Článek
Neurony v našem mozku jsou spojeny miliardami synapsí, které mezi nimi zajišťují komunikaci. V prvních letech našeho života jich každou sekundu vzniká více než milion. Nová spojení se tvoří a tvoří a pak po období rychlého množení se začíná jejich počet opět redukovat. Nevyužívaná spojení zanikají a mozkové okruhy se stávají efektivnějšími, rychlejšími. Dynamický proces tvorby a zániku synapsí ale nekončí, probíhá po celý náš život. Nová spojení se stále utvářejí a nevyužívaná zanikají. Spojení vytvořená v prvních letech našeho života jsou však zcela klíčová. Vytvářejí buď silný a nebo slabý základ pro další spojení, která vznikají později.
Na formování vyvíjejícího se mozku spolupracují geny a zkušenosti. Geny poskytují plán pro tvorbu mozkových okruhů a tyto okruhy jsou pak posíleny opakovaným používáním. Zcela zásadní pro tento vývojový proces je interakce mezi dětmi a rodiči či jinými pečovateli. Pokud se dítěti nedostává citlivé péče - reakce rodiče jsou nespolehlivé nebo nevhodné, architektura mozku se nevytváří podle očekávání, což může vést k poruchám chování nebo učení.
Mozek je velmi složitý orgán a četné jeho funkce fungují ve vzájemné kooperaci. Naše kognitivní, emocionální a sociální schopnosti jsou neoddělitelně propojeny. Emocionální pohoda a sociální kompetence jsou základem pro správný rozvoj kognitivních schopností. Naopak toxický stres v dětství může vést k celoživotním problémům s učením, chováním a psychickým i fyzickým zdravím. Nerozumějte mi špatně, mluvím o toxickém stresu. Prožívání krátkodobého stresu je součástí každého zdravého vývoje. Stres vede k celé škále fyziologických reakcí, které tělo připravují ke zvládnutí hrozby. Pokud jsou však tyto reakce aktivované příliš dlouho, stávají se pro nás škodlivými. To může narušit vývoj nervových spojení, zejména v těch oblastech mozku, které potřebujeme pro vyšší a složitější dovednosti.
Co z toho tedy vyplývá? A jak nejlépe podpořit zdravý vývoj mozku našich dětí? Vytvořte jim prostředí, kde se budou cítit přijímané a budou moci zažívat radost a pocit bezpečí. Věnujte jim váš čas a pozornost - bez mobilu v ruce. Mluvte s nimi - ne na ně, ale opravdu s nimi, naslouchejte jim a důvěřujte jim. A chovejte se tak, jak chcete, aby se chovaly ony.
Kdysi byl takový kreslený vtip, kde tatínek mlátil kluka a říkal mu u toho: „Tohle tě odnaučí mlátit brášku!“ Já si v tomto kontextu vzpomínám na paní, kterou jsme potkali na vesnici u mých rodičů. Šla se svými třemi dětmi proti nám a bez toho, aby nás pozdravila, povídá dětem: „No, tak, děti! Jak se říká?“ Pozdravili jsme my, z dětí ani jedno. Ani paní pořád nepozdravila, jenom děti dál peskovala.
Dle studie (2) vykazují kojenci schopnost napodobovat již v šesti měsících. Buďte tedy svým dětem dobrým vzorem, od kterého se budou učit. Protože ony se učit budou - to dobré i to špatné. Pokud chcete, aby vaše děti zdravili, zdravte vy. Pokud chcete, aby zdravě jedli a sportovali, zdravě jezte a sportujte. Pokud chcete, aby u jídla nekoukali do mobilu, nekoukejte u jídla do mobilu. Pokud nechcete, aby se chovali násilně, nechovejte se násilně vy k nim. A to, co řeknete ve chvíli, kdy budete frustrovaní, bude přesně to, co jednou řeknou oni, až se budou cítit zrovna tak. To, co dětem říkáme, je samozřejmě důležité. Ale ještě důležitější jsou činy. Tím, jaké vzory chování předáváte svým malým dětem, předáváte jim, co budou považovat za přijatelné a co nikoliv a pomáháte tak spoluutvářet svět, ve kterém budou žít.
(2) Collie, Rachael, & Hayne, Harlene. (1999). Deferred imitation by 6‐ and 9‐month‐old Infants: More evidence for declarative memory. Developmental Psychobiology, 35(2), 83-90. https://onlinelibrary-wiley-com.ezp-prod1.hul.harvard.edu/doi/pdfdirect/10.1002/(SICI)1098-2302(199909)35%3A2%3C83%3A%3AAID-DEV1%3E3.0.CO%3B2-S.
