Článek
Yuja Wang. Na první pohled křehká jako porcelánová panenka, na druhý pohled tvrdá jako ocel s klavírní technikou světové třídy.
Tentokrát provedla Yuja Rachmaninův Koncert č. 3 d moll. Nebylo to jako před rokem v Carnegie Hall, kdy odehrála všechny čtyři. Tento večer byl „jenom“ jeden. Ale stál za to.
Bylo vyprodáno. S abonentními lístky jsme seděli na místě s velmi dobrým výhledem. Publikum bylo rozmanité. Ženy i muži různého věku a různých národností. K vidění byly lodičky, kozačky, tenisky i mokasíny. Šaty dlouhé i krátké, blýskavé i pastelové, saka svetry a sem tam mohl divák zahlédnout i džíny a tričko. Prostě každému jak libo. Rudolfinum je na většině akcí k dress codu velmi benevolentní. Jde hlavně o hudbu.
Koncert začal včas. Yuja se objevila na podiu pár minut po půl osmé. Pokaždé, když ji vidím kráčet ke klavíru v lodičkách s platformou vysokou tak, že já bych si zlomila nohu jen bych si na ně stoupla a šatech vždy jiných, krásných, často blýskavých a hravě otevřených, říkám si, jak je tohle vůbec možné. Kde se bere v tomhle útlém těle energie tak obrovská.
Koncert byl nádherný. Yuja ovládla orchestr i publikum. V místech, kde byla potřeba něha, klaviaturu něžně hladila, v pasážích, kde byla potřeba razance, tloukla upravenými prsty do kláves silou bouracího kladiva a přesností švýcarských hodinek. V některých místech byla kadence úhozů pro běžného smrtelníka prostě nepochopitelná.
Česká filharmonie pod vedením Sira Simona Rattla Yuju krásně doplňoval. Po závěrečných tónech se klavíristka dočkala ovací vstoje a na pódium se musela několikrát vrátit.
Druhá část koncertu byla neméně vyvedená. Trochu opomíjené dílo Antona Brucknera bylo skvělé. S kamarádkou jsme se shodly, že jeho Šestá symfonie nám místy připomínala filmovou hudbu. Hudební těleso bylo perfektně sehrané, hudebníci uvolnění, a přestože Sir Rattle neměl ještě čas se s Českou filharmonií pořádně sžít odvedli všichni fantastickou práci.
Letos už Yuja v Praze nevystoupí. Pokud by se vám ale chtělo udělat si výlet do Vídně, Hamburgu či Londýna, je možné ji tam v březnu vidět. V dalších měsících už se za ní posluchač bude muset vydat do Spojených států.
Ať už budete mít příležitost se na tuto fenomenální klavíristku podívat kdekoliv, určitě zajděte. Nebudete litovat.
