Rozhovor s revizorem

Mám mezi revizory několik kamarádů. Občas se potkáváme, posedíme, pivo dáme. Jejich práce, kterou bych (mimochodem) dělat nemohl, mne zajímá. Kladu jim dotazy, dostávám odpovědi. A občas, když se někdo jiný v mém okolí, dozví, že jdu na posezení s revizory, sám mne „vybaví“ dotazem, na co se mám zeptat.

Uvedený rozhovor, který je níže k dispozici, se NIKDY NESTAL. Vymyslel jsem si jej. Je to fiktivní rozhovor s revizorem. Obsahuje otázky, které jsem dostal za úkol skutečným revizorům položit, a odpovědi na ně. Skutečné otázky a skutečné odpovědi. Od různých revizorů, poskládaných do jednoho fiktivního rozhovoru. Snažil jsem se být kritický a nevyhýbat se žádným tématům. Představte si tedy imaginárního novináře (mne), a imaginárního revizora, kterému budeme říkat třeba…třeba…třeba Marek. Já a Marek, jedna místnost a rozhovor o jeho práci. Jsme kamarádi, takže si tykáme.

Otázka: Začněme rovnou zostra. Proč revizoři dělají, že v MHD nevidí bezdomovce a podobná individua? Proč jdete jen po těch „slušných“?

Odpověď: Koukám, že začínáme opravdu zostra. Ale tvoje otázka je dost manipulativní. Za prvé, když dovolíš, místo zavádějícího označení REVIZOR, budu užívat označení správné a to je PŘEPRAVNÍ KONTROLOR.

Otázka: Dobrá. Ale neutíkej mi z mého dotazu. Jak je to s těmi bezdomovci? V každém metru nějakého vidím. Autobusy a tramvaje jsou jich plné. A revizoři, pardon, přepravní kontroloři, je míjí a kontrolují jen ty ostatní. Proč?

Odpověď: Tohle ale není pravda. Každý přepravní kontrolor, když kontroluje soupravu a dojde k těmto lidem, vykáže je z přepravy. A tvrdit, že je obcházíme a jako nevidíme, není pravda.

Otázka: Vykáže je z přepravy? A neměl by jim zkontrolovat lístek, zda jej vůbec mají, a když tak dát pokutu?

Odpověď: Nedáváme pokuty, dáváme přirážky k jízdnému. Ale to je opravdu jen slovíčkaření. Chápu tvůj dotaz. Podívej, já ti to vysvětlím lidsky. Zkus se na to podívat z mého pohledu. Můj plat se skládá v zásadě ze dvou položek. První položka je fixní. A druhá je výkonová. Zkrátka a jednoduše, čím více přirážek vyberu, tím větší mám výplatu. Ta fixní položka je totiž dosti malá. Je jen o něco málo větší, nežli je minimální mzda. Ale ta pohyblivá položka, pokud se neflákáš a jsi aktivní, dokáže nakonec udělat to, že tvoje výplata je nadstandartní.

Otázka: Kolik?

Odpověď: No, tak to promiň, ale výši své výplaty ti sdělovat nebudu. Ale myslím, že mohu říci, že když nedávno Dopravní podnik hledal nové přepravní kontrolory, tak sám DP v inzerci uváděl průměrný plat okolo 64000 Kč měsíčně. Ale zpět k tomu, co jsem chtěl říci: Takže jsem motivován neflákat se a kontrolovat. Tak je to správně. No, jenže, představ si, že kontroluješ nějakou tu osobu typu, jako jsi popsal ve své otázce. Ona tvrdí, že nemá občanku. Ani jiný doklad. Nebo ji nechce dát. Tak se s ním hádáš, máš právo ji zadržet a zavolat Policii. Což asi i uděláš. A Policie přijede, on najednou zázračně občanku najde, ty mu vypíšeš pokutu, se kterou on si….víš, asi co s ní udělá….a ty, protože je to neuhrazené, z toho nemáš téměř nic. Pár korun. Za celou tu práci dostaneš jen pár korun.

Otázka: Kolik?

Odpověď: Nebudu říkat přesně, ale je to tak na dva rohlíky. A věnuješ tomu kupu času, energie a úsilí. Dobu, kterou bys mohl věnovat jinému kontrolování. A kdyby ses takto choval pořád, nakonec si nevyděláš ani na nájem. Takže, co? Jdeš a snažíš se kontrolovat všechny. A ty, které jsi popisoval ve své otázce, až k nim dojdeš, prostě vyhodíš a necháš je jít pěšky.

