Článek
„Tak na koncert mne už nikdy nikdo nedostane! NIKDY! NIKDO!“ zahlásil v práci můj kolega. A dodal: „Abychom dobře viděli, šli jsme pod pódium. Stáli jsme hodně blízko. Před námi bylo tak deset lidí. Těšili jsme se, až to začne. Ale jakmile koncert začal, stalo se něco divného. Každý vytáhnul mobil, ruku s ním zvedl a začal natáčet. Já viděl koncert skrze obrazovky desítek mobilů! Nikdy, už nikdy více! Lidi jsou bezohlední a neumí se chovat! Copak jim nedojde, že i jiní se chtějí dívat? Na koncert už nikdy!“ vysvětlil nám.
„Každý tam natáčel, jo?“ podivuji se a kolega mi říká, že možná ne úplně každý, ale tak 80 % lidí ano.
„Stejně se na to nikdy nepodívají! Natočí si to a co? Místo aby si to tam užili, tak máchají rukou s mobilem!“ rozčiluje se ještě.
Abych vše vysvětlil. Kolega je muž ve věku skoro 60 let. Nedávno si za nemalé peníze koupil lístek na koncert. Pro sebe a svoji paní. Kdo vystupoval? No, interpreta jmenovat nechci, vlastně to není důležité, ale pokud vás to zajímá, je to slovenský zpěvák, vystupuje s kapelou, mezi jeho hity patří třeba píseň: Reklama na ticho, a ačkoliv se stále tváří jako mladý zajíc, je mu 63 let. Ale zpívá mu to dobře. Občas je taky v nějaké porotě televizní talentové soutěže. Takže, někteří možná již tušíte, na jaký koncert kolega a jeho paní šli.
Stoupli si pod pódium, před nimi nebylo moc lidí, ale přesto měli zážitek úplně zkažený.
„Ty lidi snad nejsou normální!“ rozčiluje se druhý den kolega v práci. A vypráví nám, jak všichni natáčeli, ruce s mobily zvednuté a bylo jim úplně jedno, jestli za nimi to jiným lidem vadí, nebo nevadí.
„To víš, to je taková doba, no,“ snažím se jej utěšit. Vysvětluji mu, že od doby, kdy byl na koncertu naposledy, se leccos změnilo. Naposledy byl v roce 1996 na Lucii, a to tehdy nikdo na mobil nenatáčel, protože prostě mobily s kamerou tenkrát nebyly.
„Já vím. Ale já si zaplatil, nemalé peníze, a proč mám koukat na něčí display?“ argumentuje mi kolega. A rozhoduje, že na koncert je již nikdo nikdy nedostane. Lidi se prý neumí chovat, jsou bezohlední a nemají úctu.
„To by jim snad ten zpěvák mohl říci, ne? Prosím vás, vy, kdo natáčíte, dělejte to tak, abyste nerušili ty, kteří chtějí vnímat koncert! To by jim ten zpěvák snad mohl poradit, ne? Nerušte druhé, buďte ohleduplní, a uvědomte si, že tady nejste sami!“ rozčiluje se kolega.
„No, tohle by jim především měli říci v mládí rodiče. Říká se tomu slušné vychování. Ale stejně, podle typu koncertu, odhaduji, že ty, které kritizuješ, byli lidé tak ve věku 35+, a takové lidi již nevychováš,“ namítám já.
„A to natáčeli pořád?“ diví se náš jiný kolega a dostává se odpovědi: „Člověče ne. Někteří natáčeli sekvence. Třeba minutu, pak zase chvilinku ne, pak tři minuty, pak zase ne. Koukal jsem, že to i někam hned posílají. Jako zážitek. Jaký asi měli zážitek, když se věnovali jen svému mobilu? Ten koncert si vůbec nemohl užít. Ale v jeden okamžik se počet mobilů dost snížil!“
„Kdy?“ ptám se.
„No. Ten zpěvák má takový pomalý song. O tom, že kdo byl milovaný, nepřijde do pekla. A on všechny vyzval, ať na svých mobilech zapnou světlo, a dělají rukou takhle do rytmu. Zprava doleva. A že to bude jako hezké. No a to spoustu lidí v ten okamžik, na tu písničku, mobil uklidilo a dalo ruce do kapes!“
„Přece jim nikdo nebude nakazovat, kdy mají mít v ruce mobil, že? Nejsou tupé stádo, že?“ směji se já.
„Já jsem úplně otrávený. Na koncert už NIKDY nepůjdu!“ opakuje zklamaný kolega. A dodává, že takhle je to dneska určitě všude. Na všech koncertech, či na sportovních utkáních. Hrozná doba!
„Náhodou ne!“ oponuje mu náš jiný kolega. A dodává, že on má ještě maminku. Je jí 80 let. A každý čtvrtek ji vozí za kulturou.
„Na Barče, tedy v Kulturním domě Barikádníků, hraje vždy od 17:00 dechovka. Sejdou se tam lidi ve věku 65+. Kdyby tam zabloudil šedesátník, budou po něm chtít občanku, po cucákovi. No a tihle staroušci, tak ti se fakt baví. Postaru. Tak, jak jsou zvyklí. Bez mobilů. Sedí, pokyvují se do rytmu, ti odvážnější zpívají, a ti vůbec největší frajeři i tančí. Smějí se na svět kolem sebe. A nikdo nic nenatáčí!“ vysvětluje kolega.
„No! Ty se uměli bavit. A ne jako dneska! Každý má v ruce mobil, narve ho půl metru nad hlavu a je mu jedno, že ty za ním na to musí koukat!“ ulevuje si zklamaný kolega. A zeptá se, zda opravdu na dechovce nikdo nic nenatáčí?
„No, fakt ne. Jasně, občas si nějaká babička, či dědeček, chtějí udělat fotku do mobilu, jak to tam jako vypadá. Ale většinou to dopadne tak, jak s tím neumí zacházet, že si vyfotí jen sami sebe, jak koukají do mobilu, protože mají otočenou kameru. Zkoumají to, pak zanadávají, že to mají asi rozbité, že těmhle moderním krámům nerozumí. Mobil vezmou, dají do koženého pouzdra, to dají do plátěného pouzdra na mobil, to dají do plátěné taštičky na mobil, tu dají do obalu na mobil, který si upletli, a to dají do kabelky. A tím pro ně snaha o focení končí a oni sedí, pobrukují si o malém myslivci, co šel do lesíčka na čekanou a nikoho ani nenapadne něco natáčet. Oni se přece teď baví!“ dostane se odpovědi.
Debata o tom, jak je dnes jiná doba, nám zabere celé dopoledne. Kolega je skutečně včerejším zážitkem hluboce zklamán. A já mu snad i rozumím. Občas i já chodím na nějaké kulturní akce. A úmyslně si po zkušenostech raději vybírám takové místo, kde sice třeba budu trošku dál od pódia, či trochu hůře vidět, ale mám jistotu, že mi nikdo nenacpe před obličej display svého mobilu, protože přece on si chce natočit svůj jedinečný zážitek. Mám někdy sto chutí lidem říci: „Hej!!! Lidi!!! Strčte si ty mobily do kapes a užívejte si koncert! Stejně si to nikdy doma ze záznamu nepustíte! Tak co blbnete? I my ostatní chceme mít zážitek!!! Strčte si ty mobily do kapsy!!!! A bavte se!“
A jak to vnímáte Vy? Pokud chodíte na podobné akce, vadí vám lidé, co natáčí? Nebo je Vám to jedno? Nebo snad patříte mezi ty „kameramany“? Podělte se o názor v anketě.
Váš Vasil Kladívko.
