Článek
Každý se někdy hněvá. Je to normální reakce na nespravedlivé zacházení, frustraci a kritiku, ať už oprávněnou či nikoliv. Někteří lidé se ale hněvají i bez provokace, někteří přehnaně reagují na menší spouštěče a někdo prožívá nepřiměřeně intenzivní a dlouhotrvající hněv. Výbuchy hněvu jistě mohou poškodit vztahy a třeba i kariéru. Hněv má ale krátkodobé i dlouhodobé důsledky také na naše zdraví. Nejspíš znáte věty typu „mě z toho snad klepne pepka.“ Pepka je hovorový výraz pro mozkovou mrtvici. Pojďme se podívat blíže na to, zda skutečně existuje souvislost mezi kardiovaskulárními onemocněními a hněvem.
Dlouhodobým důsledkům hněvu se věnovala studie z Harvardu, která zahrnovala 1 305 mužů s průměrným věkem 62 let. Na začátku žádný z nich netrpěl srdečním onemocněním a každý absolvoval psychologický test k určení, jak často a jak snadno se rozhněvá. Všichni účastníci byli pravidelně sledováni stran jejich kardiovaskulárního zdraví. Na konci studie po 7 letech sledování se u 110 mužů vyvinula chronická ischemická nemoc srdeční, tedy kornatění koronárních tepen. Třikrát častěji k tomu došlo u mužů, kteří se více hněvali. Souvislost mezi hněvem a srdečními chorobami nebylo možné vysvětlit rozdílem ve výši krevního tlaku ani v jiných kardiovaskulárních rizikových faktorech (kouření, cukrovka, výše krevních lipidů atd.).
Jiná harvardská studie zkoumala možné akutní účinky hněvu na naše kardiovaskulární zdraví. Jednalo se o retrospektivní studii, která zahrnovala 1 623 pacientů, kteří prodělali akutní infarkt myokardu. Pacienti vyplňovali dotazník Anger Onset Scale k hodnocení intenzity epizod hněvu, které zažili v průběhu 26 hodin před infarktem a v průběhu posledního roku před infarktem. Ukázalo se, že riziko infarktu se zdvojnásobilo v následujících dvou hodinách bezprostředně po rozhněvání se.
Srdeční infarkt a mozková příhoda mají mnoho společných rizikových faktorů - kouření, vysoký krevní tlak, cukrovka, vysoký cholesterol atd. Na tento seznam bychom měli přidat i hněv. V jedné izraelské studii, která zahrnovala 200 pacientů po mozkové příhodě, epizoda hněvu zvyšovala riziko mozkové příhody až 14×.
Rozsáhlá americká studie MRFIT ukázala, že muži, kteří byli více nepřátelští a rozhněvaní, měli 1,6× vyšší riziko úmrtí na onemocnění srdečních tepen, než jejich klidnější vrstevníci.
Většina studií na toto téma se zaměřovala na starší muže, kteří jsou ve větším riziku srdečních onemocnění už jen z důvodu věku. Studie Johns Hopkins Precursors Study naopak sledovala studenty medicíny, kteří se dobrovolně přihlásili, a to prospektivně po dobu v průměru 36 let. Každý z nich podstoupil osobnostní test, kde se hodnotil i sklon k hněvu. Dále byla sledována rodinná anamnéza, tělesná hmotnost, kouření, pití alkoholu, krevní tlak, cholesterol, hladinu cukru v krvi a přítomnost deprese. I po zohlednění těchto faktorů se ukázalo, že více nahněvaní studenti medicíny byli později ve svých 55 letech ve 3× vyšším riziku infarktu myokardu než jejich klidnější vrstevníci.
A jakými mechanismy hněv srdce a cévy poškozuje? Nejprve si vysvětleme, co je to infarkt myokardu. Naše srdce zásobují tzv. koronární tepny. V jejich stěně se vlivem našeho životního stylu i faktorů genetiky mohou postupně ukládat tuky a imunitní buňky. Vzniká tak tzv. aterosklerotický plát. Ten pak může prasknout a v místě této praskliny vznikne krevní sraženina, která tepnu ucpe. Do oblasti srdce, která je touto tepnou zásobována, se tak nedostává dostatek krve, kterou srdeční sval potřebuje, protože obsahuje kyslík a další živiny pro jeho fungování nezbytné. Nejprve dochází k tomu, že je srdeční sval pouze ochromený nedostatkem těchto látek a přestává se pohybovat jeho část zásobována ucpanou tepnou. Zhruba po 20 minutách ale začínají srdeční buňky umírat. Pokud nedojde k časnému zprůchodnění ucpané tepny lékařem v nemocnici a pacient přesto přežije, vzniká jizva, která je trvalá. V důsledku této jizvy mohou například vznikat život ohrožující arytmie, nebo se může rozvinout srdeční selhání, kdy zbylá zdravá srdeční svalovina již nestačí efektivně přečerpávat krev do oběhu.