Otázka: A je ti jasné, že oni vlezou do příštího spoje?

Odpověď: A pokud tam budu já, opět je vykážu.

Otázka: Takže ale připouštíš, že pokutu, pardon, přirážku, dáváš jen někomu?

Odpověď: Netlač mne ke zdi. Ne, není to pravda. Přirážku dávám všem, ale je pravda, že někdy, místo přirážky, volím vykázání z přepravy.

Otázka: No, ale to znamená, že některé skupiny jezdí zadarmo? Je to tak?

Odpověď: Opakuji, že já nejsem tvůrce systému. Jsem jen přepravní kontrolor. Pravidla netvořím, jen se v rámci nich pohybuji.

Otázka: Cestující, co si zaplatili, ale mají přece právo jet v čistém a kulturním prostředí, kde, s prominutím, nezapáchá nějaký asociál. Nebo ne?

Odpověď: Ale jistěže. Ovšem moje práce je přepravní kontrola. Moje mzda je tak složena, abych já měl zájem udělit co nejvíce přirážek těm, kdo ji zaplatí. To je věc systému. Víš, pokud by byl nějaký přepravní kontrolor, který by celý měsíc jen jezdil a vyhazoval jisté lidi z MHD, bez ohledu na to, kolik dá přirážek, tak na konci měsíce by jej asi čekal pohovor s vedoucím oddělení, kde by musel vysvětlovat, proč celý měsíc nic nedělal, protože podle počtu udělených a zaplacených přirážek by to tak vypadalo. Navíc by neměl na živobytí. Prostě systém je nějak nastaven. A já skutečně nejsem jeho tvůrce! Ale opakuji, že nevím o přepravním kontrolorovi, který by dělal, že někoho nevidí. Jen prostě kontroluje, například, od přední části vozu, a k těm, co popisuješ, prostě časem dojde.

Otázka: A pak je JEN vykáže z přepravy?

Odpověď: Ale to víš, že jim tu přirážku někdy taky udělí. Ale, víš, co? Mnozí ti, které popisuješ, chtějí udělit přirážku. Stojí o to a dožadují se toho!

Otázka: Co? A proč?

Odpověď: Jakmile jim vypíšu přirážku, mají v ruce papír, který po určitou dobu slouží jako jízdenka. Tedy oni mohou pak jistou dobu pobývat ve vozech MHD legálně a není právo je vyloučit. Takže vyloučení z přepravy, bez udělení přirážky, je pro ně větším „trestem“, nežli přirážka, ze které si nedělají vůbec nic.

Otázka: Jak je ale možné, že si nic nedělají z pokut?

Odpověď: Z přirážek. Nevím. Na to já jsem malý pán. Společnost to tak chtěla. Ten, kdo je dlužníkem, je chápán společností jako oběť. Vlastně i tvoje otázky, zatím, tak nějak podsouvají to, že já coby kontrolor, vlastně dělám něco špatně. Naše společnost funguje na principu, že ten, kdo dovede nějak obejít, či ošidit systém, je hrdina. A ten, kdo jej při tom přichytí, je špatný. Několikrát se mi stalo, že jsem například kontroloval někoho bez lístku a ostatní cestující se jej začali zastávat, že je chudák, že to příště jistě neudělá, a ať jej nechám jít. To že si někdo z udělených přirážek nic nedělá, je mu jedno, že za čas bude mít exekuci a dluh se zvětší, není moje starost a já netuším, jak to, že společnost toleruje, že takoví lidé jsou mezi námi, a že jim to prochází. Nevím. Jsem jen přepravní kontrolor.

Otázka: Pojďme k jinému tématu. Co ty a agresivita cestujících? Setkal ses s tím?

Odpověď: Když se na mě podíváš, šel bys se mnou do konfliktu?

Otázka: Já rozhodně ne. Takže nemáš takovou zkušenost?

Odpověď: A přesto, že vypadám, jak vypadám, tak mám. Urážky a nadávky slýchám denně. Fyzické napadení je méně časté. Ale řekněme jednou za tři, čtyři měsíce, se dostanu do strkanice, kde se kroutí ruce, padají facky, a tak podobně. Každý z přepravních kontrolorů má takovou zkušenost, byť frekvence napadení může být jiná.

Otázka: A jaké máš vlastně práva, když cestující se s tebou odmítá bavit a odchází?

Odpověď: Zákon mi dovoluje jej zadržet. A zavolat Policii. Mnohdy to činím.

