Článek
Paříž. Kulturní i společenské centrum
Paříž ročně navštíví přes 30 milionů turistů. Proslavená evropská metropole, kde milovala Dumasova Dáma s kaméliemi, flirtovala Zolova Nana a nešťastnou láskou trpěl Hugův Quasimodo. Město, kde sídlí kanceláře UNESCA či OECD. Kde stojí památky ročně navštěvované miliony turistů z celého světa. Mezi nejznámější patří Katedrála Notre-Dame, Basilika Sacré-Coeeur, Louvre či Eiffelova věž. Není divu, že mnoho z nás o návštěvě Paříže sní a cestu plánuje dlouhá léta.
Když se chystáme na cestu
Většina z nás se na návštěvu Paříže alespoň minimálně připravuje. Plánuje dopravu, ubytování a prohlédne kam a kdy se podívat. Kolik z nás ale někdy slyšelo o fenoménu zvaném pařížský syndrom? Já tedy nikdy. Až do včerejšího odpoledne, kdy mi o něm řekla moje zcestovalá teta. Téma mě opravdu zaujalo a níže nabízím to, co jsem se dočetla.
Pařížský syndrom. Oč přesně jde?
Přestože pro tento stav nenajdete oficiální kód ani v Mezinárodní klasifikace nemocí, ani v Diagnostické manuální mentálních poruch DSM (The Diagnostic and Statistical manual of Mendatl Disorder) jde o skutečný a vědecky pospaný jev.
Pařížský syndrom by měl být vnímán jako extrémní forma kulturního šoku, řekl Deflem. Kulturní šok může v zvláště vážných případech vést k psychickým i fyzickým příznakům. Mezi ty psychická se řadí dezorientace, deprese či podrážděnost. V extrémních případech může postižený turista trpět bludy, halucinacemi a extrémní úzkostí. K fyzickým příznakům pak patří bušení srdce, závratě či pocení.
Kdo bývá nejčastěji postižen?
Profesor sociologie, Mathieu Deflema uvádí, že tento syndrom se nejčastěji projevuje u Japonských turistů. Důvodů proto může být několik. Jednak je Japonská kultura velmi odlišná od té francouzské, Francie a Paříž jsou v japonské kultuře romantizovány a idealizovány a cestovní vytížení japonských turistů je daleko větší než nás, kteří to máme do Paříže, co by kamenem dohodil.
Kombinace těchto faktorů pak může vést k situaci, kdy se nadměrná očekávání natěšeného japonského turisty, který očekává Amélii z Montmartru, setkají se zamračenými Pařížany a ulicemi se všemi nešvary velkoměsta včetně odpadů a dopravního ruchu.
A jak se pařížskému syndromu bránit?
Přes vše výše uveden je potřeba zmínit, že tento stav je sice velmi pozoruhodný, ale nijak zvlášť častý. Ročně postihne několik desítek turistů z celého světa. Projevy jsou dočasné a odezní většinou sami nebo s pomocí odborníků.
Jak mi kdysi řekla jedna moudrá žena: „Očekávání kazí prožitek.“ Proto raději nic neočekávejte a výlet do Paříže si jak se patří užijte. S jeho kladnými i méně kladnými stránkami.
Anketa
Zdroje:
