Spoření do investičního zlata? Ekonomický nesmysl

V následujícím článku se pokusím vysvětlit svůj osobní názor na to, proč je z ekonomického hlediska spoření do investičního zlata pro běžného občana něco naprosto ekonomicky nesmyslného. Zmíním též časté argumenty prodejců spoření do zlata, a pokusím se je uvést na pravou míru. Též poradím, jakou otázku dát prodejcům spoření do zlata, která, pokud Vám odpoví pravdivě, jasně ukáže ekonomickou nesmyslnost tohoto konání.

Úvodem chci ale říci tři věci:

1) Já sám osobně jsem PŘÍZNIVCE investičního zlata. Ovšem nikoliv spoření do něj, ale jednorázového nákupu. Tedy, je-li cena dole, najít si dobrého a solidního prodejce, koupit, pak, až cena stoupne, prodat.

2) Berte prosím následující řádky jen jako názor jednoho konkrétního člověka, tedy mne. Nemám tendenci kohokoliv ovlivňovat. Nechci nikoho očerňovat, ani nějak shazovat. Nestavím se do role toho, „kdo tomu rozumí nejvíce ze všech“, spíše se stavím do role mírně poučeného laika, který si zklamání vyzkoušel na své vlastní kůži i peněžence. Chci poskytnout mírně kritický pohled na věc. Je jen na Vás, zda můj názor vezmete v potaz, či nikoliv.

3) Budu psát JEN o INVESTIČNÍM ZLATĚ ve FYZICKÉ PODOBĚ a to o SPOŘENÍ do tohoto produktu. Nebudu se vůbec zmiňovat o platině, stříbře, investičních mincích, medailích, kryptoměnách atp. Proč? No, protože to by jinak můj článek měl desítky stran a nikdo by to nečetl, a také proto, že spoření do zlata je asi nejrozšířenější produkt takového typu.

Úvodem si řekněme, co většina lidí vlastně ví o zlatě? Odhaduji, že téměř každý ví, že zlato je drahé, žluté, lesklé, a že se s ním dříve platilo. Někteří vědí, že zlato dělíme na investiční a na tzv. „šperkařské“. Úplně každý to nerozlišuje, ale jsou lidé, kteří toto rozdělení chápou. A pak jsou ještě větší odborníci, kteří vědí, že investiční zlato se dělí na tzv. „papírové“ a fyzické. Kdy „papírové“ je ovšem produkt finanční. Kdežto fyzické je produkt komoditní. Ale spousta obyčejných lidí se v uvedeném dělení ztrácí a vědí o zlatu skutečně jen to, že je žluté a drahé. A pak je, jednoho dne, osloví prodejce investičního zlata a nabídne jim možnost získat nádhernou, žlutou a drahou cihličku zlata. No, cihličku asi ne. Většinou nějaký ten gram, pětigram, desetigram, či unci. Unce, je správně TROYSKÁ UNCE, váží 31,1 gramů a je to základní měrná jednotka pro zlato.

„A kolik to stojí?“ zeptáte se toho prodejce. Navštíví Vás, je elegantně oblečen. Zastupuje nějakou velkou firmu (ovšem je na IČO, takže není její zaměstnanec), ukáže Vám spousty grafů a zahrne Vás tolika informacemi, že se najednou děsíte, jak jste mohli dosud bez zlata žít.

K těm prodejcům (nyní mírně odbočím) asi tolik: Drtivá většina z nich NEMÁ prodej investičních kovů jako jediný svůj příjem. Většinou se jedná o finanční poradce, kteří si komodity přibrali jako bonus. Ovšem může se i stát, že třeba ještě před nedávnou dobou ten, kdo Vám nyní nabízí zlato, rozvážel rohlíky, či jezdil taxislužbu. Jedná se zprostředkovatelskou činnost na IČO, dotyčný s firmou, kterou zastupuje nemá zaměstnaneckou smlouvu, a je tedy vlastně podnikatelem. Pokud poradce chce prodávat (například) pojištění, nebo stavební spoření, nebo hypotéky, stát na něj, prostřednictvím ČNB klade značné nároky a nutí jej k určité úrovni znalostí a přehledu. Pokud ovšem někdo chce prodávat investiční komodity, tak je prodává. Ta vůle chtít to dělat stačí. Stát není zde nijak přísný ve svém dohledu.