A co tedy dělá s naším srdcem hněv? Ten zvyšuje hladinu adrenalinu, který vede ke zvýšení krevního tlaku a tepové frekvence, tím dochází ke zvýšení spotřeby kyslíku naším srdečním svalem. Adrenalin může také vyvolat poruchy srdečního rytmu, včetně potenciálně smrtelných komorových arytmií. Vysoká hladina adrenalinu aktivuje krevní destičky, což může vést ke vzniku krevní sraženiny v tepně poškozené aterosklerotickým plátem. Stejně tak může způsobit spasmus koronární tepny, což má za následek její další zúžení.
Rizikové faktory srdečních onemocnění rozdělujeme na ovlivnitelné a neovlivnitelné. Mezi ty neovlivnitelné patří věk, pohlaví a genetická výbava. Mezi ty ovlivnitelné patří například kouření, se kterým můžeme při dostatku vůle přestat, krevní tlak, cukrovka a vysoké hladiny krevních tuků, které můžeme léčit, nebo nedostatek pohybu, který můžeme nahradit třeba pravidelnými procházkami. A kam patří hněv? Mám pro vás dobrou zprávu. Mezi ty ovlivnitelné. A jak na to?
Základem je naučit se vnímat, jak se právě teď cítím. Vnímat své tělo a projevy svých emocí. A taky je umět pojmenovat. Naučte se rozpoznávat varovné příznaky narůstajícího hněvu - zrychlený dech a tep, pocení, neklid aj. Jakmile je rozpoznáte, uvolněte napětí dřív, než se dostanete do „bodu varu“ - tedy do stavu, kdy vás váš hněv již ovládá natolik, že se můžete dopustit zkratkovitého a impulzivního jednání. Třeba říct něco, co vás bude později mrzet.
A jak napětí uvolnit? Můžete se například zkusit soustředit na váš dech. Zkuste hluboký nádech a výdech. Jaký vzduch vstupuje do vašeho nosu? Jakou má teplotu a vůni? Dýchejte zhluboka až do vašeho břicha a do beder. Bránice s každým nádechem klesá dolů a s každým výdechem stoupá zase vzhůru. Můžete si svou bránici představit jako medúzu vznášející se mezi vaším hrudníkem a břichem. S každým nádechem medúza klesá níž a s každým výdechem plave nahoru. Můžete se také zaměřit na vnímání vašimi smysly - třeba jen jedním smyslem - co vidíte kolem sebe? Tady je stůl, židle, skříň, kytka… Omezte se na prostý popis okolí, nehodnoťte. Technik existuje celá řada. Někomu pomůže prostě odejít se uklidnit jinam - třeba jen do jiné místnosti. Pokud vám nic z uvedeného nepomáhá a máte sklon často a snadno se rozhněvat a třeba to už nějak negativně ovlivnilo váš život, lze také vyhledat obdobou pomoc psychologa nebo psychoterapeuta. Jsou i různé kurzy zvládání hněvu.
Nesmírně důležité je dbát na dostatek odpočinku a spánku, který nám pomáhá být emočně stabilnější. Nesnažte se uklidňovat se alkoholem, nikotinem, nebo dokonce drogami. Udělejte si čas na činnosti, které jsou vám příjemné. Jděte se projít, popovídejte si s kamarády, dejte si sprchu. Doporučuji také pravidelně meditovat alespoň pár minut denně. I stran prevence kardiovaskulárních onemocnění je pak klíčový pravidelný pohyb.
Často chceme po dětech, aby uměli ovládat své emoce, ale neumí to velká část dospělých. A svým hněvem ubližují nejen lidem okolo sebe, ale především sobě. To, že já se na někoho hněvám, poškozuje moje zdraví, ne jeho. To, že na něj křičím a jsem agresivní (byť jen verbálně), nepomůže, aby poslouchal, co mu říkám. Naopak. Pokud budete mluvit klidně, lidé vám budou naslouchat ochotněji a daleko více, než když na ně budete křičet. Pokud na někoho křičíte, často neposlouchá, co mu říkáte, jenom vnímá tón vašeho hlasu a reaguje na vaši emoci, ne na obsah vašich slov. Chcete-li tedy být zdravější, cítit se lépe a zlepšit své vztahy s okolím, naučte se pracovat se svými emocemi. Ne je potlačovat, ale umět je zvládnout, zpracovat a vypořádat se s nimi, aby vás nepřerostly. Kde to jde, zkuste vyšetřit příčinu vzteku, abyste se příště do stejné situace již nedostali. Jsou ale situace, kdy tu spouštěcí faktor vzteku prostě je a bude a nelze jej tak snadno odstranit. Pak je jistě dobré naučit se pomoci si hněv zvládnout. Cílem není se již nikdy nehněvat, to ani nejde. Cílem je neplýtvat na hněv příliš mnoho energie, kterou můžeme využít jinak a cítit se díky tomu lépe.
Zdroj:
