Článek
Otrávený hlodavec může být nebezpečný pro kočky a dravé ptáky
Když hlodavec, například myš, potkan či krysa, nebo i necílový živočich, sežere „nasypanou“ nástrahu obsahující rodenticid, mluvíme o tzv. primární otravě. Nicméně některé rodenticidní přípravky (tzv. antikoagulanty) zpomalují srážení krve; otrávený škodlivý hlodavec tak postupně slábne a neumírá okamžitě. Po dobu několika dnů či týdnů se pohybuje ve svém prostředí, a stává se nápadnou a tím i snadnou kořistí. Pokud přiotráveného hlodavce uloví draví práci (Christensen et al., 2012), lišky, kuny či kočky, dochází k jejich tzv. sekundární otravě. Sekundární otravu dnes někteří vědci považují za jeden z možných rizikových ekologických dopadů spojených s moderní deratizací. Proč? Predátor obvykle nepozná, že je hlodavce otrávený. Skrytý jed, uložený v játrech přiotráveného hlodavce, po jeho konzumaci pak přechází do těla predátora. Sekundární otravou mohou být ohroženi nejen volně žijící živočichové, ale i někteří domácí mazlíčci
Skryté riziko nástrah na hlodavce
Antikoagulantní rodenticid nemusí zabíjet okamžitě. Vysoce účinné rodenticidy zabíjejí část cílových hlodavců, ale zároveň:
- přetrvávají v jejich tělech,
- hromadí se v prostředí,
- ohrožují necílové živočichy, často bez okamžitě viditelného efektu.
Proč je to problém pro dravé ptáky, šelmy a třeba i domácí kočky?
Hlodavci s vysokým obsahem rodenticidů:
- mohou dlouho přežívat,
- jsou pomalejší a oslabení,
- stávají se snadnou kořistí.
- Riziko sekundární otravy se ještě zhoršuje v případě rezistentních hlodavců;viz dříve publikovaný článek:
Vědci nově zjistili, jaké jedy mohou mít potkani tělech nahromaděny
Nová studie z roku 2026 publikovaná v prestižním ekoogickém časopise Science of the Total Environment zkoumala obsah antikoagulantních jedů v potkanech (Rattus norvegicus) a krysách (Rattus rattus) v přístavních oblastech Lisabonu a Ponta Delgada na Azorách. Ve vzorcích nebyly nalezeny starší, „slabší“ jedy - t.h. tzv. antikoagulanty první generace. Naopak. V tělech hlodavců zcela dominovaly moderní rodenticidy druhé generace, zejména bromadiolon a brodifakum, známé svou značnou perzistencí v organismu a životním prostředí.
Jak často měli potkani a krysy v sobě jed?
Vědci v nové studii analyzovali játra 163 živě odchycených jedinců v přístavních oblastech Lisabonu a Ponta Delgada na Azorách pomocí velmi citlivých chemických metod. Analýzy ukázaly, že většina potkanů a krys obsahovala zbytky výše zmíněných moderních AK- rodenticidů druhé generace. Vědci tvrdí, že každý šestý potkan měl koncentrace odpovídající otravě; u některých dosahovaly hodnot, které jsou nebezpečné i pro dravce.
Výsledky u testovaných hlodavců (která byla naživu a aktivní!) tohoto nového evropského výzkumu z roku 2026 jsou alarmující:
- 80,4 % potkanů obsahovalo alespoň jeden rodenticid,
- 33,7 % mělo v těle dva různé rodenticidní látky,
- 9,8 % dokonce tři a více účinných rodenticidních látek,
- 16 % jedinců překročilo hranici toxikózy
Čím starší potkan, tím je nebezpečnější
Jed se v těle nehromadil náhodně. Starší a větší potkani ho nesli více, což svědčí o dlouhodobém, opakovaném příjmu malých dávek.
Čím blíže větším městům, tím větší nebezpečí?
Studie ukázala, že problém není všude stejný. Potkani z Lisabonu byli kontaminováni výrazně více – bromadiolon byl detekován u více než 77 % potkanů, maximální naměřená hodnota přes 2600 ng/g. Na Azorách byl nejčastější brodifakum s maximální hodnotou přes 1300 ng/g, což odráží rozdílnou intenzitu používání jedů v městském a méně urbanizovaném prostředí. Zdá se tedy, že hlodavci ve městech jsou nejen mazanější, ale také mohou být rizikem pro své predátory (viz. předchozí článek):
Co z toho plyne?
Nový evropský výzkum z roku 2026 ukázal vysoký a častý obsah antikoagulantních rodenticidních látek v tělech testovaných potkanů a krys. Protože současné AK-rodenticidy potkany nezabíjejí okamžitě, ale zůstávají v jejich tělech, mohou tak být rizikem při konzumaci při-otrávených potkanů a krys jejich predátory. Boj proti hlodavcům se tak mění v neviditelný „experiment“, jehož výsledky se nebezpečně „zapisují“ do těl dravých ptáků a šelem. Nová studie tedy připomíná, že otázka „jak se zbavit potkanů“ nemůže být oddělena od otázky, jak chránit celé okolní prostředí. Úplně se rizika sekundárních otrav eliminovat nedají. Dají se však zmírnit.
Co může pomoci ke zmírnění rizik?
- sledování obsahu těchto látek v tělech hlodavců a dalších živočichů v jednotlivých státech EU (Pozn. v ČR tento průzkum monitoring bohužel zatím neprobíhá).
- omezení rutinního používání nástrah s antikoagulanty
- důsledné zabezpečení nástrah, a kladení zejména uvnitř budov
- větší důraz na prevenci, hygienu a monitoring,
- používat skutečně integrovaný přístup k regulaci hlodavců ( IPM)
- dodržovat návody k použití přípravků
- aj.
Carromeu‑Santos, J., Silva, M., Oliveira, P., & Santos, R. (2026). Rats, residues and rodenticide resistance: Hepatic concentration of anticoagulant rodenticides in genetically susceptible wild brown and black rats. Science of the Total Environment, 912, 169544 - https://doi.org/10.1016/j.scitotenv.2026.181344
A. Carromeu-Santos, et al. 2025 Toxic legacy: the hidden impact of anticoagulant rodenticides on Portuguese raptors Sci. Total Environ., 1002 (2025), Article 180547, 10.1016/j.scitotenv.2025.18054
Christensen, T. K., Lassen, P., & Elmeros, M. (2012). High exposure rates of anticoagulant rodenticides in predatory bird species in intensively managed landscapes in Denmark. Archives of Environmental Contamination and Toxicology, 63 (3), 437-444.
Khidkhan, K., Yasuhira, F., Saengtienchai, A., Kasorndorkbua, C., Sitdhibutr, R., Ogasawara, K., … & Nakayama, S. M. (2024). Evaluation of anticoagulant rodenticide sensitivity by examining in vivo and in vitro responses in avian species, focusing on raptors. Environmental Pollution, 341, 122837.
