Evropská fiskalizace: Analýza evidence tržeb v EU-27 a srovnání s navrhovanou českou EET 2.0

Komplexní studie o tom, jak evropské státy kontrolují maloobchodní tržby, proč neexistuje jeden „evropský model EET“, kde se skrývají největší paradoxy českého návrhu z roku 2026 a co znamenají kryptoměny, offshore acquiring a vzdálené faktury pro daňovou kontrolu.

Poznámka k aktuálnosti (Stav k 17. srpnu 2026): Poslanecká sněmovna schválila vládní návrh nové evidence tržeb (EET 2.0) dne 15. července 2026 a předala jej Senátu, kde je veden jako senátní tisk č. 270. Senátní výbory se návrhem zabývaly 12. srpna 2026, plénum jej má projednávat na schůzi začínající 19. srpna 2026. Ostrý technický start systému je plánován na 1. února 2027. Následující text proto pracuje se sněmovnou schválenou podobou návrhu a s primárními materiály Finanční správy ČR, důvodové zprávy a oficiálních dokumentací evropských daňových správ.

Debata o elektronické evidenci tržeb se v České republice často redukuje na otázku, zda „EET mají i jinde v Evropě“. Takto položená otázka je ale příliš hrubá a vede k nesprávným závěrům. Ano, naprostá většina členských států EU používá nějaký elektronický nástroj, jehož účelem je ztížit zatajení tržby, dodatečné přepsání pokladní evidence, krácení DPH nebo manipulaci s účetními doklady. To ale neznamená, že mají systém odpovídající české EET.

Podstatnější otázka proto zní: Jakou nezávislou elektronickou stopu stát vytváří, aby mohl porovnat skutečnou ekonomickou aktivitu podnikatele s tím, co podnikatel deklaruje?

Připravovaná česká EET 2.0 není ani evropskou anomálií, ani pouhou kopií systémů používaných jinde. Je to poměrně specifický hybrid:

Právě tato kombinace český systém odlišuje od zbytku kontinentu. Evropa se neposouvá k jedné „super-EET“, ale k husté síti vzájemně porovnatelných digitálních stop (e-faktury, B2C e-reporting, POS, bankovní informace, CESOP, DAC8).

Pro účely evropského srovnání je nutné rozlišovat nejméně čtyři základní modely. Tvrzení, že „EET používá 20 zemí EU“, je analyticky téměř bezcenné, pokud není vysvětleno, co se za EET počítá.

Při prodeji vznikne fiskální záznam a informace je v okamžiku (nebo velmi krátce po) uskutečnění transakce odeslána finanční správě. Server transakci přijme a přidělí jí unikátní identifikátor.

Pokladna nebo fiskální zařízení vytváří zabezpečené fiskální záznamy a automaticky je v určitém režimu (např. dávkově) předává státu. Nemusí jít o model „každá jednotlivá transakce musí před dokončením dostat odpověď centrálního serveru“.

Stát nechce nutně vidět každou účtenku v centrálním datacentru v okamžiku prodeje. Cílem je zajistit integritu prvotního záznamu.

V tomto modelu není hlavní otázkou „Zaplatil klient hotově nebo kartou?“, nýbrž „Vznikl prodej a vznikl k němu zabezpečený fiskální dokument či faktura?“.

Český návrh nestaví povinnost na seznamu profesí. Je konstruován obecně na kombinaci: podnikatel + rozhodný podnikatelský příjem + evidovaná kontaktní platba na území ČR.

Český systém je neobvyklý tím, že jeho spouštěčem není pouze hotovost, ani obecně B2C prodej, ale kontaktní charakter platby. Finanční správa výslovně uvádí, že evidence zahrnuje:

Paradox vzdálené faktury:

Česká EET 2.0 je konstruována jako datově minimalistický systém. Centrálně se předává:

Co stát záměrně NEBUDE dostávat: Položky nákupu (košík), identitu zákazníka, číslo jeho karty, sazbu DPH konkrétní položky, ani samotný způsob úhrady jako standardní transakční údaj.

