Článek
Nejsem žádným „pravopisným katem“. Když někde na internetu najdu článek, a čtu-li diskusi pod ním, mnohdy při spatření pravopisné chyby, toto jednoduše přejdu. Nijak mne menší chyba nepohoršuje. Sám občas pravopisnou chybu, či překlep, jistě udělám, nejsem dokonalý, to vím. Ale musím říci, že některé „výplody“ diskutujících jsou občas skutečnou perlou. Výplodem, jenž by neměl zapadnout.
A proto, aby některé výplody nezapadly, píši dnes tento článek. Zajímalo by mne, zda i vy, čtenáři tohoto článku, jste někdy v některé diskusi nalezli něco, co stojí za to, aby to svět věděl? Podělte se do komentářů.
A jak říkám, sám vím, že nejsem bezchybný. A vím, že kritizovat jiné za to, jak píší, může vést k tomu, že někteří lidé se pak třeba stydí napsat svůj názor v obavě, aby nebyli kritizováni za pravopis. A opakuji, tohle já nechci. Jen ať lid diskutuje. To je jev žádoucí! Mají myšlenku, chtějí ji sdělit, a obal není tak důležitý jako obsah sdělení. To chápu.
Takže úplně přecházím, když někdo zamění i/y. Je tedy pravdou, že z věty: „…děti běželi…,“ dost bolí oči. Ale dá se pochopit, že někdo třeba komentář píše z mobilu, kde si pravopis zcela nekontroluje. Stejně tak jsem dost tolerantní k záměně mě/mně. Takže přejdu, napíše-li diskutující: „Tohle mně štve!“. Fajn, respektuji. Sice je to pravopisně blbě, ale chápu, že někdo nemusí v rychlosti kontrolovat, co napsal. Dává to smysl. Není to zas tak velká chyba.
Stále ještě jsem tolerantní, ale kdy již nedokáži zachovat kamennou tvář a směji se, je častá záměna slov HOLT a HOLD. Tady mi totiž přijde, že to snad ti diskutující občas dělají schválně. Věta: „Hold si pan umělec bude muset zvyknout, že bude chodit do práce,“ ve mne vyvolává více otázek, nežli odpovědí. Tady se domnívám, že diskutující by vůbec nemuseli ta slova užívat. Nejde asi vynechat z komentářů slova mě/mně, to ne, ale slova holt/hold vynechám snadno. Oč jinak zní věta: „Zřejmě si pan umělec bude muset zvyknout, že bude chodit do práce“?
„Samozdřejmě.“ To je další perla. Vůbec nechápu uvažování lidí, kteří toto slovo napíší. Je něco zřejmé, je to samo od sebe zřejmé, takže používám slovo samozřejmě. Proč tam někteří diskutéři cpou to písmeno „D“? Já to nevím, nechápu to.
Parodující komentáře, kdy diskutující napíše: „Demysy!“, nebo: „Fijalo octup!“, čímž chce ukázat na nízkou inteligenci některých jiných diskutujících, jsou celkem vtipné. Ovšem pobavilo mne, když jistý diskutér napsal zmíněné: „Fijalo octup!“, načež ve vlákně v diskusi vysvětloval, jak jsou lidé hloupí, a uvedl: „Každý má dnes byt s balgónem a je mu to málo!“ Myslím, že to už ironicky myšleno nebylo.
Ale i to se dá přejít. Ovšem nedávno jsem v jedné diskusi četl, že jistá skupina lidí je nepřizpůsobivá. Že třeba u nich na diskotéce, jistý mladík vrazil při hádce do svého soka (nyní cituji): „…nůž až po rukověť!“. Zajímavé. Četl jsem to a moje fantazie jela naplno. Ten mladík zřejmě měl u sebe návod na použití nože. Tedy rukověť. A při hádce si tímto návodem nůž obalil. Zřejmě tento návod namotal na rukojeť. A takto vylepšený nůž, až po rukověť vrazil do soka. Proč to dělal tak složitě? Víte to? Já ne.
No a na závěr fakt perla. Na jedné sociální síti, ve skupině, kde jsem členem, jeden člověk, kterého osobně dokonce znám, k diskusi o jednom nápisu na vjezdové tabuli u jistého lesa, napsal: „Tuhle ceduly respektovat nebudu!“. Tak to je perla. Cedule bez cedule, jako žena bez růže, takže tvrdé Y. Zřejmě uvažoval takto.
Opakuji, nechci nikoho kritizovat. Ani se mu vysmívat. Když A. Babiše lidé kritizovali za jeho motýle, usmíval jsem se, neboť tytéž osoby klidně použijí ve větě slovo: „…sandále…,“ a ani se nezarazí. Jsem tolerantní. Ale občas čtu na diskusích fakt perly. Jistě, chápu. Pečlivý češtinář najde i tomto mém textu chybu. O tom nepochybuji. Třeba nějaká učitelka češtiny by se zde jistě vyřádila. To připouštím. Ale myslím, že samozdřejmě a ceduly u mě snad nenajde. Děti nechávám běhat s tvrdým. Rukověť čtu a do nikoho ji povětšinou nevrážím. Když napíšu hold, přemýšlím, jestli skutečně chci vzdát hold, nebo si jen povzdechnout, tedy se hodí spíše slovo holt. Ale nejsem neomylný. To vím. Ale, když někdy čtu komentáře pod příspěvky na různých platformách, říkám si, že možná učitelka češtiny daného diskutéra by měla jít a dobrovolně vrátit svůj plat státu.
Já vím. Je to dost drsné řešení. Chtít po někom, aby vracel svůj plat. Ale žák (tedy diskutující) je vysvědčením učitele. A jestli ten učitel dopustil, aby o ročník výše postoupil žák, který je schopný napsat, že: „….hold se nedá nic dělat…,“ nebo: „….to je přece samozdřejmé…,“ tak se pak ptám, zda opravdu není legitimní chtít po tomto učiteli vrátit výplatu. Nebo alespoň část.
Máme krásný jazyk, zkusme jej v diskusích neprznit.
Váš Vasil Kladívko.