Otázka: Počkej. Jako, že mě můžeš zmlátit a povalit na zem? To snad ne?

Odpověď: No, tak to opravdu ne. Ale mohu ti zabránit v pohybu. A když použiji úchop, a ty se se mnou začneš prát, tak z toho může být i ta, tebou popisovaná, bitka. Ale není to časté. Většinou postačí jen prosté zabránění v chůzi.

Otázka: A co na to pak dotyčný říká?

Odpověď: No….nadává, vyhrožuje, plive na tebe.

Otázka: A co ty?

Odpověď: Já jsem vždy v klidu a v pohodě. Musíš být vždy trochu nad věcí. Nesmíš se nechat vyprovokovat, i když někdy je to vážně o sebeovládání. Ono, i přepravní kontrolor je jen člověk. Má své nálady, má dobré a špatné dny. Jako každý. Mohl bych vyprávět tisíce příběhů. Práce s lidmi je složitá.

Otázka: Jsou mezi vámi i ženy?

Odpověď: Jsou. Není jich mnoho, ale jsou.

Otázka: A i ony se stanou obětí agrese?

Odpověď: Taky. Ale paradoxně, ženě spíše ostatní cestující pomohou a agresora nějaký gentleman „srovná“. Chlap to má těžší.

Otázka: Proto jste většinou dva, že ano?

Odpověď: To má více důvodů. Ale také proto.

Otázka: Pojďme k dalšímu tématu. Kradete?

Odpověď: Cože?

Otázka: No, co si budeme vyprávět. Slyšel jsem, že se dá s revizory usmlouvat, že místo tisíc korun pokuty zaplatím jen dvě, tři stovky a je to bokem. Oboustranná spokojnost.

Odpověď: Aha. A to jsi slyšel, nebo zažil?

Otázka: Slyšel. Jeden kamarád říkal, že jeho bratr to takto dělá. Tak, jak to je?

Odpověď: Podívej. To jsou, podle mne, takové URBAN LEGENDS. Dneska má každý mobil. Každý si tě může natočit. Jak jsem řekl, moje výplata je natolik slušná, že krást pro pár korun navíc jaksi nedává smysl. Ale taky jsem slyšel, že někdo slyšel o někom, kdo takto přepravní kontrolory uplácel. Já tomu ale nevěřím. Nikdy jsem nepotkal nikoho, kdo by řekl, že ON se takto s přepravním kontrolorem dohodl, ale vždy jen někdo o někom slyšel, kdo to dělá. Nedává to ekonomický smysl, riskovat tak moc, pro tak málo. Přirážka je tisíc korun, pokud ji zaplatíš do 15 dnů, takže kolik by ti měl cestující nabídnout, aby se to rentovalo oběma stranám?

Otázka: Já nevím. Já se ptám. Takže dáš ruku do ohně, že se to neděje?

Odpověď: Nevím, jak dříve. Dnes to téměř vylučuji. Ale abych tě potěšil, vím o jednom kolegovi, který přišel do práce a říkal nahlas, že nejprve si vydělá bokem pro sebe na svačinu, a až pak pro firmu. Všichni věděli, že krade. I když, věděli, není správný výraz. Protože, jak jsem později zjistil, ten kolega byl ve skutečnosti jeden z nejpoctivějších lidí a neudělal by nic, co se nemá. Absolutní poctivec. Proč se před ostatními takto prezentoval, netuším. Možná si tak připadal zajímavější. Ale stejně už přepravního kontrolora nedělá a je v důchodu. Ale možná, když jej někdo slyšel, usoudil, že se to děje běžně. Ale jak říkám, v dnešní době, kdy je snadné každého nahrát, nevím, nevím…Myslím, že se to neděje. Už by to kolovalo někde na síti, kdyby se to dělo. Viděls nějaký takový, třeba anonymní, záznam?

Otázka: Nevím. Pojďme dál. Teď mě zajímá. Co stížnosti na vás? Že se to zametá pod koberec, že ano?

Odpověď: Ha, ha, ha….(smích – pozn.autora).

Otázka: Proč se směješ?

Odpověď: Tos mne pobavil. Tak, podívej. Každá stížnost se řeší. Úplně každá. To bys koukal, jak se musím k případné stížnosti na mě vyjadřovat, jak se to zkoumá. Máme na to celé oddělení, které se zabývá tím, jestli jsi někde, v rámci stížnosti, nepochybil.

Otázka: A na tebe už nějaká stížnost byla?