Nový návrh nezavádí povinný tisk zvláštní EET účtenky. Server sice technicky vygeneruje potvrzovací kód (POK), ale zákon neukládá povinnost tento kód na doklad uvádět. Zaniká tak možnost zákazníka ověřovat, zda byla konkrétní účtenka zaevidována. Český stát se vzdává decentralizované, občanské kontroly ve prospěch centralizovaného státního dohledu (kontrolní nákupy, datová analytika).

Podnikající fyzická osoba v prvním pásmu paušálního režimu s příjmy do 1 milionu Kč může využít režim „EET OFF“. Místo evidence tržeb zaplatí měsíční přirážku 1 400 Kč (ročně 16 800 Kč) k daňové části paušální zálohy. Důvodová zpráva otevřeně přiznává, že tato částka má kompenzovat fiskální riziko, že stát u takového podnikatele transakční data nezíská. Vzniká tak analytická černá díra: pokud podnikatel reálně utrží 1,8 milionu Kč, ale zatají polovinu tržeb a formálně se vejde do limitu 900 000 Kč, EET samotná tento podvod neodhalí, protože žádná data neposílá.

Pokud hledáme v Evropě systémy, které jsou české EET 2.0 nejblíže svou snahou o centralizovaný sběr dat (Model A), musíme se podívat do střední a jižní Evropy. Zde však narazíme na zásadní rozdíly v roli zákazníka a rozsahu dat.

Slovinsko zavedlo on-line fiskální pokladny (systém FURS) v lednu 2016.

Chorvatský systém (Porezna uprava) je technicky podobný, ale od 1. ledna 2026 provedl radikální krok, který řeší jednu z největších mezer českého návrhu.

Slovenský systém eKasa funguje od roku 2019, ale zlomový je rok 2026. Nový zákon č. 384/2025 Z. z. rozšířil povinnost evidence prakticky na všechny služby, včetně řemeslníků, kadeřníků a opravářů.

Zcela jinou cestou se vydaly země, které nechtějí zatěžovat své servery miliony on-line transakcí denně a místo toho vsadily na matematickou nezpochybnitelnost lokálního záznamu.

Německo neposílá každou účtenku finanční správě v reálném čase. Zákon (KassenSichV) vyžaduje, aby každá elektronická pokladna byla vybavena certifikovaným modulem TSE.

Rakouský systém (RKSV) je podobný německému, ale má velmi pragmatické obratové limity. Povinná elektronická pokladna nastává až při souběhu celkového ročního obratu nad 15 000 EUR a hotovostních (resp. „cash-like“, kam patří i karty) tržeb nad 7 500 EUR.

Švédsko používá certifikované pokladny s kontrolními jednotkami. Pro českou debatu je Švédsko klíčové díky studii tamojší daňové agentury (Skatteverket).

Státy jako Španělsko, Itálie, Francie a Portugalsko vnímají evidenci tržeb nikoliv jako „sledování pohybu hotovosti“, ale jako „sledování daňového dokladu“.

Je nutné vyvrátit mýtus, že bez EET nelze vybírat daně. Země jako Irsko, Nizozemsko, Lucembursko a Estonsko žádnou univerzální maloobchodní fiskalizaci srovnatelnou s českou EET nemají. Jejich daňové správy spoléhají na průkazné účetnictví, DPH přiznání, analýzu bankovních dat a následné daňové audity. Tyto země dokazují, že existence elektronické pokladny není jediným možným nástrojem boje proti daňovým únikům.

Následující tabulky ukazují, jak zásadně se liší přístup k různým formám úhrady a k roli zákazníka.

TABULKA

— (Fakturační logika)

Poznámka: Česká EET je „payment-triggered“ (spouští ji platba), Chorvatsko a Španělsko jsou „transaction/document-triggered“ (spouští je vznik prodeje/dokladu).

