Článek
Podzimní drama
Podzim je čas zářivých barev a zrajícího ovoce, kdy se stoly prohýbají pod jablky, hruškami a hrozny. Jenže mezi touhle hojností číhá riziko: vosy, sršni a včely. Představte si to: slunné podzimní odpoledne, poklidná vesnice Moravě. Muž jde po zahradě, vosa si ale vybere jeho místo na útok. Jedno bodnutí – a během minut se z klidného dne stává boj o život. Dispečer záchranky přijímá hovor: „Můj manžel se dusí!“ Během chvilky startuje vrtulník a sanitka vyráží na cestu. Tentokrát měl muž štěstí – přežil. Ale ne každý takové štěstí má. Jen v USA a Evropě umírá na vosy, sršně a včely v průměru 60–80 lidí ročně. Ale když už k fatální tragédii dojde, častěji jde o muže než o ženy.
Obří vosa straší lidi v parku - ale toto je jen neškodná socha
Smrtící žihadla: toxin vs. alergie a imunita
Mám pro vás na úvod dvě zprávy. Nejdřív ta dobrá: abyste zemřeli na „čistou dávku“ vosího, včelího či mravenčího jedu, muselo by vás píchnout opravdu mnoho těchto útočníků najednou. Ve výjimečných případech mohou být z hlediska vlastního toxinu nebezpeční i velcí sršni v tropických deštných pralesích (Barrs, 1989). Teď ale ta špatná: někomu stačí opravdu málo. Většina citlivých obětí (zejména alergiků) neumírá na toxickou dávku samotného jedu, ale na prudkou reakci vlastního imunitního systému – anafylaktický šok. A tady může stačit jedno jediné bodnutí. Imunitní systém u citlivých osob začne „panikařit“ tak zuřivě, že tělo může skončit fatálním kolapsem. Statistiky uvádějí, že v Evropě jde o 0,003–0,048 úmrtí na 100 000 obyvatel ročně. Zdánlivě malá čísla, ale pro každou jednotlivou bodnutou citlivou osobu to může – bez rychlé pomoci – znamenat stoprocentní konec.
Rekordmani a počet žihadel v Guinnessově kniha rekordů.
Guinnessova kniha rekordů uvádí (což ale samozřejmě není ověřený vědecký údaj), že největší počet žihadel, který přežil člověk, je 2 443 bodnutí, jež utrpěl Johannes Relleke dne 28. ledna 1962 v cínovém dole Kamativi v tehdejší Rhodesii (dnešní Zimbabwe). Všechny žihadla mu byla následně vyjmuta a spočítána. Další zaznamenaný případ se týká Američana Charlese „Lamara“ LaCaze z Texasu, který v roce 2010 přežil 1 200 žihadelpo útoku rojících se včel při sečení trávy. Oba případy jsou uváděny v Guinnessově knize rekordů jako mimořádné doklady lidského přežití masivního bodnutí.
Amerika versus Evropa: kde je víc „smrtelných bodnutí“?
Celoevropská studie What We Know about Sting-Related Deaths - Human Fatalities Caused by Hornet, Wasp and Bee Stings in Europe (Feás et al., 2022) ukazuje, že mezi lety 1994–2016 došlo v Evropě k 1 691 úmrtím po útoku hmyzu se žihadlem, tedy zhruba 73 ročně. Podobně v USA eviduje CDC mezi lety 2011–2021 celkem 788 úmrtí, což je přibližně 72 ročně. Takže mezi Evropou a Amerikou je to skoro taková smutná „remíza“. Vyznané rozdíly však existují mezi jednotlivými regiony a státy Evropy. Úmrtí v důsledku bodnutí hmyzem byla zaznamenána převážně v západní (42,8 %) a východní (31,9 %) Evropě. Nejvíce obětí bylo zaznamenáno zejména v Německu (n = 327; 1998–2015), Francii (n = 211; 2000–2014) a Rumunsku (n = 149; 1999–2016). Nejvyšší míra úmrtnosti na milion obyvatel ročně byla zaznamenána v Estonsku (0,61 úmrtí), Rakousku (0,60) a Slovinsku (0,55). Naopak nejnižší úmrtnostní míry vykázaly Irsko (0,05), Spojené království (0,06) a Nizozemsko (0,06). O České republice jsem ve studii Feás et al., (2022) konkrétní data nenašel. Nicméně podle národních statistik o úmrtnosti v letech 2008–2018 však zemřelo v důsledku bodnutí včel, vos a sršňů – tedy hmyzu, jehož bodnutí může způsobit fatální alergickou reakci – celkem 44 lidí. Tj. něco přes 4 úmrtí ročně.
