Článek
Otázce jsem rozuměla naprosto přesně. Nepochopila jsem tu „PANÍ“. Neřekla ani slečno, ani mladá paní. Ta bába za kasou v Lidlu mě prostě oslovila jenom „PANÍ“!!!
Je snad slepá? Nevidí, že jsem minimálně o patnáct roků mladší než ona? No dobře, o deset. Nebo aspoň o pět?
Když ji tak pozoruju, možná bude dokonce ona mladší než já. Ale to je přece fuk. Ať se koukne ráno do zrcadla, nána! Na rozdíl ode mě má pod očima kruhy, že by se na nich dalo houpat. A vrásčitá je jako stařena. Hluboké rýhy okolo pusy rozhodně nemá ze smíchu. Tahle nepříjemná ženská se beztak ani smát neumí. Bradu nemá dvojitou, ale trojitou. Na rozdíl ode mě. Já mám pusu vyhlazenou jako miminko. A vrásku ani jednu. V těch letech! Je mi skoro padesát a i tak na sebe nepatlám žádné drahé krémy. Vlastně na sebe nepatlám vůbec nic. Když si večer vzpomenu, umyju si pusu mýdlem. Když ne, tak co? Řasenku utřu v noci do polštáře a zbytek ráno zamázne make – up.
Jeden by řekl, že ani není možné, že pořád vypadám tak mladě!
Nána jedna nevychovaná! Hodím po ní vražedný pohled a odfrknu: „Kartou!“
„Koukni na mě!“ houknu na manžela, sotva dorazím domů. Hodím tašku s nákupem na kuchyňskou linku, z koupelny si přinesu zvětšovací zrcadlo a postavím ho na okenní parapet. Tady je totiž zaručeně nejlepší světlo.
„No tak slyšíš? Koukni na mě!“ volám znovu netrpělivě!
„A co bych na tobě asi zase viděl? Vždyť už jsem tě dneska jednou viděl!“ Slyším otrávený hlas z obýváku.
„Ráno byla tma. TEĎ se na mě pojď kouknout!“ čumím do zrcadla a přitom špulím pusu ve snaze rozehnat rýhy okolo ní. Třikrát zamrkám, jestli třeba nezmizí i vějíře okolo očí a pak se chytnu za uši, abych vytáhla druhou bradu, která se mi udělala těsně pod tou první. Ráno tam stoprocentně ještě nebyla!
„No, koukám,“ přišourá se mezi tím manžel.
„Fakt vypadám tak hrozně?“ visím mu na rtech tentokrát pro změnu skoro plačtivě.
„No už to bylo i lepší!“ pronese muž s mírně zvednutým obočím. Když ale vidí můj zoufalý výraz, rychle se snaží zachránit situaci: „Zase na druhé straně, mohlo by to být i DALEKO HORŠÍ!“
Pusu na chvíli zavřu, abych dala prostor hlavě, která nutně potřebuje vyřešit tuhle situaci. Když má hotovo, zase jí otevřu a pohrdavě pronesu: „Se podívej na sebe, taky nejsi žádný Alan Delon!“
„Tak to prrr zase“, nafoukne se manžel. „Vypadám na rozdíl od tebe naprosto skvěle!“
„Jo? Ale proč? Protože tě oprašuju. Skáču kolem tebe tak intenzivně, že nemám ani minutu pro sebe. Ani žádný blbý krém na ty blbé vrásky nemám.“ Tahám si kůži po obličeji. „Mám jenom starý ksicht a tebe!!!“ Zoufale se rozpláču.
„Ty sis zase ráno zapomněla máznout hormony, co?“ zhodnotí manžel situaci s ledovým klidem a podává mi estrogen. „Tak si mázni teď a zajedeme na nákup!“
„A co budeme kupovat? Rohlíky máš v mrazáku, já nikam nejedu!“ utřu si slzy a začnu trucovat.
„No tak, babino, obleč se, zajedeme ti koupit nějaký omlazovák!“
Chvíli přemýšlím, jestli mám dělat drahoty a vykládat, že žádný omlazovák nepotřebuju, ale zvítězí ve mně marnivá ženská.