Z každé proplacené smlouvy má prodejce samozřejmě provizi a vše se (povětšinou) řídí takzvaným MLM způsobem, tedy něco z toho má i ten, kdo je nad ním, a další nad ním, atd. Docela mne udivuje, že stát velkoryse nechává takto fungovat „švarcsystém“, ale asi nikomu tento stav nevadí. Podnikatelé – poradci/prodejci, se totiž neznalému mohou zdát býti zaměstnanci společnosti, kterou prezentují. Mluví jejich jménem, podepisují jejich jménem smlouvy, chodí do prostor té firmy na své pracovní místo, do telefonu se představují svým jménem a jménem té firmy. Přesto jsou to ale ve své podstatě (povětšinou) „IČAŘI“, tedy lidé zcela svobodní a volní.

Ale pojďme zpět. Takže tento prodejce Vám nabízí produkt.

„Měna padne, přijde hyperinflace a přežijí jen ti, kdo budou mít zlato. Peníze nebudou mít žádnou hodnotu! Podívejte, co se dělo v Německu ve dvacátých letech, nebo v Maďarsku po válce, či ve Venezuele, co se děje nyní. Měna nemá hodnotu, jediná jistota není smrt, ale je to ZLATO!“ bude Vám ten prodejce říkat.

No, argumenty prodejců si rozebereme v odstavci trochu níže, i s jejich správnou protiargumentací, ale když už jsem zmínil uvedené země a jejich hyperinflaci, dovolím si říci, že minimálně v případě Venezuely, kde inflace skutečně zlikvidovala místní měnu, je argumentace o tom, že platit lze nejlépe zlatem, naprosto nepravdivá. Platí se tam dolarem, či nějakou jinou měnou. Buď měnou sousedního státu, nebo dokonce i eurem. Pokud se pokusíte zaplatit zlatem, odkáží Vás povětšinou na nějakou směnárnu, či banku, neboť se obávají padělků zlata. Tedy, na konci skončíte u nějaké papírové bankovky, a až za ni si koupíte požadované zboží. Tak to je. Zajeďte si tam. Uvidíte, že pravdu mám.

Prodejce zlata Vás nyní bude přesvědčovat, že Vaše úspory jsou ovšem v ohrožení, že jediná cesta pro ZACHOVÁNÍ hodnoty úspor je ZLATO, a že máte konat, dokud je čas. A v podstatě má ten milý prodejce pravdu. Vaše úspory se v tento okamžik skutečně ocitají v ohrožení. Neboť je ve Vaší blízkosti právě ten prodejce zlata. To je paradox, že? Kamkoliv ten prodejce přijde se slovy: „Vaše úspory jsou v ohrožení!“ bude mít pravdu. Protože právě vešel.

Když už se rozhodnete, že na nabídku kývnete, nabídnou se Vám v zásadě jen dvě možnosti. Buď si zlato koupíte hned, nebo si do zlata budete spořit. O koupi se v dnešním článku zmiňovat nechci. Ale jen stručně řeknu, že to znamená, že vezmete nějakou sumu, třeba 500 000 korun a koupíte si za ni zlato. Investiční. Obdržíte nějaké slitky, ty si dáte doma do šuplíku a tím pro Vás akce končí. Za pár let, až cena vystoupá, prodáte je a užíváte si štěstí. Pokud tedy cena vystoupá, a Vám se povede zlato prodat se ziskem. Pokud ne, tak si zlato buď necháte, nebo je prodáte se ztrátou. Dobře Vám tak! Měli jste se poradit předem.

