Nenastal nyní ten správný čas ke zrušení České televize?

Právě probíhá ve společnosti a v politických kruzích debata, zda poplatky za veřejnoprávní média zvýšit, či ponechat na stejné výši. A já bych se rád přidal se svým názorem, který se pokusím odůvodnit, který zní: POPLATEK ZA ROZHLAS MÍRNĚ ZVÝŠIT, POPLATEK ZA TELEVIZI ZRUŠIT A TUTO INSTITUCI ZCELA ODSTŘIHNOUT OD VEŘEJNÝCH PENĚZ. Tedy, de facto, zrušit.

Úvodem bych rád předestřel dvě důležité okolnosti. Za prvé, já oba zmíněné poplatky platím. Jsem v tomto směru občanem poctivým, byť ČT ve své podstatě nesleduji. Za druhé, moje kritika poplatku za veřejnoprávní službu směřuje jen do terče zvaného Česká TELEVIZE. O rozhlasu nehovořím, neboť tam se domnívám, že je velmi dobré tuto instituci pro naši zemi zachovat tak, jak funguje. Nikdy nevíme, kdy se nám existence veřejnoprávního rozhlasu hodí, platba za něj nikoho nezruinuje. A navíc, Český rozhlas dnes a denně dokazuje, že je kvalitním médiem, schopným vytvářet kvalitní a konkurenceschopný obsah.

O České televizi bych ale zmíněná slova nedokázal říci. Ale začněme, tak říkajíc, od Adama.

Můj kolega v práci, jmenuje se Adam, za televizi, ani rozhlas, roky neplatí. A jak jsem zjistil průzkumem ve svém okolí, lidí, kteří toto neplatí, je docela dost. Nemám přesný procentuální odhad, ale troufám si říci, že jsou to jednotky procent těch, kteří by platit měli. Odhaduji tak 10-15 %. Takže bych se možná zeptal, jestli není lepší cestou, nežli tlačit na zvýšení, zkusit důsledněji vybírat dle současných pravidel? Ale o tom dnešní úvaha není. Prostě někdo platí, někdo ne. Tak to je. A obě instituce, jak Rozhlas, tak Televize, naříkají.

„Máme málo, inflace nás drtí, skomíráme!“ volají plačtivě.

Jak říkám, o Českém rozhlase bych nemluvil. Jestli jsme silná a nezávislá země, měli bychom mít ekonomickou sílu k udržení jednoho veřejnoprávního rozhlasového média. Navíc (v současné době) tak kvalitního. Myslím, že Český rozhlas dělá práci velmi dobře.

Ale co televize?

Zastánci veřejné televize používají různé argumenty. Já se pokusím je shrnout do takové základní čtyřky. Ale těch argumentů bývá mnohem více a jsou různé. Ale ty základní znějí:

1) Potřebujeme Českou televizi, protože podporuje původní domácí televizní tvorbu.

2) Potřebujeme Českou televizi, jelikož plní základní informační zpravodajskou povinnost.

3) Potřebujeme Českou televizi, jelikož umožňuje vysílání i (divácky) okrajových pořadů, které by v komerčních televizích neměly šanci.

4) A to hlavní: potřebujeme Českou televizi, jako informační a zpravodajské médium, které je nezávislé na politicích a byznysu, jako hlídače demokracie!!!!!!!!

Můj názor je:

1) Ne.

2) Ne.

3) Ne.

4) Ne.

Svoje postoje nyní vysvětlím.

Je Česká televize zárukou podpory domácí televizní a filmové tvorby? No, asi ano. A opravdu je toto žádoucím posláním České televize? Opravdu já, jako poplatník, nebudu raději, kdyby česká tvorba byla raději podporována prostřednictvím nějakých grantů (například) z Ministerstva kultury? Je mým zájem, aby vznikala díla, jaká vznikají? Mám já právo do toho nějak mluvit? Když už se na tom všem svým placením TV poplatku nějak podílím, neměl bych já, jako plátce, také třeba volit ředitele ČT? Když už tedy hospodaří s mými penězi. Nebylo by průhlednější, aby nějaká státní instituce měla ve své gesci to, co nyní dělá ČT?

Ano. To je totiž ta základní otázka. Já, jako občan, dávám někam svoje peníze. Musím. Nikdo se mě neptá, zda chci, či nechci. Náklady ČT (viz. zdroj rozpočet ČT) na rok 2024 jsou 7 952 000 000 Kč. To není mnoho. Ale není to také málo. Je to cca. 907 000 Kč za každou hodinu fungování této instituce. Každý den, po celý rok, náklady téměř milión za hodinu.

A já se ptám, proč vlastně potřebujeme tuto instituci? Proč ji máme mít? Chápu, že někdo má argumenty pro její existenci. Ale není na čase položit si tu základní otázku, zda je vůbec tato instituce, v roce 2024 a v letech následných pro náš stát potřebná?

