Článek
V roce 2019 byla publikována studie Rowlanda a Curryho, která sledovala, jak se lidé cítili, když každý den po dobu sedmi dní prováděli nebo pozorovali laskavé činy. Účastníkům bylo náhodně přiděleno, aby pro někoho blízkého, známého či neznámého, nebo pro sebe, provedli alespoň jeden vlídnější čin než obvykle, nebo se pokusili milé činy aktivně pozorovat. Štěstí bylo měřeno před a po sedmi dnech laskavosti. Vědci zjistili, že být laskavý k sobě nebo ke komukoli jinému - ano, dokonce i k cizinci a též aktivní pozorování laskavosti kolem nás, zvyšuje náš vlastní pocit štěstí.
Čím je to způsobeno? Laskavé činy v nás stejně jako v těch, pro něž je vykonáváme a kdo je pozorují, podporují produkci hormonů - serotoninu, endorfinů a oxytocinu. Serotonin nám pomáhá uvolnit se, cítit se lépe. Endorfiny snižují bolest. Oxytocin snižuje krevní tlak a pomáhá nám cítit se více milujícími a milovanými, což nám pomáhá cítit se sebevědomějšími a dokonce i žít déle. Dle webových stránek The British Psychological Society proběhla studie, která prokázala, že lidé, kteří finančně podporovali dobročinné projekty, měli signifikantně nižší krevní tlak než kontroly. Pokles tlaku byl dokonce srovnatelný s užíváním jednoho antihypertenziva nebo cvičením. Laskavost je tedy prospěšná i našemu zdraví.
Nemůžeme kontrolovat chování druhých, ale můžeme mít kontrolu nad svými vlastními činy. Nemůžeme ovlivnit všechno, co se kolem nás děje, ale přesto to jsme právě my sami, kdo náš život může ovlivnit ze všech nejvíce. Nemůžeme přinutit ostatní, aby byli laskaví k nám. My se ale můžeme rozhodnout být laskaví k ostatním. Navíc jsme-li laskaví k ostatním, mají tendenci oplácet nám stejnou mincí. Laskavost k druhému mu pomůže cítit se lépe a být ochotnější též jednat laskavě. A takto funguje zlatý řetězec laskavosti - řetězovou reakcí se laskavost od jednoho člověka šíří k druhému. Stejně se ale může šířit i třeba nenávist a strach. Co chcete kolem sebe šířit vy?
Laskavost neznamená dělat milé věci pro společenský kredit, aby to viděli ostatní. Nejčistší forma laskavosti se projevuje mimo publikum a k lidem nebo zvířatům, od kterých nečekáme žádný prospěch nebo výhody. Je nezištná. Rozhodně nejde o to dělat laskavé činy proto, aby se k nám druzí cítili zavázáni. To je pak manipulace a pocity štěstí nám rozhodně nepřinese.
Jak s laskavostí začít? Jistě je velmi těžké být laskavý a usmívat se na lidi, když se vy sami cítíte mizerně. Jste unavení, nevyspalí, nervózní, v práci toho bylo strašně moc, možná na vás i křičel šéf, partner/ka nebo nespokojený klient. Jedete si v klidu tramvají a teď přistoupí babička o holi. Víte, že byste ji měli pustit sednout. Učili vás to tak. Je to slušnost. Ale vůbec se vám nechce. Navíc nejste v té tramvaji sami. Jsou tam mladší lidé, kteří by ji jistě dle vašeho názoru měli pustit sednout spíš. Co uděláte? Pustíte ji a mile se usmějete? Nebo ji z povinnosti pustíte a budete se mračit? A nebo se budete dívat do telefonu a dělat, že ji nevidíte? Ať ji pustí někdo jiný!
Starověký řecký vypravěč Ezop řekl: „Žádný skutek laskavosti, ať je sebemenší, není nikdy promarněn.“ Pokud pro vás není snadné být laskavý, zkuste to postupně. Jeden malý laskavý čin denně. Zkuste si pak uvědomit, jak se po něm cítíte. Uvědomte si také, jak se mění chování okolí k vám, stáváte-li se více laskavými. Už se na vás všichni nemračí, že je to tak? Buďte také laskaví sami k sobě - zejména, když se vám něco nepovede. Nenadávejte si. Všichni dělají chyby.