Odpověď: Přijde na mne tak jednou za pět, šest měsíců, nějaká.

Otázka: A? Pochybils?

Odpověď: No, to je právě ono. Lidé si někdy říkají to, co jsi naznačil. Že stížnosti jsou házeny do koše. Ale problém vidím v tom, že, věř mi nebo ne, 99% všech stížností, jsou buď úplně vymyšlené, nebo prostě alespoň zčásti nepravdivé. Cestující dostane přirážku, protože prostě jel na černo, ale on si stěžuje na průběh přepravní kontroly, ale jaksi zapomíná na to, že na samém počátku si měl koupit jízdenku a bez ní vůbec do placeného prostoru vstupovat. Já jednou řešil stížnost na mě, která popisovala děj, který se vůbec nestal. U všeho byla naštěstí Policie ČR, a když DP stížnost zamítl, cestující si stěžoval i na ty policisty. Mnohdy je cestující skutečně nesoudný. Existuje určité procento lidí, se kterými je strašně složité se normálně domluvit.

Otázka: No, jistě. A veškeré ty nářky nad chováním revizorů jsou vymyšlené, že? Lidé si vymýšlí a je to spiknutí proti vám, že?

Odpověď: Ale třeba i vymyšlené nejsou. Připouštím, že někdy se přepravní kontrolor chová nesprávně. Ale ujišťuji tě, že jakmile se toto prokáže, je s ním učiněn rychlý proces. Opravdu není zájem na tom, aby městem pobíhali zdivočelí přepravní kontroloři. Jsme pod dost velkou kontrolou a celé oddělení má přísný režim. Vážně to není tak, že někdo chce, aby nějaký přepravní kontrolor….já nevím….chodil a třeba byl sprostý na lidi. To by rychle skončil, věř mi. Ačkoliv to možná tak nevypadá, ale Dopravní podnik je solidní firma a záleží jí na tom, aby měla dobré jméno. Opravdu. Bez ironie.

Otázka: Jo? A co třeba turisté?

Odpověď: Co je s nimi?

Otázka: Pokutujete je rádi a často. Je to tak?

Odpověď: No, jak to říci? Asi ano. Nepopírám, že je kontrolujeme. A dáváme přirážky. Podívej, pokud jsem v cizině, zjistím si, jaký lístek mám mít. A ten si koupím. A je to. Pokud ne, musím přece počítat s přirážkou.

Otázka: Takže, když má někdo lístek za 30, místo za 40, tak mu dáš pokutu? Co třeba mu poradit, ať si koupí ten správný, či mu jen naúčtovat rozdíl 10 korun? Jsme lidé, ne? Proč hned pokuta?

Odpověď: Ne pokuta, ale přirážka. Opakuji ti poněkolikáté, že moje výplata je složená ze dvou složek. Já jsem motivován mít co nejvíce zaplacených přirážek….

Otázka: A to ti přijde správné? Dávat za to, co jsem popsal přirážky?

Odpověď: Mají správný lístek? Nemají! Tak a teď se dostáváme k tomu, jak moc je tarif přehledný a srozumitelný, jaká je moje role v systému, a jak je nastaveno moje odměňování.

Otázka: Ale rozumíš tomu, že právě tohle je to, co revizorům, pardon přepravním kontrolorům, dělá nedobré jméno?

Odpověď: Co?

Otázka: No to, že pokutujete turisty se špatně koupeným lístkem, nepokutujete bezdomovce, vybíráte si prostě snadné cíle. To, že dáváte třeba pokutu dítěti, kterému bylo čerstvě patnáct, atd. Chápeš to vůbec? Uvědomuješ si, jakou má tvoje povolání pověst?

Odpověď: Děláš ze mě nějakou stvůru. Já jsem přepravní kontrolor. Kdo má platný a správně označený lístek, nemá mít důvod k jakýmkoliv obavám. Podívej. Představ si třídu na výletě. Dvacet dětí, čerstvě patnáct let. Osmnáct z nich si lístek koupí a dva ne. Jak by k tomu těch osmnáct přišlo, kdybych to těm dvěma odpustil? Bylo by to fér? Vůči těm osmnácti zbylým?

Otázka: To si ale teď jen vnitřně omlouváš svoje chování, které jsem označil za diskutabilní. Ale dobře. Pojďme dále. Já se chci zeptat na toto: Jak je možné, že jsou místa, kde na revizora nenarazíš?