Nemáme národního leteckého dopravce. Nemáme národního poskytovatele telefonických služeb. Nemáme národní cestovní kancelář. A mnoho dalšího národního nemáme. Ale pořád nám někdo říká, že je pro nás nutné, potřebné, a životně důležité, mít národního (rozuměj veřejnoprávního) poskytovatele televizního vysílání. Ale proč?

A jak jsem uvedl, podle mne, bod číslo jedna, tedy že tento poskytovatel podporuje domácí televizní a filmovou tvorbu, je bodem lichým. Protože se prostě domnívám, že tohoto úkolu se případně dovede zhostit nějaký jiný, státní, orgán. Že držet si jen proto, aby byly natáčeny seriály pochybné kvality, Českou televizi, je drahý špás. Navíc, když vidím, co se občas natáčí….ach jo. Jeden by zaplakal.

Bod číslo dvě v argumentaci PRO zněl: Česká televize plní základní informační zpravodajskou povinnost.

To jako vážně? Již dávno platí, že televize (myšleno obecně) není pro lidi primárním zdrojem informací. Není. Tím je dávno internet. Lidé nezískávají primárně informace tak, že sledují TV zprávy, ale získávají je sledováním na internetu. S klesajícím věkem lidí, navíc stoupá procento těch, kteří zprávy v televizi vůbec nesledují.

O kvalitě televizního zpravodajství (obecně) mám nevalné mínění. Ale co se týče České televize, rozhodně nemohu s čistým srdcem říci, že se domnívám, že mi za mé peníze, které jí každý měsíc posílám, poskytuje nějaké vyvážené, objektivní a nezúčastněné zprávy. Mám pocit, že nebudu jediný, kdo řekne, že ČT je mírně tendenční, se sklonem nadržovat vládnoucí garnituře, ať je již to kdokoliv. O publicistce ČT raději psát nebudu. Já osobně ji nevnímám jako nestrannou, a navíc, když občas čtu, jaké v zákulisí vládly pracovní vztahy, říkám si, že je to úplná Sodoma Gomora.

Ano, nutno připustit, že ČT zřejmě skutečně plní základní zpravodajskou povinnost. Tak, jako ji plní také například Český rozhlas, tak, jako se jí zhostily mnohé komerční televize a rádia. Ano, ČT je jeden z řady zpravodajských kanálů. Také. Nijak nevybočuje a je jeden z řady.

Určitě ČT dovede najít i nějakého diváka, tzv. mimo zpravodajský rank. Vysílá taneční soutěž, nějaký ten A-Z kvíz, v neděli po obědě pohádku. Ovšem obecně na poli soutěže o diváka značně pokulhává, byť sledovanost není vždy (podle mne) měřítkem kvality. Ale ČT nevytváří nijak extra kvalitní divácký obsah. Je v tomto ohledu spíše průměrná, či podprůměrná.

Bod číslo tři, pro zachování ČT zněl: ČT vysílá pořady pro okrajové skupiny diváků. No, aby také ne. Za to ji platíme. Ale otázkou je: Stojí to za 135 Kč/ měsíčně? Opravdu? Nebylo by řešení, aby si okrajové skupiny takové vysílání platily samy? Já nevím, proč mám zrovna já, nevčelař, přispívat třeba na vysílání pro včelaře? A to vlastně ani netuším, zda takové vysílání existuje. Jen chci říci, že kdybych včelařem byl, a chtěl-li bych vidět někde nějaký pořad o včelách, klidně si zaplatím nějaké prémiové vysílání a nebudu litovat peněz. Ale takto se všichni skládáme na to, aby v televizi běžel program, který zajímá jen okrajovou část diváků.

Když za něco platím, chci vědět, za co to je. V restauraci máte právo se rozhodnout, jaké jídlo chcete. Do kina také jdete na film dle Vašeho výběru. Ale v případě ČT nemáte možnost do čehokoliv mluvit. Plať, mlč, a když se ti nechce, no tak se na nás nedívej! Nám je to jedno. ČT dávno o diváka nebojuje.

Bod číslo čtyři zněl: ČT je jako informační médium zárukou demokracie. Její nezávislost nás činí svobodnými.

No, tak to je totální nesmysl. Proč? Protože televize NENÍ nezávislá. Politici ji mají v hrsti. Dělají zákony a televize je dodržuje. Takže je v zájmu ČT nikoho tak nějak nenaštvat. Jasně, Tomio Okamura z SPD nedostane pozvánku do pořadu Otázky Václava Moravce nikdy. Toho si klidně naštvat mohou. Je obecně neoblíben a je to snadný terč. Já osobně sice nechápu, kde je pak nějaká vyváženost, jelikož SPD má nějakých 8% voličů, což není málo, ale budiž. Je mi to vlastně jedno. Ovšem ostatní politiky si ČT naštvat nechce. Nikdy.

