Článek
Dřív to bylo jednoduché. Sníh byl všude. Lopata u domu nebo chalupy byla nutností a sáňkovat či bobovat se dalo na každém kopci, kopečku i louce třeba i v Praze. Poslední roky tomu tak není. Dle Českého hydrometeorologického ústavu byla průměrná teplota v lednu o 0,9 stupňů celsia vyšší než normál v letech 1991–2020.
Tuhle sezonu napadl sníh už v prosinci. To bylo fajn. Bílé Vánoce, před Štědrým dnem kalamita a sjezdovky i běžecké trasy otevřené. V lednu ale lyžařská střediska bojovala o každý centimetr sněhu a koncem února byl pohled na české sjezdovky k pláči.
Tak kam na jarní prázdniny? „Co třeba do Alp?“ řekli jsem si. „To je jistota. Nebo není? Ale co. Zkusíme to.“
Potíž byla v tom, že si to pravděpodobně řekli nejen Češi, ale i Němci, Italové, Poláci, Slovinci, Maďaři, Chorvati nebo Britové. A tak ať jsme hledali, jak jsme hledali, rozumné ubytování bylo vyprodané. Ceny dostupného týdenního pobytu pro čtyři osoby začínaly na 200 tisících korunách. S trochou štěstí a špetkou náhody jsme nakonec našli slušné ubytování za rozumnou cenu. Ale i tak jedeme pouze na 5 nocí. Inu halíře dělají talíře že?
Přijíždíme do údolí v blízkosti známého rakouského střediska a sníh nikde. Jen na vrcholcích hor vidíme bílo. Tady dole je jaro. Deset stupňů a zeleno. Pohledem na webkamery v recepci hotelu se ujišťujeme, že zítra bude na čem lyžovat.
Druhý den nás ale Alpy nezklamaly. Modré nebe a sluníčko tak, jak se na Rakousko sluší a patří. To ovšem znamenalo, že sníh byl i ve výšce kolem 2000 metrů už kolem desáté hodiny měkký a spousty natěšených lyžařů ho brzy proměnily v dráhu hodnou závodníků akrobatického lyžování. Ale co. Vždyť je to jednou do roka a fotky pro rodinu a přátele budou díky krásnému počasí vypadat výborně.
Statečně jsme v podobném duchu odlyžovali i druhý den a na třetí si naplánovali trochu odpočinu. Udělali jsme dobře, protože sněžilo celý den. Napadlo od 20-50 centimetrů nového sněhu. Přesto nebylo na rakouských silnicích následující ráno po sněhu ani památky. Vše perfektně odklizeno. Nejsem si jistá, jak by vypadaly české silnice.
Následující den jsme se rozhodli pro ledovec. To byla dobrá volba. Byla sobota, obloha vymetená, lidé odjížděli a přijížděli na ubytovací turnusy, takže byly sjezdovky celkem volné. Ve výšce kolem 3000 metrů zůstala teplota celý den na krásných minus devíti stupních a sníh pod botami vrzal odpoledne stejně krásně jako ráno.
No, stálo to za to. Co bude příští rok nevím. Domů jsme se ale vraceli příjemně unaveni a s pocitem, že jsme si dobře zalyžovali.
I když někde docela vzadu v nás hlodal pocit, jestli je v pořádku jezdit do Alp, kde je mokrý sníh už jen na sjezdovkách a zaplatit za pár dní tolik, co za 8denní dovolenou u moře.