Odpověď: To možné není. Když jdu do práce, znám tři věci. Místo, druh dopravy a čas, kdy tam budu. Vím třeba, že dnes budu jezdit od 10:00 do 17:00 autobusy v oblasti Kobylis. Tedy já osobně ten den nekontroluji v té oblasti metro, ani tramvaje. Ale jiní kolegové tam jsou. TEORETICKY, by měl být v každou jednu chvíli, na každé jedné oblasti, minimálně jeden přepravní kontrolor. Prakticky to tak, z důvodů dovolených a nemocí, asi být nemusí. Ale určitě nejsou oblasti, kde bychom dlouhodobě nebyli.

Otázka: Nesmysl! Nemáš pravdu! Na přestupu metra A/C Muzeum, vás vidím skoro denně, kdežto třeba na zastávce autobusu v Dubči, kde mám chatičku, jsem vás neviděl za ty roky ani jednou. Takže, jak to je?

Odpověď: Tady mícháš dohromady pevné stání, což je termín pro stání na místě, klasicky ten přestup, a termín ježdění na vozech. Pokud někdo má autobusy v oblasti Dubče, tak nás tam určitě potkáš. Ale je fakt, že já osobně, a mnozí moji kolegové to mají také tak, když si třeba beru volno, tak raději na ten den, kdy mám nějakou neatraktivní oblast, protože tam je méně cestujících a tedy méně případných postihů. Protože, jak jsme si řekli, postihy a moje výplata spolu zásadně souvisí. Ale teoreticky by neměla být oblast, kde jsme méně, a kde více. Teoreticky.

Otázka: A že vás nepotkám v noci, třeba?

Odpověď: Máme i noční. Tu a tam ano. Ne pravidelně, ale máme. Mimochodem, v jedné věci máš ale pravdu.

Otázka: V jaké?

Odpověď: Jak jsou nastaveny směny a jejich střídání, tak skutečně je jedna (necelá) hodina, kdy jedna směna už nekontroluje a druhá ještě ne. Tedy ano, je asi padesátiminutový úsek, kdy přepravní kontrola vůbec neprobíhá.

Otázka: To mě docela zajímá. Kdy to je?

Odpověď: Další otázka, prosím.

Otázka: Tak, na závěr, snad trošku osobněji: Baví tě tvoje práce? Máš z ní dobrý pocit?

Odpověď: Moje práce mne především velmi dobře živí. To za prvé. Dělám ji, primárně, pro peníze. A docela mne i baví.

Otázka: Vážně máš ze sebe dobrý pocit, když třeba dáš pokutu cizinci se špatným lístkem, nebo někomu, komu je čerstvě patnáct? Opravdu máš ze sebe dobrý pocit?

Odpověď: Takže: Tohle se neděje pravidelně. Děláš ze mě opakovaně nějaké monstrum. Já jsem nikdy neřekl, že juchám radostí nad tím, když udělám něco, co popisuješ. Jsem člověk. Dá se se mnou mluvit.

Otázka: Takže, když ti cestující normálně vysvětlí svoje pohnutky k tomu, proč má špatný lístek, nebo nemá žádný, tak jej necháš běžet?

Odpověď: Ne, většinou nenechám. Víš, jak říkám svému povolání?

Otázka: Ne. Jak?

Odpověď: Sběratel výmluv. Denně slyším tolik výmluv, že bys nevěřil. To, že by někdy někdo uznal svoji chybu, je spíše výjimkou. Já nemohu zkoumat, zda zrovna tahle výmluva je pravdivá. Prostě máš lístek, dobře, nemáš, tady je přirážka. Pochop to, kdybys slyšel toho za den tolik, co já, už to ani nevnímáš. Je možné, že někdy bych mohl být tolerantnější, ale to bych si zase nic nevydělal. Jsme opět u toho, jak je nastaven systém.

Otázka: Takže vlastně, když to shrnu, pokuty dáš jen těm, kde vidíš nějaký profit, někteří jezdí bez lístku a nic se jim nestane, ale ty jsi s tím v pohodě, protože jsi, podle sebe, jen kolečko v systému?

Odpověď: Tohle sis z toho našeho rozhovoru vzal? Tak to je moc smutné. Snažil jsem se ti vysvětlit, že moje práce není lehká. A když už tedy argumentuješ tím, že někdo jezdí bez lístku a já jej jen vyloučím z přepravy, podívej, staň se bezdomovcem, žij na ulici, bez perspektivy a jistot….a možná ti taky přepravní kontroloři nedají pokutu a jen tě vykáží z přepravy. Ty bys s těmi lidmi vážně měnil? Řekni!