TABULKA

Jedním z nejsložitějších aspektů moderní fiskalizace je rychlý vývoj platebních metod. Dávno neplatí, že „bezhotovostní platba = automaticky viditelná pro stát“.

Představme si českého podnikatele, který používá zahraničního payment providera (SoftPOS) se sídlem mimo EU. Zákazník zaplatí kartou, peníze skončí na zahraničním účtu a podnikatel si je vybere v českém bankomatu pomocí zahraniční karty.

Český návrh je vizionářský v tom, že výslovně zahrnuje virtuální aktiva mezi kontaktní platby. Pokud zákazník zaplatí v obchodě 0,005 BTC převedením na peněženku obchodníka, jde o evidovanou tržbu.

EU buduje hustou síť nezávislých elektronických stop:

Ministerstvo financí ČR odhaduje, že EET 2.0 přinese veřejným rozpočtům přibližně 14,4 miliardy Kč ročně. Toto číslo je nutné brát s extrémní rezervou. Nejedná se o empiricky naměřený výsledek, ale o ex ante makroekonomickou prognózu.

Politici rádi používají jednoduchou logiku: „Zavedli jsme EET a o rok později byl výběr DPH o 10 miliard vyšší. Ergo, EET přinesla 10 miliard.“ Tato logika je ale metodologicky chybná, protože ignoruje inflaci, růst mezd a makroekonomický cyklus.

Českých 14,4 miliardy je tedy legitimním politickým cílem, nikoliv vědeckým faktem. Skutečný přínos se ukáže až po dvou letech provozu (plánovaná ex-post analýza v roce 2029).

Veřejnost si pod EET často představuje inspektora, který stojí u pokladny. Ve 21. století je ale EET primárně nástrojem pro datovou analytiku a risk-scoring. Finanční správa díky centrálním datům dokáže budovat sofistikované modely:

Datový strop české EET: Protože stát nedostává informace o položkách a sazbách DPH (jako v Litvě nebo Chorvatsku), nemůže automaticky odhalit podvody typu „přehazování tržeb z druhé sazby DPH do první“. Český systém je analyticky silný v čase a objemu, ale slabý v obsahu a struktuře.

Odpověď zní: V něčem jednoznačně tvrdší, v něčem výrazně měkčí než evropský průměr.

Česká EET 2.0 není „nejtvrdší EET v Evropě“, ani „český experiment“. Je to velmi centralizovaný, ale současně datově a hardwarově lehký hybrid.

Její největší předností je technologická neutralita a nízká vstupní bariéra. Její největší slabinou je dobrovolné vypuštění zákazníka z kontrolního řetězce a rezignace na kontrolu vzdálených plateb.

Hlavní paradox české EET 2.0:Český systém bude velmi dobře vědět, co mu podnikatel řekl (každou zaevidovanou korunu v reálném čase). Jeho největší výzvou ale bude zjistit, co mu podnikatel neřekl (transakce, které do systému vůbec nevstoupily). A právě v této situaci návrh současně ruší fiskální kontrolu zákazníkem, umožňuje EET OFF a nechává vzdálené faktury mimo databázi.

Zda tento kompromis skutečně přinese vládou očekávaných 14,4 miliardy korun ročně, nebo zda se ukáže, že absence fiskálního dokladu byla chybou, neukáží politické debaty v Senátu. Ukáží to až tvrdá data a realita českého trhu v letech 2027 a 2029. Evropa dnes neukazuje jednu správnou EET. Ukazuje spíše jedno společné pravidlo: účinná daňová kontrola vzniká tehdy, když stejná ekonomická událost zanechá několik nezávislých stop, které lze vzájemně porovnat.

*** *** *** *** *** ***

Tato příloha obsahuje detailní strukturovaný seznam všech primárních i sekundárních informačních zdrojů, státních úřadů, daňových správ a reportů, ze kterých vychází výše uvedená analýza. Odkazy slouží pro přímou verifikaci tvrzení v článku.