Vezměte si třeba Covid. V té době ČT absolutně jela na vládní vlně. Dneska se mluví o tom, že ne vše tehdy bylo v pořádku. Ale jakýkoliv kritický hlas v té době by ČT neodvysílala. V těžkých dobách v minulosti (myšleno v dávnější historii) nás vždy podržel rozhlas. To ten se stal majákem svobody a pravdivých informací. Televize většinou, tak nějak váhala. Většinou plnila funkci hlásné trouby režimu (ů). Čest výjimkám.

A nám je nyní říkáno, že kdyby třeba přišel nějaký ten politik-darebák, a chtěl naši demokracii uzmout, že se mu to instituce, jako jsou ČT, pokusí trochu ztížit. No, a co když je to přesně obráceně? Co když použije právě tyto veřejnoprávní média k dosažení svého cíle? Kde máme jistotu, že se tak nemůže stát? Jistě, může se říci, že Rozhlas a Televizi najednou by nějaký ten dareba třeba neovládl. No, dobrá. Ale co když ano? Máme-li tedy přistoupit na tezi, že Televizi máme proto, aby naši demokracii měl kdo hájit, tak já se ptám, jestli na to nestačí jen Rozhlas? Musíme mít skutečně i Českou televizi, jako zpravodajský pilíř demokracie? Nestačí mít jen Rozhlas? A jestli zní odpověď, že ano, že dvě instituce se ovládají hůře, nežli případně jedna, tak já se ptám, jestli tedy dvě instituce naopak nejsou málo? Když tedy tolik chceme mít zpravodajskou ochranu demokracie, proč zrovna jen jednu televizi a rozhlas? Udělejme (a plaťme) třeba pět takových institucí. Kde je napsáno, že zrovna dvě jsou ideální počet?

A pak se také ptám, jestli komerční sféra v rozhlasovém a televizním vysílání u nás funguje? A odpověď zní, že ano. Funguje velmi dobře. Za poslední roky se Česká televize, pokud je mi známo, nestala startérem žádného odhalení korupce, či politické špíny (větších rozměrů). Na to tady dosud vždy byla komerční scéna. Zapátrejte v paměti. Měli jsme dost skandálů zde, v této krásné zemi. Ale stála u odhalení některého z nich Česká televize? Já si tedy na žádný nevzpomínám. Vždy to šlo od komerčních médií. Česká televize totiž není zárukou žádného hlídače demokracie. Politici, tak říkajíc napříč spektrem, ji mají pevně pod kontrolou a vše se řídí v rámci hesla, že hlavní je klid a nedělat vlny. Klid na práci!

Ne, nechci být k ČT nespravedlivý. Jistě tam je řada schopných lidí. Ale prostě, podle mne, se její čas naplnil.

Platit si veřejnoprávní vysílání, s pocitem, že prostě přece nemůžeme nechat ČT padnout, je stejné, jako kdyby naši předci, ponechali jako páteř hromadné dopravy ve městech fiakry, protože přece tak je to dané. Přece nenecháme fiakry padnout. A my všichni, ačkoliv jezdíme metrem, autobusy, tramvajemi, Boltem, na sdílených kolech, či svými auty, bychom nyní pravidelně přispívali 135 Kč měsíčně na fiakry a někdo nám říkal: „Počkejte, jednou budete koukat, jak se to hodí. Takový fiakr žádné auto nenahradí! Fiakr je záruka dopravy ve městě!“

Doba je zkrátka jinde. Veškeré debaty o případném navýšení poplatku za televizi bych viděl jako zbytečné. Plaťme si rozhlas. Solidně a slušně. Televize nechť vstoupí do třetího tisíciletí a funguje BEZ veřejné podpory. Síť dobrovolných předplatitelů jistě najde.

Ale ano, uvědomuji si jednu věc. Případným zrušením ČT přijdeme o Menšíka. Jak totiž televize neustále recykluje staré pořady a vysílá je pořád dokola, a jak pan Vladimír Menšík hrál skoro všude, tak případným zrušením bychom o jeho herecké umění přišli.

No, to uznávám, to je docela pádný argument. Menšíka mám rád, Menšík byl dobrý. Byla s ním legrace. Možná by se filmů s ním ale nakonec nějaká ta komerční televize ujala. To nevím, ale možné to je. Takže resumé: Ano, pojďme se bavit o zrušení ČT, ale nejprve vyřešme, co s Menšíkem. Jakmile se najde pro jeho filmy platforma, je (podle mne) ČT naprosto zbytečná.

Je to jenom můj názor. Jak říkám, za ČT platím. A pokud se poplatky zvednou, budu platit i tu vyšší částku. Ale už nyní mi těch 135 Kč přijde zbytečné. Jako celá ČT.

Potřebujeme ji opravdu? Máte-li k tomu názor, komentáře jsou otevřené.

Váš Vasil Kladívko.

Zdroj: rozpočet České televize: https://www.ceskatelevize.cz/vse-o-ct/api/media/documents/Rozpocet_Ceske_televize_na_rok_2024.pdf