Laskavost rozhodně neznamená jenom se usmívat a všem vyhovět. Laskavě můžete třeba někoho upozornit, že má kousek salátu mezi zuby. Řeknete to diskrétně a tak, aby se druhý necítit zahanbený, ale naopak cítil váš vřelý zájem. Stejně tak kritika může být laskavá a konstruktivní. Není nutné nadávat a urážet. Můžete třeba nejprve vyzdvihnout, co se vám upřímně líbilo a pak dodat, na čem by podle vás bylo vhodné ještě zapracovat. Říct to chápavě, empaticky, s respektem a opravdovým (tedy nepředstíraným) zájmem. Pokud zájem nemáte, pak není třeba se k věci vyjadřovat.
Laskavým činem může být také prostě jenom bez hodnocení někoho vyslechnout. Prostě otevřít uši a poslouchat. Nechat si tentokrát rady, kritiku a návody na jindy a prostě někoho nechat mluvit. Třeba vaše děti, rodiče nebo partnera či partnerku. Možná vám pak řeknou věci, které se vám dosud báli říct a budete si konečně lépe rozumět.
Důsledky i maličké laskavosti mohou přetrvávat roky. Když jsem měla poprvé cestovat s mojí malou dcerou letadlem byla jsem nesmírně nervózní. Byl jí právě jeden rok a letěli jsme navštívit moji tetu do Norska. Slyšela jsem všude kolem sebe, že malé děti v letadla často pláčou, že je bolí ouška atd. Vedle nás v letadla seděla elegantní starší paní a já ji rozhodně nechtěla nijak obtěžovat. Paní se ale mile usmála a řekla mojí dceři, jak je krásná. Pak chvíli mluvila o svojí již dospělé dceři a jak to je hezké mít dceru. Její vyjádření pochopení nám velmi pomohlo se uvolnit a dcera si pak chvilku v klidu hrála a nakonec usnula. Ani jednou během letu nezaplakala. Vždycky když jsem pak byla z cesty z dcerou někam nervózní, pomohlo mi si na tu paní vzpomenout.
Co nám ještě může pomoci být laskavější? Obecně všechno, co nám pomůže cítit se lépe a být zdravější. Pečujte o své tělo, abyste se cítili lépe a měli energii něco pro druhé udělat. Spěte dostatečně, jezte zdravě, hýbejte se. Nekuřte a omezte alkohol nebo se mu lépe úplně vyhněte. Zkuste prožívat okamžiky, ne jen přežívat. Vnímejte vaše tělo, vaše smysly a co cítíte, vidíte a slyšíte kolem sebe. Vnímejte ten svět kolem sebe! Zkuste chvilku věci jenom pozorovat, nehodnotit. Zkuste si sebe více všímat, uvědomovat si, jak vám dneska je. Co můžete udělat pro to, abyste se cítili lépe? Mluvte a travte čas s lidmi, s nimiž je vám dobře. Vzdělávejte se nezávisle na věku. Choďte na místa, kde se cítíte příjemně.
Šťastní lidé nepáchají špatné činy. Špatné a zlé činy jsou voláním o pomoc lidí, kteří rozhodně šťastní nejsou. Často je pohání strach, závist, vztek, bezmoc. To jsou emoce, které máme někdy všichni a jsou úplně normální a v pořádku. Někdo si ale s nimi neví rady. Používá k jejich zpracování nebo vyjádření metody, co nejsou v pořádku. Často takové, co se naučil v dětství. Pokud ho například rodiče bili, může mít sám sklon také řešit věci násilím. Zkuste pomoci těmto lidem naučit se od vás chovat lépe. I dospělí lidé se učí a často dělají věci, co vidí dělat lidi kolem sebe. A to, co dělá většina, se považuje za normální. Pokud chcete, aby bylo normální, být laskavý k ostatním, dělejte to. Další se přidají.
Pokud chcete žít v lepším světě, přičiňte se o to, aby ten svět lepším byl. Budete se cítit lépe a méně bezmocní, protože uvidíte, že vaše činy mají skutečně sílu něco změnit - alespoň malý kousek toho velikého světa. Jste součástí toho světa a máte za něj tedy zodpovědnost i vy.