Spoření, tak to je jiný příběh. Rozhodnete se, že PRAVIDELNĚ, třeba měsíčně, budete si někam posílat nějakou částku (třeba 3000 korun) a za tu se Vám nakoupí kousíček nějakého imaginárního slitku, a až dosáhnete stavu, že slitek bude celý Vámi naspořený, dostanete jej a uložíte si jej do šuplíku. Přesně o tomto stavu, tedy o tom, kdy spoříte do zlata, je dnešní článek. Tedy o spoření do fyzického zlata formou pravidelných, neměnných, měsíčních splátek.

Vaše motivace k takovému kroku může být různá. Chcete ochránit své úspory? Tak ano, zde souhlasím, zlato je jedním z uchovatelů hodnoty, ale jak si popíšeme níže, o nějaké ochraně úspor bych byl schopen vést dlouhou diskusi. Nebo třeba je Vaší motivací to, že už nevíte, kam byste peníze dávali? Máte různé produkty, a chcete diverzifikovat portfolio. No, to taky dává smysl. Možná asi největší ze všech. Protože, pokud je Vaše motivace, že byste rádi také něco vydělali, tak tam Vás asi zklamu.

Nyní mírně odskočím a podívám se na prodej investičního zlata z jiného úhlu, ale nebojte, vrátím se k tomu, proč je velmi diskutabilní, aby spoření do zlata bylo pro Vás výdělečné.

Kdo Vám vlastně zlato prodává (firma), a jak k němu přijde? A kde se vlastně to zlato obchoduje?

Zlato je cenný kov obchodovaný na burze a jeho cena je KOLÍSAVÁ. Nahoru, dolů. Poslední dobou celkem stoupá. Cena se vyjadřuje v DOLARECH za TROYSKOU UNCI a označuje se jako o.z. tedy informace 1750 USD/o.z. znamená, že za 31,1 gramů zlata na burze zaplatíte 1750 USD.

Ovšem prodejce, co v obleku, který nosil do tanečních, sedí u Vás v bytě, pije Vaši kávu, vypráví Vám o tom, že Vaše úspory jsou v ohrožení inflací, tak takový prodejce Vám rozhodně za zmíněnou cenu zlato nenabídne. Uvedená cena je cenou pro slévárny. A většina firem, které u nás obchodují s investičním zlatem, jsou jen překupníčci. Mezi slévárnou a Vámi stojí několik článků řetězu, a cena pro Vás je věcí individuální nabídky. Abych to vysvětlil blíže: Jak jsem se již zmínil, nad překupníky se zlatem NENÍ nijak zásadní státní dozor. Opakuji, NENÍ! Zatímco u již zmíněného prodeje pojistek, investičních produktů, finančních služeb a bankovních služeb, vykonává ČNB poměrně přísný dozor a dohlíží na ZÁKLADNÍ správnost průběhu uvedeného konání, tak u investičního zlata je dozor ČNB téměř nulový.

Co to znamená? Znamená to to, že pokud jdete (například) za prodejcem investičního zlata do jeho kanceláře, abyste si tam popovídali o případném spoření do zlata, a cestou si koupíte točenou zmrzlinu, tak ten prodejce zmrzliny je pod mnohem větším státním dozorem, nežli ten pán v obleku, co Vám následně vypráví o zlatě.