Rovněž mravenci mohou být nebezpeční, zejména ti ohniví.
A představte si – i tak altruistický Ferda mravenec má „příbuzné“, jejichž bodnutí dokáže vyvolat alergickou reakci, která ohrožuje život! Přitom mravenci mají mnohem méně jedu než jejich bodavé „kolegyně“: včela medonosná ho má 25–150 mikrogramů, vosy 2–20 mikrogramů,…..zatímco ohniví mravenci jen 10–100 nanogramů. I přesto může v oblastech, kde tito mravenci řádí (např USA), více než 90 % lidí vykazovat senzibilizaci na jejich jed. Jak je to možné? Důvodem je, že ohniví mravenci bodají často, chovají se agresivně a jejich jedové proteiny jsou pořádně alergenní. Problém zvyšuje, že anafylaxe u lidí se systémovou mastocytózou bývá často špatně rozpoznaná, takže podání medikace (epinefrinu) se někdy zbytečně odkládá. V USA jsou anafylaktické reakce na ohnivé mravence (Solenopsis invicta a S. richteri) mnohem častější než reakce způsobené jiným hmyzem. Staly se dokonce nejčastěji léčenou alergií u klientů pojištěných systémem Tricare. Léčba alergie na jejich jed je nejčastěji předepisovanou imunoterapií a v šesti amerických státech už počet předpisů překročil souhrn předpisů na alergie na včely, vosy a sršně. I když celkový výskyt anafylaxe je u létavého hmyzu stále mírně vyšší (0,083 % populace) než u invazivních ohnivých mravenců (0,048 % populace), trend u mravenců stoupá a problém se rychle rozšiřuje. Fatální následky sice nejsou „kalamitní“ – v USA mezi roky 1956–1987 hlásili lékaři 83 úmrtí a 2 téměř fatální reakce, tedy v průměru 2–3 ročně – ale někde mohou být ohniví mravenci opravdu smrtící. V Austrálii dokážou dělnice rodu Myrmecia – tzv. bull ants a jack jumper ants – svým bodnutím zabít člověka s alergií. V Česku? Tady mravenčí bodnutí obvykle znamená jen bolestivou vyrážku. O život se se mravenci na území ČR opravdu většinou nehraje … tedy pokud k nám nemigrují a nerozšíří se invazivní mravenci ohniví z rodu Solenopsis.
Vosí a mravenčí „misandrie“ a gender bias
Evropská data ukazují, že 78 % obětí bodnutí hmyzem byli muži, nejčastěji ve věku 25–64 let. Náhoda či chyby v datech? Rozhodně ne. Příroda to možná nemyslela jako záměrný genderový útok, ale statistiky jsou jasné. A hádejte výsledky práce z USA? Kolem 84 % obětí v USA byli opět muži. Zdá se, že vosí „gender bias“ drží napříč kontinenty železnou rukou. A co mravenci? Máme data Austrálie o útocích Myrmecia („Jack jumper ants“) na lidi. Tito mravenci jsou drobní, ale jejich účinek může být fatální: během dvaceti let tam zemřelo několik mužů, a všichni byli ve věku 40–80 let. Žádná oběť nebyla žena. Pokud by existovaly soudy i nad hmyzem, byly by australské mravenčí dělnice Myrmecia obviněny ze systematické misandrie?
Mají dělnice žahavého hmyzu vrozenou „averzi“ vůči samcům?
Po přečtení dvou předchozích odstavců by se v nadsázce někdo mohl hypoteticky ptát, zda dělnice vos, včel a mravenců nemají obecně „spadeno“ na samce jako na neužitečné „trubce“, a zda se tato nelibost nějak nepřenáší i na lidské muže. Hmyzí biologická realita tomu však neodpovídá (s výjimkou několika málo druhů mravenců), …. a už vůbec se hmyz neřídí ideologickými výzvami typu „musíme odstranit mužské pohlaví“, jak to například hlásala radikální feministka Valerie Solanas ve svém SCUM Manifestu. Naopak máme doklady, že např. u většiny druhů včel (Apis spp.) dělnice trubce žihadlem většinou nezabíjejí – ti končí spíše vyhnáním z úlu na podzim nebo přirozenou smrtí. Pouze některé parazitické druhy včel mohou trubce aktivně usmrtit, aby uvolnily prostor pro své potomstvo. Podobně u vos (Vespidae) samce dělnice zpravidla nehubí – ti po páření sami hynou, případně odcházejí z kolonie. Jedině u některých mravenců je situace jiná: zde je usmrcování samců dělnicemi nebo královnou poměrně běžné. U rodů jako Messor, Pheidole či Solenopsis jsou samci po páření často likvidováni. U parazitických mravenců bývají navíc samci hostitelských kolonií zabíjeni, aby uvolnili prostor pro mladé dělnice či královny. Shrnutí: zatímco u mravenců je aktivní zabíjení samců přirozenou součástí strategie kolonie, u včel, vos a sršňů – tedy hlavních „viníků“ lidských anafylaktických reakcí – žádný obecně platný „biologický program“ k eliminaci samců neexistuje.
