Informace o policejních úkonech v souvislosti s bitcoiny přijatými Ministerstvem spravedlnosti.
11. Seznam Zprávy – 4. května 2026
Informace o posunu trestního řízení v bitcoinové kauze a obvinění tří osob.
https://www.seznamzpravy.cz/clanek/domaci-kauzy-zvrat-v-bitcionove-kauze-padla-prvni-obvineni-305438
V. Technologická obměna datových center hlavního města Prahy
12. Registr smluv – Power Systems
Primární smluvní dokument k části A technologické obměny datových center. Hodnota smlouvy činí 347,097 milionu Kč bez DPH.
13. Registr smluv – IntegrIQ
Primární smluvní dokument k části B technologické obměny datových center. Hodnota smlouvy činí 189,237 milionu Kč bez DPH.
14. Registr smluv – veřejná cenová příloha IntegrIQ
Položkové ceny technologií, podpory a práce zveřejněné jako příloha smlouvy.
15. Elektronická úřední deska hlavního města Prahy
Oficiální dokumentace hlavního města Prahy k nabídkám a jejich hodnocení v rámci zakázky.
VI. IntegrIQ – historie právnické osoby
16. ARES – Administrativní registr ekonomických subjektů
Oficiální veřejný registr Ministerstva financí. Údaje společnosti lze vyhledat podle IČO 14051842.
17. Veřejný rejstřík a Sbírka listin
Oficiální veřejný rejstřík Ministerstva spravedlnosti sloužící ke kontrole vzniku společnosti, změn obchodního názvu, statutárních orgánů a dalších údajů.
VII. TOTAL SERVICE a kauza Dozimetr
18. Seznam Zprávy – Václav Novák
Informace o trestním řízení týkajícím se představitele společnosti TOTAL SERVICE v související větvi kauzy Dozimetr.
19. Seznam Zprávy – návrh na obžalobu
Zdroj používaný pro rozlišení mezi obviněním, návrhem na podání obžaloby a samotnou obžalobou v jednotlivých větvích kauzy Dozimetr.
VIII. e-Spis – rámcová dohoda z roku 2023
20. Registr smluv – rámcová dohoda 2023
Primární smluvní dokument k zajištění rozvoje programového vybavení spisové služby e-Spis. Hodnota rámcové dohody činila 40,29 milionu Kč bez DPH.
21. Registr smluv – dílčí objednávka č. 9
Příklad konkrétního plnění realizovaného na základě rámcové dohody. Hodnota objednávky činí 10,627 milionu Kč bez DPH.
22. Registr smluv – dílčí objednávka č. 2
Další příklad skutečného čerpání z rámcové dohody. Hodnota objednávky činí 1,845 milionu Kč bez DPH.
IX. e-Spis – nový rámec
23. Hlavní město Praha – plán veřejných zakázek pro rok 2026
Oficiální dokument hlavního města Prahy uvádějící zakázku „Zajištění potřebného rozvoje spisové služby e-Spis, a to včetně jejích modulů, školení a metodiky pro HMP“ s hodnotou 81,9 milionu Kč.
24. Registr smluv – Hlavní město Praha
V Registru smluv byla v srpnu 2026 zveřejněna smlouva na zajištění potřebného rozvoje e-Spisu a jeho modulů včetně metodiky a školení pro HMP v hodnotě 81,9 milionu Kč bez DPH. Smluvní stranou je IntegrIQ s.r.o.
Oficiální vyhledávání smluv hlavního města Prahy:
Poznámka ke zdrojům
Z důvodu publikačních pravidel Médium.cz nejsou v seznamu uváděny odkazy na placené platformy, paywally, komerční databáze ani jiné služby umožňující nákup či placený přístup. Pokud byl některý takový zdroj součástí původního tvrzení, byly informace podle možností ověřeny prostřednictvím primárních veřejných dokumentů, úředních registrů nebo veřejně dostupných zpravodajských zdrojů.