Otázka: To je argumentační manipulace. Pravidla snad platí pro všechny stejně, nebo ne? Sám jsi říkal, že nejsi tvůrce pravidel, jen jejich kontrolor. Takže by sis neměl pravidla ohýbat dle potřeb. Platí pro všechny absolutně stejně. Nebo ne?

Odpověď: A kdy v historii to tak bylo? Vždy byla skupina těch nejzoufalejších, kteří byli na okraji. K čemu společnosti bude, že já denně dám, třeba sto pokut, různým bezdomovcům? A opakuji, já jsem jen přepravní kontrolor. Ne sociální pracovník, či ochranka. Tohle je systémový problém. Město by mělo pracovat s bezdomovci, mělo by se změnit nastavení podmínek pomoci. Jsme neskutečně bohatá společnost, a přesto máme, dle jakýchsi odhadů, jen v Praze 10 000 bezdomovců a žebráků. Je tohle problém přepravní kontroly, nebo společnosti?

Otázka: Poslední sada otázek: Kde se vidíš za deset let?

Odpověď: Skvělá otázka. Kolikrát jsem už uvažoval o změně zaměstnání. Dokonce jsem byl i na nějakých pohovorech. Všude ale na mě koukají jako na člověka, který NIC neumí, protože JEN kontroloval lístky. Neuvědomují si, jakému tlaku jsem denně vystaven, jak musím umět jednat s lidmi, jaký stres musím denně zvládat. V jiné práci mi pak nabídnou plat, který odpovídá tomu, co si tady vydělám za týden. Kde se vidím za deset let? Dá-li zdraví, tak tady. Na přepravní kontrole. Odsud se jen tak neodchází.

Otázka: No, na to se vlastně chci zeptat: Je zájem o práci u vás?

Odpověď: Minule jsme otevřeli 24 míst. 24 volných pozic. Přihlásilo se kolem 450 lidí. Není to pravidlem, že je takový zájem, ale dost často se to stává.

Otázka: Takže, abych šel k vám, musel bych být tupý ostrý hoch, co moc neuvažuje? Polodementní kontrolor lístků?

Odpověď: Nech toho! Opravdu nejsme žádné stvůry. Musíš mít maturitu, projít psychotesty a měl bys umět jeden cizí jazyk, byť to není podmínka. Mimochodem, ty psychotesty jsou dost velkým sítem. A je to tak dobře. Když slyším tvoje otázky, je dost dobře možné, že ty bys asi neprošel.

Otázka: A odkud se tedy revizoři rekrutují?

Odpověď: Ze všech možných směrů. Máme tady vysokoškoláky, stejně jako bývalé vojáky, policisty. Někteří moji kolegové mají vědomosti, že bys koukal, ale je pravdou, že máme tady i takové, u kterých si říkám, že mají nižší IQ, nežli věk. Ale testy prošli. Jsou tady otcové samoživitelé, jako playboyové, kterým leží svět u nohou. To je skladba různých charakterů a různých lidí. Jako všude jinde.

Otázka: A je něco, co vás spojuje? Třeba touha pokutovat lidi? Být zlý?

Odpověď: Jo, jasně. Toužíme dávat pokuty turistům a čerstvě patnáctiletým! Spokojen? Ne, vážně. Nemyslím si, že existuje něco, jako jednotící prvek, co spojuje přepravní kontrolory. Ale vlastně, počkej. Je jedna věc, která nás, možná, spojuje. Jedna povahová vlastnost.

Otázka: Jaká?

Odpověď: Po pár měsících na přepravní kontrole tě vůbec nic už nepřekvapí. Vůbec nic. Já osobně zažil cestující souložící ve vagónu metra, jiní vykonávají velkou potřebu mezi sedačky v tramvaji, další utíkají před námi do tunelu metra, aby je následně přejela a usmrtila projíždějící souprava, další křičí a perou se s námi, to jsou desítky různých zážitků denně. Ano, to nás možná asi spojuje. Nic nás nepřekvapí, v podstatě každý přepravní kontrolor nevěří lidem, a jsme sběratelé výmluv.

Otázka: Víš, že to na závěr vlastně zní velmi smutně? Sběratel výmluv nevěřící lidem.

Odpověď: Vím. Ale je to tak. Tuhle práci bys asi nechtěl dělat, co? Nevěřím lidem a jsem sběratel výmluv.

Děkuji za rozhovor.