Proč tedy právě muži nejčastěji oběti žihadel?
Rozdíly v úmrtnosti na bodnutí vosou či jiným žahavým hmyzem mezi muži a ženami mají komplexní příčiny. Ovlivňuje je – mimo jiné- kombinace odlišných sociálních faktorů (rozsah a frekvence pobyt a práce venku), biologických rozdílů (hormony, imunita) a celkového zdravotního stavu pobodaného člověka. Větší riziko venkovní expozice mužů („jednoduchá část vysvětlení“): Muži jsou častěji pobodáni než ženy především kvůli vyšší expozici – tráví více času venku při práci, rybaření, lovu, sportu či dalších koníčcích, kde častěji přicházejí do kontaktu s vosami, sršni včelami a mravenci. Na tomto faktoru se shoduje většina odborných studií. Někteří autoři navíc upozorňují, že muži – pacienti s diagnostikovanou alergií – mohou zanedbávat nošení autoinjektoru s lékem, což významně zvyšuje riziko fatálních následků. Rozdílné nemoci, hormony a imunita („složitější část“ vysvětlení): Otázka biologické odpovědi lidí na žihadlo a alergických reakcí je mnohem složitější a rozumějí jí především odborníci – lékaři a imunologové. Pro nás laiky mohou být vědecké zprávy někdy matoucí. Výsledky studií se liší podle jejich designu a někdy působí i paradoxně. Riziko nezvyšuje jen samotná alergie, ale také přítomnost dalších nemocí (například kardiovaskulárních). Epidemiologická data, klinická pozorování i experimentální výzkumy ale ukazují, že pohlaví významně ovlivňuje vývoj a průběh alergií. Mužské pohlaví a alergie na jed vos, včel a sršňů patří mezi faktory zvyšující riziko těžkých reakcí. Ženy sice mohou někdy reagovat silněji, ale jejich imunitní systém, podpořený estrogeny, dokáže účinněji regulovat zánět a podporovat regeneraci tkání. Proto je u nich celková statistická úmrtnost nižší. Muži naopak mívají obecně nižší imunitní reaktivitu a vliv androgenních hormonů může jejich obranné mechanismy potlačovat. Proto u nich hrozí vyšší riziko fatálních komplikací, i když samotná alergická reakce nemusí být na první pohled tak silná. Snad to chápou medicinální specialisté… já se v tom nějak ztrácím.
Závěr: Jak přežít vosí sezónu?
Podzimní vosy nejsou jen otravné – mohou být i smrtelné. Statistická většina obětí žihadel jsou sice muži (ať už kvůli vyšší expozici, nebo biologickým faktorům), ale vysoké individuální riziko se týká i žen! Děti a senioři rovněž patří mezi citlivé skupiny. Anafylaxe není sice častá, ale přesto reálná hrozba pro všechny. Zásadní účinnou první pomocí je rychlé podání léků (alergici by proto měli mít vždy u sebe autoinjektor s předepsaným lékem). Pozor při konzumaci ovoce a sladkých nebo kvasných nápojů – bodnutí do ústní dutiny patří k těm nejnebezpečnějším. Vosí hnízda je nutné brát vážně a jejich odstranění vždy svěřit odborníkům z DDD, zejména pokud jde o alergiky či citlivé osoby. A hlavně: nenechte se ukolébat myšlenkou, že „jedna vosa nic neznamená“. Někdy totiž může znamenat úplně všechno. Prevence proto spočívá ve zvýšené opatrnosti při pobytu i stravování venku (na zahradě, terase) i doma (při otevřených oknech), ve včasném rozpoznání alergie lékařem a v zajištění dostupnosti akutní léčby (např. autoinjektor) i lékařské pomoci.
Vosík může bodnout -ale obvykle není agresivní
Odkazy a citace
Feás, X., et al. (2022). What We Know About Sting-Related Deaths? Human Hymenoptera Sting Mortality in Europe. Frontiers in Public Health. https://doi.org/10.3389/fpubh.2022.1062345
Jerschow E, Lin RY, Scaperotti MM, McGinn AP. Fatal anaphylaxis in the United States, 1999–2010: temporal patterns and demographic associations. J Allergy Clin Immunol. (2014) 134(6):1318–1328.e7. 10.1016/j.jaci.2014.08.018