V ten okamžik může být cena na burze jakákoliv. A třeba i zmíněných 1750 USD za 1 o.z. Ale prodejce Vám může nabídnout to zlato třeba za 5000 USD. Je to věc nabídky a poptávky. Je samozřejmé, že i zde funguje konkurence. Do zlata si v České republice spoří cca. 100 000 lidí. Toto je jen odhad, neboť oficiální čísla neexistují. Dokonce jsem slyšel, že do zlata spoří přes půl milionu lidí, ale tomu číslu nevěřím. Pokud se rozhodnete rozšířit řady těchto střadatelů, je vysoce pravděpodobné, že se rozhodnete pro jednu z pěti největších firem poskytujících spoření do zlata. Je tady mnoho prodejců, a řekněme, že pětice největších si dělí tak 98% trhu. Tedy je zde konkurence, a proto je mnou uvedená cena 5000 USD/o.z. nesmysl. Samozřejmě, konkurence se navzájem sleduje, a jejich podmínky jsou více méně podobné a nikdo by si nedovolil cenu takto „nastřelit“. Chtěl jsem jen naznačit, že cenotvorba je zde zcela v rukách firem a není nijak regulována.

Za to, abyste u nich mohli nakoupit, či spořit, musíte ale zaplatit. Možná teď někteří z Vás nechápou, o čem píšu. Za co platit? Vždyť produkt, který mi prodávají, je již produkt, na kterém MAJÍ nějakou marži, přece? Ta marže je velmi nízká, právě vzhledem k tomu, že informace o ceně zlata na burze jsou dosti dostupné. Tedy koncový klient by se mohl ptát, proč je nabízena unce za tolik, když na burze stojí tolik? Ovšem musíte zaplatit za poskytnuté služby. To je ta návštěva toho prodejce, to je poprodejní servis (k tomu se také ještě zmíním), to je mnoho dalšího. Třeba i garance následného odkupu.

Zde bych rád jednoznačně prohlásil, že je v pořádku, že prodejci mají své služby oceněny, a že nikdo nechce dělat zadarmo. Zisk není sprosté slovo.

Ceny za tyto služby mají různí prodejci nastavené různě. Může se jednat i o několik desítek tisíc korun! Ano, čtete dobře. Rozhodnete se naspořit si ve zlatě třeba 600 000 korun a prodejce Vám řekne, že poplatek za jeho služby ale činí (NAPŘÍKLAD) 50 000. Ber, nebo neber. Může se objevit i prodejce, který Vám řekne, že vše je BEZ POPLATKU. Pokud jste tak hloupí, že věříte, že někdo pro Vás něco dělá zadarmo, tak nezbývá, nežli se usmát. V takovém případě, kdy jsou služby BEZ POPLATKU, je totiž zisk prodejce realizován větší marží při prodeji a větším spradem (neboli odpočtem z výkupní ceny), při výkupu. Prostě a jednoduše, nakonec stejně ty peníze zaplatíte, to si buďte jisti. Jak říkal J. P. Belmondo ve filmu Policajt, nebo rošťák:

„Časy jsou zlé, Kamile, zaplať, tlusťochu!“

A tady se pomalu dostávám k podstatě věci. Může se totiž stát, že Vám prodejce nabídne řešení:

„Z každé platby, co pošlete, se prostě a jednoduše, kousek odloupne na uspokojení toho povinného poplatku, a za zbytek se Vám koupí zlato!“

Samozřejmě k tomuto dojde prodejce až po dlouhém váhání. Proč? No protože přece, když Vás přesvědčí, abyste najednou poslali 50 000 na poplatek, a další platby už tedy budou nakupovat kov za celou Vámi poslanou sumu, tak on z toho (LOGICKY) má větší odměnu! Takhle ale Vy pošlete každý měsíc (NAPŘÍKLAD) 3000, ale kov se Vám nakoupí za 2500 a prodejce má každý měsíc odměnu jen z té pětistovky. Myslím, že je to takto srozumitelné.

No, a jsme u toho. Teď zapojíme trochu matematiky a popustíme uzdu fantazii. Představte si modelový příklad. Absolutně vymyšlený, protože nechci cílit na jakoukoliv společnost nabízející investiční zlato. Byť mi název jedné v hlavě stále zní.