„Fakt bys mi koupil krém? Takový ten vyhlazovací? Abych vypadala mladší?“ okamžitě roztaju. „Ale je to drahé. Hodně drahé. Žádný hnus z drogerky totiž nechci!“ kuju manžela, dokud je žhavý.
„Drahá jsi ty. Mému srdci. A peníze neřeš!“ setře mi až podezřele jemně poslední slzu z tváře a dokonce mi lípne hubana.
V tu chvíli jsem oblíknutá a přešlapuju u auta, zatím co on se v klidu sprchuje a dopíjí odpolední kávu.
V nákupáku mineme obloukem „déemko“ i Tetu a zamíříme rovnou do parfumerie. Jsem jako u vytržení. Pobíhám od regálu k regálu a snažím se zjistit, který krém je +50 s efektem -20, zatím co manžel zamíří rovnou k pokladnám. Mám strach, že udělá nějakou ostudu a tak nechám krémy krémy a běžím za ním.
„Mladá paní, můžete mi, prosím, poradit?“ osloví manžel postarší prodavačku. A já jdu do kolen. Asi ho taky budu muset vzít k očnímu! Copak nevidí, jaká je to stará rašple? „Doporučíte nám nějaký krém pro manželku?“ Usměje se tak, že i ledová tříšť by v tu chvíli začala bublat varem.
„A jaký krém by PANÍ potřebovala?“ usměje se ta bába sladce na manžela, zatím co mě odměřeně sjede pohledem. „Doporučovala bych speciální noční sérum, pak hyaluronové kapky pod oči a denní krém s koenzymem Q10. Pleť krásně vypne a vyhladí.“ Vyjmenovává postupně prodavačka, zatím co manžel pobaveně kroutí hlavou: „Jenže tohle všechno si manželka na pusu mazat nebude. Jak ji znám, bylo by to moc složité. Něco jako tři v jednom byste neměla?“
„Tři v jednom?“ nechápe prodavačka.
„No jako že by se prostě namazala jen jedním krémem jednou za den. Teda pokud si zrovna vzpomene,“ vysvětluje manžel trpělivě. Prodavačka zakroutí hlavou, útrpně vzdychne a je vidět, že i manžel u ní pomalu ztrácí sympatie. Odvede nás k regálu s nejdražšími produkty a dlouze přemýšlí. Nevím, jestli nad tím, co nám nabídne nebo nad tím, jestli už někdy obsluhovala taková paka. Já přemýšlím taky. Co budeme příští měsíc jíst. Protože žádný z krémů v téhle vitríně nejde pod deset tisíc. A přemýšlet začal asi i manžel. Nad tím, co ho to napadlo, vzít mě na nákup.
„Úplně nejlepší by bylo, kdybyste prodávali takovou malou matičku!“
„Matičku?“ asi špatně slyšela prodavačka.
„No, matičku. Ideálně průhlednou. Zezadu by se našroubovala na krk a jednou za čas přitáhla!“ vysvětluje vytřeštěné bábě manžel, zatím co já z obchodu nenápadně mizím.
Nejdu daleko. Jen naproti do cukrárny. S žuchnutím padám na židli a poroučím si capuccíno, karamelový cheesecake a tři kopečky zmrzliny. Láduju se jimi na střídačku, zatím sleduju, jak manžela vyprovází z parfumerie ochranka.
„Co že ses tak vytratila?“ přistane za chvíli v křesílku vedle mě. Mávne na číšníka, aby mu donesl to samé a mezi tím mi bezostyšně sežere kus dortu. „Nejsi na dietě, babino?“ zeptá se přitom s úsměvem.
„Ani náhodou. Těch deset tisíc, co bych dala za krém, raději prožeru.“ Vrátím mu úsměv zpátky. „Když budu tlustá, vrásky zmizí taky!“ Líp jsem to vážně vymyslet nemohla!
„Souhlas, puclíku!“ píchne mi manžel prstem do břicha. „Ale po cestě domů se stejně stavíme v Hornbachu, jo? Ta matička totiž vůbec není zase tak špatný nápad!“
Mám jenom dvě možnosti. Buď ho uškrtím, nebo si dneska hormony máznu po druhé. Brečet kvůli jeho pitomým nápadům totiž rozhodně nebudu!
