Článek
Diskuzi o fyzickém trestání dětí loni rozvířila novela občanského zákoníku, která tyto tresty sice zakazuje, nicméně bez jakéhokoliv postihu pro rodiče. Dle zpráv ČT24 v České republice v roce 2023 své děti fyzicky trestala dokonce více než třetina rodičů. A to přesto, že již v roce 1990 se začal hromadit výzkum ukazující na souvislost mezi fyzickými tresty a negativními dopady na vývoj dítěte. Fyzické tresty nevychovávají, pouze zraňují. Dnes již je výzkum ukazující rizika spojená s fyzickými tresty robustní. Pojďme se tedy podívat na to, co víme.
Ještě před 20 lety byly fyzické tresty u dětí běžně používány a akceptovány jako vhodná výchovná metoda. To se začalo měnit ve chvíli, kdy studie nalezly souvislost mezi fyzickými tresty a dětskou agresí, delikvencí a domácím násilím v pozdější době. Některé studie zkoumaly i potenciální zkreslující faktory jako stres rodičů, socioekonomický status atd. Prakticky bez výjimky však potvrdily, že fyzické tresty jsou spojeny s vyšší mírou agrese vůči rodičům, sourozencům, vrstevníkům a v budoucnosti i partnerům/manželům.
Zde se objevily námitky, zda jde skutečně o kauzalitu. Nejsou agresivnější děti častěji fyzicky trestány prostě proto, že jsou agresivnější? Nebo jsou skutečně agresivnější, protože jsou fyzicky trestané? Již dřívější experimenty ukázaly, že bolest vyvolává reflexní agresi. Děti se navíc od rodičů učí. Tak, jak se chovají rodiče k nim, chovají se oni k ostatním. Již modelová studie z roku 1965 (1) ukázala, že chlapci sledující na videu, jak jiného chlapce za špatné chování bili, třásli jím a křičeli na něj, vykazovali větší agresi při hraní s panenkami než chlapci, kterým byla na videu ukázána nenásilná reakce na špatné chování. V klinické studii (2) Forgatch ukázal, že snížení tvrdé disciplíny používané rodiči chlapců ohrožených antisociálním chováním, bylo následováno významným snížením agresivity jejich dětí.
Ve vědě se kauzalita prokazuje obvykle pomocí kontrolovaných randomizovaných studií. Jejich použití má však v případě fyzických trestů u dětí své zřejmé limity. Můžeme navrhnout studii tak, že budeme zkoumat efekt vynechání fyzického trestu. V dnešní době by bylo ale z etických důvodů samozřejmě nepřípustné provést studii, v níž bychom schválně děti fyzicky trestali. Několik starších kontrolovaných randomizovaných studií (např. (3)), které jsou k dispozici, ukázalo, že fyzické tresty nebyly účinnější k získání poslušnosti než jiné metody.
Aby vyřešili otázku kauzality v rámci etických mezí, navrhli vědci prospektivní studie zahrnující děti, které měly na začátku studie stejnou úroveň agrese nebo antisociálního chování. Stále navíc vznikají sofistikovanější modely statistického zpracování, které pomáhají lépe pochopit a interpretovat výsledky.
Jedna z prvních velkých prospektivních studií z roku 1997 (4) prokázala, že fyzické tresty mezi 6. a 9. rokem věku předpovídaly vyšší míru antisociálního chování o dva roky později. Tato studie brala v potaz i další ovlivňující faktory - počáteční míru antisociálního chování, pohlaví, socioekonomický status a úroveň emoční podpory a kognitivní stimulace v domácnosti. Další prospektivní studie přinesly podobné výsledky nezávisle na věku dětí. Taktéž přelomová metaanalýza 27 studií publikovaná v roce 2002 (5) našla jasnou pozitivní asociaci mezi fyzickými tresty a dětskou agresí a antisociálním chováním.
Další studie se zaměřily na souvislost fyzických trestů s duševním zdravím, fyzickým zraněním, vztahy mezi rodiči a dětmi a domácím násilím v dospělosti. Jedna z prvních těchto studií (6) prokázala souvislost mezi výprasky a pohlavky v dětství a psychiatrickými poruchami v dospělosti. To podporují i další studie na toto téma. Fyzické tresty jsou spojeny s řadou psychických problémů u dětí a mládeže i později v dospělosti, včetně depresí, úzkostí, pocitů beznaděje, užívání drog a alkoholu atd. Narušují také vztah mezi dětmi a rodiči. Dále byl zjištěn vztah k pomalejšímu kognitivnímu vývoji a horším školním výsledkům. Zde jsou zajímavé studie používající neurozobrazování (např. (7)), které naznačují, že fyzické tresty mohou snížit objem šedé hmoty mozku v oblastech spojených s výkonem. Též mohou způsobit změny v dopaminergních oblastech mozku spojených se zneužíváním drog a alkoholu.
Ačkoliv v řadě oblastí vědy najdeme studie podporující i vyvracející vstupní hypotézu, v tomto případě je výzkum zcela konzistentní. Nebyla provedena žádná studie, která by prokazovala jakékoliv dlouhodobé pozitivní účinky fyzického trestání dětí. Naopak jeho negativní dopady jsou zcela jednoznačné a výchovná účinnost velmi omezená nebo žádná. V tomto kontextu se argumenty typu „nás taky mlátili a jsme normální“ jeví jako zcela nedostatečné, banální až hloupé.
Co z toho všeho vyplývá? Pokud budete své děti fyzicky trestat, zvyšujete riziko, že budou úzkostné, depresivní, agresivní, budou se hůře učit, budou mít větší riziko závislosti na drogách nebo alkoholu a budou mít s vámi pravděpodobně horší vztah. Přesný opak toho, čeho by většina rodičů chtěla svou výchovou dosáhnout. Skutečnost, že více své děti bijí rodiče, kteří sami byli fyzicky trestáni, dále podporuje uvedené skutečnosti. Navíc rodiče, kteří své děti fyzicky trestají, mají větší riziko, že se na svých dětech dopustí i týrání. Např. dle kanadské studie (8) děti, které dostávaly na zadek, byly v 7× větším riziku, že je rodiče budou týrat, než děti, které fyzicky trestány nebyly. To jen podporuje tvrzení, že „v mnoha případech se nejedná o záměrnou výchovnou metodu, ale důsledek hněvu, frustrace nebo neznalosti rodičů,“ jak uvádí na svém webu 1. lékařská fakulta UK (9).
Pokud chceme, aby ve světě nebylo tolik násilí, neučme jemu své děti. Malé děti své rodiče napodobují. Řeší věci tak, jak to vidí u nich. A naučené vzorce chování jim zůstanou do dospělosti a jen obtížně se mění - jde to, ale chce to úsilí. Proto, milí rodiče, prosím vzdělávejte se v oblasti výchovy svých dětí a učte se pracovat se svými emocemi. Pokud máte někdy vztek, jste frustrovaní, je toho na vás moc, je to v pořádku. Podobné pocity má někdy každý. Nevybíjejte si to ale na svých dětech. Naučte je, že konflikty a nepříjemné situace lze řešit i jinak - efektivněji a bez násilí.
Zdroje:
(4) https://pubmed.ncbi.nlm.nih.gov/9265876/
(10) https://www.ncbi.nlm.nih.gov/pmc/articles/PMC3447048/#b8-1841373