Tak tedy, představte si: 5 let, tedy 60 měsíců, si pravidelně posíláte do zlata 3000 korun měsíčně. Máte štěstí. Zlato je žádané, a každý měsíc jeho cena STOUPÁ. To, mimochodem, není pravidlem. Ale náš modelový příklad Vám chce co nejvíce „jít naproti“. Takže jste poslali 60 krát 3000 korun, což je, pokud mne mozek neplete 180 000 korun. Ovšem pozor! Kov se Vám nakoupil každý měsíc za 2500 Kč. Proč? No, je tam ten poplatek, přece. Vzpomeňte si! Takže máte nakoupený kov za 150 000 Kč. Ale, řekli jsme si, že hodnota zlata stále stoupá. Takže to, co jste nakoupili za první splátku, za 2500, má dnes hodnotu mnohem větší. Řekněme třeba 3500. Další měsíc, díky stoupající hodnotě zlata, jste za 2500 nakoupili kovu méně, ale stále hodnota zlata šla nahoru, takže i zde vyděláváte. No, takhle bych mohl rozepisovat každý měsíc, z uvedených šedesáti, ale nebudu to dělat. Jen jsem chtěl ukázat, že jste chytře investovali, protože zlato stoupá. Juchůů. Od nějaké splátky s pořadovým číslem 30, či 35, už to taková hitparáda není. Proč? No, hodnota zlata, v našem imaginárním příkladu, stále roste, a Vy nakupujete dráže a dráže. Takže to, co jste ve splátce číslo (například) 36 nakoupili za 2500, má dnes hodnotu 2800. Pořád zisk, ale už to jaksi ani nepokryje ty náklady, že? No, na konci tedy máte za kov utraceno 150 000 Kč a hodnota kovu je 175 000 Kč. Opakuji, je to modelový příklad. Úplně teď vidím prodejce zlata, jak při čtení těchto řádků vyskakují. Tak si zase sedněte a čtěte dále. Za chvilku bude jeden dotaz, slíbený dotaz, který by Vám měli Vaši klienti položit, a na který se Vám nebude lehce odpovídat. Ale vraťme se do našeho modelového příkladu. Máte tedy zlato za 175 000. A firma, kde jste spořili, Vám jej za 170 000 vykoupí. Ptáte se, proč jsem ubral těch 5000? No, já to nevím. Oni si to tak berou. Nějaké procento při výkupu. Takže jim platíte marži na vstupu, marži na výstupu, poplatek za služby. V našem imaginárním příkladu nyní držíte v ruce 170 000 korun. Na spoření jste ale zaplatili 180 000 Kč. Jestli je toto výdělek, tak já jsem jaderný fyzik. Nezapomínejte, že za pět let Vám z té sumy ještě něco ukousla inflace.

Kdybyste si před pěti lety, každý měsíc, za 3000 korun, pravidelně, kupovali na burze akcie ČEZ-u, nebo jakékoliv jiné dividendové firmy, tak již několik let požíváte výhod dividendových výnosů, které při konečném účtování můžete započítat do kolonky plus. Možná byste měli nyní akcie s hodnotou 160 000, možná i více, ale dividendy by Vám přinášely něco, co se k té ceně musí připočítat.

Takhle jste jen pomohli firmě prodávající Vám zlato k zisku. Ke značnému zisku.

Proto tvrdím, že za současných podmínek, především podnikatelských, právních a dohledových, které v ČR panují, je pravděpodobnost ekonomického výdělku při spoření do investičního zlata, pro běžného občana ve své podstatě nemožná. Je to hlavně proto, že spojené poplatky jsou amorálně vysoké.

