Článek
Svůj názor uzavírá tvrzením: „Investice do inovací by mohly EU i celý svět v dlouhodobém horizontu obohatit o 60 bilionů eur, což by bylo 500krát víc, než kolik nám může přinést symbolická klimatická politika.“
Takže si to ujasněme (a nechme stranou nesmysl, že konkrétní „klimatické cíle“ jsou symbolické): Tvrzení o investicích do inovací, je typickou bezobsažnou frází. Copak EU na tuto položku nevydala nepředstavitelnou hromadu peněz? Je to obdoba nákupu losů – některý vyhrává, ale zdaleka ne všechny (např. Agrofert za investici do inovace postavil jen klasickou pekárnu). Na druhou stranu tvrdá data o vývoji klimatu dokumentují globální vývoj. To nejsou fráze ani ideologie. Ale chápu, že lidé nedotčení základními poznatky většiny přírodních věd se v tom neorientují.
Nová data zmíněná v titulku jsou podle Lomborga „dva významné vědecké odhady celkových globálních nákladů na změnu klimatu“. Ve skutečnosti jde s velmi mírnou nadsázkou o fantasmagorická hausnumera, která představují odhady ekonomických ukazatelů, koeficientů, predikcí atd. Tedy absolutně žádná data. To, že představa je východisko jeho úvah, se táhne celou Lomborgovou tvorbou. Tuto (v tomto případě opravdu) ideologii rozvíjel už v neblaze proslulé prvotině Skeptický ekolog. Dnes je tento paskvil milosrdně zapomenut, ale ve své době nejen provokoval, ale předpovídal nesmysly jako více levnějšího jídla pro všechny nebo neustále se zlepšující životní prostředí, veřejné zdraví i blahobyt. Stačilo by jen méně utrácet za ochranu životního prostředí.
Mezititulek „Lidé se umí přizpůsobit“ má zdůraznit skutečnost, že „lidé jsou neskutečně přizpůsobiví a umí se s klimatickými problémy vypořádat vcelku levným způsobem“. To někdy platí, jindy vůbec. Mimochodem, lidé potýkající se s problémy se přizpůsobují změnám klimatu migrací, což je sice pro ně „levné“, ale kupodivu to naráží na jakési mantinely většiny ostatních lidí.
Lomborg operuje také s úplně vymyšlenými čísly: údajně přírodní katastrofy, které stály dříve životy půl milionu lidí ročně, v posledním desetiletí připravily o život „méně než 9000 lidí“. Přitom jen zemětřesení v roce 2023 připravilo v Turecku o život více než 50 tisíc lidí. Počty obětí dalších každoročních katastrof (povodně, hurikány, požáry…) nejsou také nijak nízké a hlavně přibývají oběti dříve neznámých vln veder. Počet přírodních katastrof (tentokrát pouze meteorologické, hydrologické a klimatické jevy) celosvětově vzrostl z hodnoty 291 v roce 1980 na 904 v roce 2014.
Některé úvahy sice nejsou přímo lží, ale jejich logika je podivná. Tvrdí, že „zodpovědnější politici chtějí do roku 2050 dosáhnout „pouze“ uhlíkové neutrality. I tento přístup by však zpomalil růst kvůli boji se změnami klimatu, neboť by podniky i jednotlivci museli využívat méně efektivnější zelenou energii namísto fosilních paliv“. A protože by: „většinu této částky zaplatily bohatší členské země OECD, konečná cena by odpovídala tomu, že každý člověk z bohatší části světa zaplatí 10 000 dolarů ročně. Nejenže je to z politického hlediska nemožné, ale samotné výhody tohoto přístupu dosáhnou za celé století mizerného jednoho procenta HDP“. Přeloženo do češtiny: „pokusit se zachránit planetu před kolapsem ekosystému a ještě dosáhnout velmi nízkého růstu, je nepřijatelné“. Důvod? Neefektivní klimatická politika prý odvádí pozornost od dalších priorit. Opět přeložím Lomborga do češtiny: „Konkurenceschopnost je důležitější než přežití budoucích generací.“ To je vcelku srozumitelné poselství. Současně je to důvod, proč doufám, že většina příčetných lidí bude k podobným expertům kritická. Nejen proto, že podíl zelené energie v EU už předstihl fosilní zdroje (kdo by chtěl bydlet vedle uhelné elektrárny ať zvedne ruku), ale proto, že mít potomky je smyslem života.
