Článek
Nejednalo se o jediný tzv. „vyhaslý zákon“, dohromady jich současná česká vláda zrušila bezmála 6.700 - Poslanci ruší tisíce zákonů. I o zrušení celibátu učitelek či odměn udavačům - iDNES.cz.
Proč se naši předkové zaměřili právě na znemožnění profesního zařazení ve školství zrovna u žen? A mimochodem, ono oficiální důkladnější vzdělávání ženského pohlaví nebylo zase o tolik starší.
Hned na začátku pomineme dívky ze šlechtických kruhů, které měly své guvernantky a zpravidla se jim dostávalo podobného studijního penza, jako jejich bratrům (cizí jazyky, něco dějin a geografie, politika, vedení domácnosti, hra na hudební nástroje a zpěv, případně výtvarné techniky).
Cestu ke vzdělání otevřela děvčatům až reforma školství Marie Terezie - Povinná školní docházka – Wikipedie (wikipedia.org), která ukládala chlapcům i dívkám naučit se alespoň základ, tzv. trivium (číst, psát, počítat) a katechismus (základní znalost náboženské nauky). Přesto ještě v roce 1847 chodilo do elementárních (základních) škol v Čechách jen 49 % dívek.
Pokud jde o střední školství, první vyšší dívčí na našem území vznikla už v roce 1860 v Písku, kde byla součástí gymnázia a školy reálné - Škola byla pojmenována po učiteli národů - Písecký deník (denik.cz.
V roce 1863 se poprvé otevírá vyšší dívčí škola v Praze, která 93 studentkám nabídla možnost pokračovat ve svém vzdělávání - Vyšší dívčí škola v Praze – Wikipedie (wikipedia.org) Kromě dívek z českých zemí ji navštěvovaly i frekventantky z Balkánu, Ruska či z Ameriky.
Soustavné vzdělávání žen ze střední a nižší vrstvy ale ještě rozhodně nepatřilo k běžnému chodu věcí. Obvyklý byl hlavně důraz na znalost domácích prací (vaření, šití, zdravověda, starost o děti). Na úklid a další pomocné práce, mj. praní se zpravidla do domácnosti najímala služka či výpomoc.
Až druhá polovina 19. století začala opatrně respektovat ženy, které si vydělávají třeba intelektuální činností (spisovatelky), kancelářskou výpomocí či učením. První posluchačky vysokých škol nesměly ani skládat zkoušky a trvalo ještě pěkných pár let, než si oficiálně mohly dojít pro diplomy - První české absolventky VŠ byly výsledkem emancipace na konci 19. století - Novinky.
Žen učitelek bylo málo - na dnešní poměry byl pedagogický sbor převážně mužskou záležitostí, výjimkou byly školy církevní vedené řádovými sestrami (nižší stupeň škol).
Ženy za katedrou to měly - na rozdíl od mužů - pořádně ztížené. Všeobecné mínění podpořené muži učiteli předpokládalo, že by si nedokázaly zjednat respekt, a navíc by se v případě sňatku nedovedly soustředit čistě na pedagogické poslání, protože by je „rozptylovala“ péče o manžela, rodinu a domácnost.
Důsledkem byl drakonický zákon z roku 1919 navazující na rakousko-uherskou praxi, kdy se slečna učitelka „provdala“ jen za svoje povolání, žila v celibátu a žádnou rodinu mít nesměla.
K prvním porušením docházelo ještě před druhou světovou válkou. Masivně se nad celibátem učitelek zavřely obě oči v poválečném období, kdy s enormním nárůstem populace učil „kdo mohl“. Rychle se otevíraly jak pedagogické nástavby pro maturantky (což přímo souviselo s příchodem velkého množství žen do pracovního procesu a tím i vznikem stovek mateřských škol pro jejich děti), tak se zpřístupnily sborovny základních a středních škol dosud nevídanému množství žen.
Paradoxně se během 100 let změnil poměr mužů a žen za katedrou přesně naopak - dnes učí z 80 % ženy všeho věku i stavu - od slečen, přes maminky až po babičky. Každá mince má dvě strany a nářek nad feminizací školství přímo souvisel s finančním nedoceněním tohoto povolání. Lakonicky řečeno, většina mužů - absolventů pedagogických fakult - si spočítala, že za „tak malé peníze“ by vlastní rodinu neuživila a poohlédla se po zaměstnání jinde.
Naštěstí se začíná v posledních letech blýskat na lepší časy. I muži se zase rozpomenuli na učitelské povolání a sem tam se objeví třeba i bílá vrána v podobě družináře nebo „strejdy“ ve školce.
Na prvním místě je důležité, aby paní učitelka či pan učitel předávali své znalosti s chutí, nadšením a aby za to byli i patřičně oceněni. Tím nemyslím jen finančně, ale také společensky, protože jejich povolání má klíčový vliv na budoucnosti nás všech.