1) ZLATO UCHOVÁVÁ HODNOTU- „Kdysi, kolem roku nula, si jinoch chtěl koupit šat a zbroj, a stálo jej to jednu unci zlata. Dnes má unce hodnotu 50 000 korun, tedy jinoch by si též koupil šat a zbroj za stejné množství zlata. Nebo jiný příklad. V třicátých letech minulého století stál v USA rodinný dům tolik a tolik dolarů, což bylo tolik a tolik zlata. Dnes, koukněte, stojí dolarů mnohem více. Ale přepočteno na zlato, je to množstevně stále stejné množství zlata. Což dokazuje, že ZLATO UCHOVÁVÁ HODNOTU!“ budou Vám říkat. Ale je to nesmysl. Argument s jinochem je (mírně řečeno) manipulace. Tehdy na unci zlata musel ten jinoch pracovat několik let. Dnes jinoch na 50000 korun musí pracovat dva měsíce. Uvedený příklad tedy nedokládá nic o uchování hodnoty, ale dokazuje pouze to, že dříve lidé na šaty dělali déle. Mnohem lépe se to dá vysvětlit na příkladu s domem. Místo zlata by tam klidně mohla být třeba KLADIVA. Ano, řekněme, že tehdy a tehdy stál dům tolik a tolik, což je ekvivalent tolika a tolika kladiv. Dnes stojí dům tolik, což je ekvivalent mnohem méně kladiv! Zde tedy JASNĚ vidíme, že kladiva jsou mnohem lepší uchovatel hodnoty, nežli zlato! Je to nesmysl, že? Jen jsem položil dvě věci vedle sebe, kladiva a domy, stejně jako prodejci zlata pokládají zlato a domy. A ukázal jsem, že lze je srovnat. Ale nic to nevypovídá o době nutné k jejich získání (získání statku). Prostě hodnota kladiv a hodnota domů je vzájemně poměřitelná. To je celé. Zlato BEZESPORU hodnotu uchovává. O tom nelze pochybovat. Stejně, jako ji uchovávají starožitnosti, nemovitosti, a další jiné věci. A třeba jako kladiva.

2) AŽ PADNE MĚNA, BUDE KRÁL TEN, KDO BUDE ZLATO MÍT. PENÍZE BUDOU BEZCENNÉ! Tento argument považuji za naprostou manipulaci. Neustále slyšíme nadšení prodejců zlata z toho, že jednou přijde apokalypsa, finanční trhy spadnou, svět upadne v chaos a jen ti se zlatem budou vyvolení. Zeptal jsem se jednoho prodejce, proč už není zlato někde kolem 20 000 dolarů za unci, když jsme měli Covid a je tady válka na Ukrajině? Před Covidem mělo zlato hodnotu +- 1700 USD/ o.z. nyní je na nějakých 2400 USD/ o.z. (což je mimochodem historické maximum). Odpověděl mi, že tohle jsou ještě malé krize. Že až padne na Evropu atomovka, nebo až se zhroutí americké akciové trhy, města budou plna mrtvol, to pak bude ten správný krizový moment. No, nevím. Nelíbí se mi nadšení z toho, že někde budou tisíce mrtvých. A také si myslím, že kdyby skutečně došlo na krizi takového rozsahu, tak zlato se velmi rychle přesune k lidem fyzicky silným a ozbrojeným. Představa, že pouhé vlastnictví zlata někoho učiní přeživším, je směšná. Naopak. Pak by každý přeživší vlastník zlata měl ve svém bytostném zájmu deklarovat, že žádné zlato nemá. Protože jinak by dlouho nežil.

3) KOUKNĚTE, CO DĚLÁ ČNB. ZLATO PRODALA A ZASE JEJ NAKUPUJE! Při vší úctě, Vy nejste ČNB. Jsem si téměř jistý, že ČNB nakupuje zlato za jiných podmínek, nežli Vy a za jiných jej pak může prodávat. Vy nejste ČNB!

