Článek
Za účast nabízeli 4 dolary za hodinu, což v té době nebylo málo. Průměrný plat byl tehdy v Connecticutu 25 dolarů týdně. Za pokusem stál americký profesor židovského původu Stanley Milgram.
Dobrovolníci, kteří se do experimentu přihlásili, pocházeli z různých sociálních vrstev. Byli mezi nimi zaměstnanci na různých pozicích, podnikatelé, vedoucí pracovníci atd.
Když se dostavili do laboratoře na univerzitě, vysvětlili jim nejprve princip experimentu - bude zkoumán vliv trestu na schopnost zapamatovat si. Zvýší trest motivaci a tak i schopnost zapamatovat si učivo? Účastníci experimentu se rozdělí na dvě skupiny - studenty a profesory. Svou roli si každý vylosuje, nebude možné si ji zvolit sám. Úkolem studentů bude naučit se nazpaměť list 30 dvojic slov jako modré nebe, prudký vítr apod. Úkolem profesorů bude nejprve pro studenty seznam slov číst, aby se jej naučili. Pak je budou zkoušet a při špatné odpovědi je potrestají. Jaký bude trest? Elektrický výboj o napětí 15 voltů. Při každé další špatné odpovědi se pak bude dále napětí výboje zvyšovat o 15 voltů za každou další špatnou odpověď. Nejprve tedy bude 15 voltů, při další špatné odpovědi už 30 voltů, pak 45, 60, 75 a tak dále.
Nejprve šlo všechno dobře a síla elektrického výboje byla malá. Později ale studenti začali prosit, aby profesoři přestali. Říkali, že mají nemocné srdce a elektrický výboj o takové síle pro ně může být nebezpečný. Profesoři tedy začali váhat, co dál, a ptali se profesora Milgrama a jeho asistenta, zda mají pokračovat. Ti odpovídali, že ano, že je pro experiment potřeba pokračovat do konce, který nastane až ve chvíli, kdy se student naučil všechny dvojice slov z paměti, nebo dostal maximální výboj o 450 voltech. Je třeba vědět, že od 230 voltů může být elektrický výboj potenciálně smrtelný.
Teď si možná myslíte, že ten experiment byl velmi hloupý. Může si vážně někdo myslet, že se ze strachu z trestu budou lidé učit lépe? Já si osobně myslím, že je to právě naopak. Lépe se učí člověku, který se cítí dobře a nemá přílišný strach ze selhání. Proč se tedy tento experiment stal tak slavným?
Protože ve skutečnosti to nebyla paměť, co vědci zkoumali. Bylo to podrobení se autoritám. Stanley Milgram chtěl vědět, zda se dobrovolníci plně podrobí pravidlům experimentu, když jim to řekne on a jeho asistent - autority na akademické půdě prestižní univerzity. Ve skutečnosti všichni dobrovolníci dostali automaticky roli profesorů. Studenti byli najatí herci a žádné elektrické výboje doopravdy nedostávali.
Jak si myslíte, že experiment dopadl? Kolik procent dobrovolníků dokončilo experiment až do konce k výboji o 450 voltech? V první verzi experimentu to bylo 65 %, 26 ze 40. V další verzi experimentu toto procento dokonce ještě vzrostlo. Výsledek byl pro vědeckou komunitu šokující. Většina psychologů odhadovala před experimentem, že půjde o 1-3 %.
Experiment byl zopakován v roce 2009 ve Francii a ve Švýcarsku. Tentokrát však nikoliv na univerzitě, ale v televizním vysílání. Tehdy bylo procento těch, co experiment dotáhli až do konce k maximálnímu výboji o 450 voltech, ještě vyšší - 81%!
Poslušnost má ve společnosti důležitou roli. Od malička se učíme poslouchat autority - nejprve rodiče, pak učitele, nakonec třeba šéfa v práci. Učíme se, že musíme dodržovat určitá pravidla, aby společnost fungovala. Bez nich by tu byla anarchie. Je potřeba dodržovat zákony, ve škole se musíme chovat podle školního řádu atd. A všechno to má samozřejmě svůj velmi důležitý význam. Pravidla a jejich dodržování jsou opravdu potřeba, aby společnost mohla fungovat.
Poslouchat je navíc jednodušší než se autoritě vzepřít. Nemusíme sami přemýšlet a zodpovědnost přinášíme na autoritu, kterou posloucháme. A tady je ta tenká hranice mezi uvědomělým a rozumným dodržováním pravidel, která jsou důležitá pro fungování společnosti, a slepým posloucháním rozkazů bez vlastního přemýšlení nad tím, co dělám, jaké mohou být následky, a bez převzetí vlastní zodpovědnosti za své činy. Stanley Milgram experiment provedl, aby vysvětlil genocidu Židů během druhé světové války. Ti, kdo se na ní podíleli, často prostě jen poslouchali rozkazy autorit. Jsou proto méně vinni?
Jak si myslíte, že byste si v Milgramově experimentu počínali vy? A co učíte svoje děti? Poslouchat, nebo naslouchat a pak jednat dle svého nejlepšího svědomí a vědomí?
Ještě jako začínající lékařka jsem neposlechla svého nadřízeného, který mi řekl, abych poslala z pohotovosti domů pacientku, jejíž obtíže bagatelizoval. Ta pacientka měla infarkt a já jsem jí zachránila život, když jsem se vzepřela autoritě svého nadřízeného. V obchodě ale nekradu a ani nejezdím v protisměru na dálnici. A to je ten rozdíl mezi respektováním dohodnutých pravidel a slepým posloucháním autorit. Autoritou však nemusí být jen nadřízený, učitel nebo rodič. Určitou autoritu mají různí lidé, kteří k nám promlouvají. Třeba influenceři na sociálních sítích. Žijeme v době, kde už dávno není pravda, že „co je psáno, to je dáno.“ Psát nebo natočit o něčem video může opravdu každý a najít si argumenty pro svoje názory nikdy nebylo jednodušší, ať už jsou ty názory správné či nikoliv.
Proto prosím, milí lidé, jednejte vždycky se svým nejlepším svědomím a vědomím, ověřujte si informace a nedělejte něco jenom proto, že vám to někdo řekl. Nepřidávejte se na internetu do hloupých výzev, které vám mohou poškodit zdraví. Vnímejte svět kolem sebe a buďte k sobě laskaví. K sobě navzájem i k sobě samému. Pokud se vám chce mě teď poslechnout, zkuste dneska udělat jednu milou věc, která někomu zlepší den. Uvidíte, že to den zlepší i vám.
Zdroje: www.psychologue-en-ligne.fr, anglická a francouzská wikipedie, innerfrench.com
