Hlavní obsah
Knihy a literatura

Umírající slunce a miliardy vesmírných řas. To je kniha Spasitel

Foto: Valentina Kovy/OpenAI

Co za tajemství skrývá Tau Ceti?

S přicházejícím létem a velmi teplým březnem myslíme převážně na globální oteplování. Přemýšleli jste ale někdy nad tím, co by se stalo, kdyby slunce začalo chladnout? Právě o tom je poslední sci-fi román amerického autora Andyho Weira.

Článek

Andy Weir

Sympatický padesátník, softwarový inženýr a autor sci-fi bestseleru. Muž, který studoval počítačové vědy v San Diegu a neodpromoval. Američan z Kalifornie, co se bojí létat letadlem a co se do psaní pustil ve svých zhruba dvaceti letech, aby si splnil životní sen.

Marťan

Nejslavnějším Weirovým románem je bezpochyby Marťan. Ti z vás, kdo viděli pouze filmové zpracování v režii Ridleyho Scotta, ve kterém Matt Damon pěstuje brambory a neztrácí na povrchu žhnoucího Marsu optimismus, možná neví, jak zajímavá je historie knižní předlohy tohoto filmu. Marťan nejprve vycházel jako seriál na pokračování na Weirově blogu. Až když si fanoušci řekli o formát do čtečky, publikoval Weir seriál na Amazonu. Tam se kniha rychle zařadila mezi nejprodávanější tituly a brzy přilákala první nakladatele.

Po Marťanovi Andy nezahálel. Následovaly knihy jako Artemis a Mezi světy. Spasitel je zatím poslední dokončenou knihou.

Když svět potřebuje hrdiny

Zápletka je zajímavá a neotřelá. Člověk si tak nějak představuje, že první mimozemšťané, se kterými se lidstvo setká, budou vyspělé bytosti. Málokoho by napadlo, že první mimozemský život mohou obyvatelé Země potkat v podobě mikroskopických, vesmírných buněčných organismů, takzvaných astrofágů, které pro své rozmnožování akumulují obrovské množství energie ze Slunce. Ač neviditelný pouhým okem, znamená tento organismus pro lidstvo katastrofu a vidinu vyhynutí.

V knize se nápaditě střídá současnost a útržky z minulosti. Důležité momenty jsou odhalovány v kontextu pokusů o záchranu Země. Hlavní postava skvěle a vtipně glosuje některé situace. Opravdu jsem se od srdce zasmála.

Společná hrozba

Ukáže se, že to s lidstvem není tak úplně marné. Tváří v tvář globální katastrofě dokáže spolupracovat, vyvinout nové technologie, postavit vesmírnou loď a vyslat tříčlennou posádku ke hvězdě Tau Ceti, která i přes napadení astrofágy neumírá. A lidstvo je zvědavé proč. Ty nejzajímavější momenty o přípravě na misi a jak se tam hlavní hrdina dostal se dozvídáme až před koncem knihy.

Překvapení

Na konci cesty není pro hlavního hrdinu největším překvapením to, že z celé posádky přežil sám, nebo zjištění, že si po několikaletém uměle navozeném kómatu nic nepamatuje, ale to, že o přežití svého druhu nebojuje jen lidstvo.

Mimozemšťan se zvířecím tělem, pěti rukama a oběhem plným horké rtuti je skvělá postava. Patří ke kultuře, která považuje příjem potravy za neslušný a dokáže spát, jen pokud se na něj někdo celou dobu dívá. Tvor, který si dokáže zapamatovat doslova všechno a je zvědavý jako stará babka, je také jedinečným inženýrem. Vyrobí nač si vzpomenete a z čeho chcete.

Když dva dělají totéž, není to totéž

Jak to ale udělat, když jeden zpívá a nemá obličej ani oči a druhý na zrak spoléhá a používá slova? Jednoduše! Prostě během chvilky sestrojíte dešifrovací program a je to! Slovní zásobu pak rozšiřujete s tím, jak se prohlubuje vzájemná komunikace a složitost probíraných témat. Hračka!

Přátelé

Nejvíc se mi na celé knize líbilo silně vyjádřené téma přátelství. Nejen vzájemného respektu k potřebám, zvykům a strachům někoho jiného, ale i upřímná touha mu porozumět. Odvaha vystavit se nebezpečí, aby ten druhý a jeho druh přežil.

Dvě tak odlišné bytosti dokážou spolupracovat jako skvělý tým, bydlet na jedné lodi i přesto, že potřebují tlaky o rozdílu 29 atmosfér a teploty o rozdílu cca 180 stupňů celsia. O čpavku, dusíku a kyslíku nemluvě.

Tak to má být

Spasitel je kniha s happy endem. Jak mimozemskou hvězdu, tak Slunce se podaří po mnoha kotrmelcích, improvizacích a s notnou dávkou štěstí zachránit.

Za mě byly poslední kapitoly románu naprosto skvělé a celému příběhu dodaly další hloubku. Silné přátelství dvou zcela odlišných tvorů a člověk, který dokáže žít uspokojující život sám, na planetě ponořené do úplné tmy, je fascinující. Poslední odstavce, kdy se kruh uzavírá a bývalý učitel, který nikdy nechtěl být hrdinou, najde své ztracené poslání vyučováním malých Eridianů, jsou za mě skvělým vyvrcholením příběhu.

I nyní, když tohle píšu, se pro sebe usmívám a cítím někde uvnitř hřejivé teplo.

Jednoznačně doporučuji. Přála bych si, aby lidé dokázali být sami sebou a žít silná přátelství navzdory výrazným odlišnostem. Možná by byl pak svět o něco lepším místem.

Zdroje:

https://www.databazeknih.cz/zivotopis/andy-weir-70662

https://cs.wikipedia.org/wiki/Andy_Weir#Bibliografie

https://andyweirauthor.com/

Máte na tohle téma jiný názor? Napište o něm vlastní článek.

Texty jsou tvořeny uživateli a nepodléhají procesu korektury. Pokud najdete chybu nebo nepřesnost, prosíme, pošlete nám ji na medium.chyby@firma.seznam.cz.

Sdílejte s lidmi své příběhy

Stačí mít účet na Seznamu a můžete začít psát. Ty nejlepší články se mohou zobrazit i na hlavní stránce Seznam.cz