4) V NĚMECKU SPOŘÍ KAŽDÝ JEDEN OBČAN DVANÁCTKRÁT VÍCE, NEŽLI U NÁS! Tento argument považuji za faul nejhrubšího zrna! Ano, Němci si skutečně do zlata spoří násobně více, nežli my. A víte, proč? Protože mají dohledové orgány, které by nedopustily takovou džungli, jako je u nás. Dneska, když společnost, u které si spoříte, vyhlásí bankrot, tak jste o své peníze ve své podstatě přišli. Jistě, mohli byste se přihlásit do insolvenčního řízení, ale asi mi rozumíte, co myslím. Prostě spoříte si u soukromé firmy. Je to stejné, jako si u někoho splácíte třeba plastová okna. V Německu, když chcete obchodovat se zlatem, tak musíte prokázat svoji odbornost a hlavně si Vás stát pohlídá. To se to pak spoří.

Já sám osobně jsem klientem jedné z největších firem zde v ČR. Klientem kdysi spořícím se stále aktivním účtem. Tedy vše jsem si vyzkoušel na vlastní kůži a vlastní peněženku. Bylo mi také slibováno, že dostanu zákaznický servis, pravidelnou porci informací, budu zván na různé semináře a kdesi cosi. Daná problematika mne velmi zajímala. Jsem člověk zvídavý. Z počátku to fungovalo, to zase jo. Pak jsem vznesl nějaké dotazy, které nebyly moc po chuti.

„Nedobře se na věc díváš,“ řekli mi. A moje paní poradkyně (zřejmě za trest, že jsem byl drzý) na poslední domluvenou schůzku (před několika lety) bez omluvy nedorazila. Prostě nepřišla. Pak přestala volat a o nějakém klientském servisu jsem si roky mohl nechat jen zdát.

Úplně mi to nevadilo, byť jsem za zmíněný klientský servis zaplatil nemalé peníze. Ale prostě ticho. Nedávno mi to nedalo a po letech jsem se zkusil domoci toho, zda by se se mnou nemohl potkat nějaký obchodní zástupce, poinformovat mne o novinkách, a tak? Přece jen, nějaké peníze mám u nich rozspořené, jsou to moje peníze, a já bych chtěl vědět, co a jak? Dostal jsem SMS odpověď, abych přestal PRUDIT. Opravdu. Mám tu SMS schovanou.

No, je to úsměvné, ale je to možné právě jen proto, že NEEXISTUJE dohled nad tímto segmentem trhu. Představte si, že máte účet v bance, přijdete tam, zeptáte se na něco, co jim není po vůli a oni se s Vámi za trest přestanou bavit. Když po letech se připomenete, pošlou Vás do háje, ať neprudíte. Zdá se Vám to reálné? Žádná banka by si toto nedovolila, protože licence, kterou má právě od ČNB, by v ten okamžik byla v ohrožení. Tohle by si přes kontrolní a jiné mechanismy v bankách, či pojišťovnách nikdo nedovolil. Ale opakuji, prodej investičních kovů je hlídán stejně, jako třeba prodej čajů.

Uvažujete o spoření do zlata? Maluje Vám prodejce budoucnost v růžových barvách? Položte tedy prodejci jednoduchou otázku:

„Pane prodejče. Já vím, že mi nemůžete říci, jak na tom budu za pět let se svým zlatem. Jaká bude hodnota. Do budoucna nevidíte, křišťálovou kouli nemáte, a nevíte, jaký bude vývoj cen. To je mi jasné. Ale, víte co? Když říkáte, že je pro mne zlato tak výhodné, pojďme si představit, že jsem tento rozhovor s Vámi vedl před pěti lety. A každý měsíc jsem si tam dával 3000 korun. Dodnes. Kolik mám dneska naspořeno? Za kolik mám dnes zlato?“

Prodejce Vám neodpoví. Vymluví se na to, že by musel každou minulou platbu přesně zadat podle toho, jaký byl zrovna kurz zlata v ten konkrétní den. Pět let zpátky!

Neodpoví Vám. Ale na Vašem místě, trval bych na odpovědi.

„Tak jste profík, nebo nejste?“

„Jsem!“

„Tak mi, prosím, odpovězte! Přece znát ceny pět roků zpátky, den po dni, je otázka jedné excelovské tabulky! Víte přece, jak se dělá s excelem, ne?“

On Vám ukazuje desítky tabulek, vypráví o domech a jejich hodnotách, o jinoších ve zbroji, tak ať ukáže, kolik stálo zlato v čase, a jak byste si vedli, kdybyste již pět roků spořili?

Když jej konečně přemluvíte, a on to nějak celý zpocený vymyslí, nechte jej to předělat, protože zapomněl na ten poplatek, který se strhává, přece!

„No a vy neuhradíte vstupní platbu předem?“

„Ne, pane prodejče, teď jsem Vám přece říkal, že imaginárně spořím každý měsíc 3000 korun. Co na tom nechápete?“

„A ten vstupní poplatek dáte celý najednou při první platbě?“

„Ne, pane prodejče. Dám každý měsíc 3000 korun a více ani korunu. Vážně tomu nerozumíte?“

„Tak to musím ale předělat!“

A až to předělá a ukáže Vám, co vymyslel, rozhodnutí je již na Vás. Indicií v ten okamžik máte dost.

Sám jsem si zkoušel podobně modelový příklad udělat. Posadil jsem se před tabulku a různě jsem posouval začátek do doby, kdy bylo zlato levné, či drahé, či střední. Zkusil jsem asi osm, či deset různých modelových situací. A nenašel jsem ANI JEDEN příklad, kdy bych na spoření do zlata během pěti let vydělal. Problém je totiž v těch spojených nákladech. Třeba jsem jen zvolil špatná počáteční data, to připouštím. Už mě to nebavilo, hledat ten jedinečný okamžik, kdy během pěti let bych vydělal. Jistě existuje. Já jej nenašel.

„A to vy jako chcete spořit jen na pět let, jo?“ zeptá se Vás prodejce, když mu vyjde, že prostě a jednoduše nevyděláte.

„Nechci. A kolik myslíte, že je dobré?“

„No, tak osm, deset,“ odpoví Vám.

„Tak, byl byste tak hodný, pane prodejče, představte si, že jsme zde seděli před devíti lety. Kolik jsem za tu dobu naspořil, za kolik mám zlato a kolik mne to stálo?“

Stejně to nevyjde plusově. Uvidíte. Zkuste to. Je to jednoduchá otázka, při které se prodejce bude kroutit jak Anife Vyskočilová při břišních tancích.

Autor se skutečně velmi přimlouvá, aby ČNB začala provádět dohled na firmami prodávající investiční kovy, a aby začala provádět odborné zkoušky prodejců těchto kovů. Džungle, která je nyní, není v zájmu nikoho.

Omlouvám se, že dnes byl text dlouhý, mírně odborný a jednostranně tematicky zaměřený. Ale musel jsem jej napsat, protože možná může někomu pomoci v jeho rozhodování. Buďte obezřetní. Jde o Vaše peníze.

Závěrem bych rád řekl, že skutečně nejsem odpůrce investičních kovů. Nejsem ani odpůrce toho, aby na této činnosti někdo vydělával. To je naprosto v pořádku. Jen mi je trošku proti srsti jakákoliv manipulace. A skutečně mne mrzí, že stát nechce nijak zásadně na tento segment trhu dohlížet. Nikoho jsem ve své eseji nejmenoval. Myslím, že je možné, že trefené husy se samy ozvou. Diskuse jest otevřena.

Váš Vasil Kladívko.

Zdroje:

https://zlato.kurzy.cz/

https://www.moneta.cz/caste-dotazy/odpoved/co-je-investicni-zlato

https://cs.wikipedia.org/wiki/Troysk%C3%A1_unce

https://www.finax.eu/cs/blog/investice-do-zlata-nedostatky-a-nastrahy