Článek
První varovné signály
Každé ráno jsem vstávala s pocitem, že mám kámen v žaludku. Odpoledne jsem usínala u počítače. Po jídle břicho nafouknuté, jako bych snědla celý bochník chleba, i když to byla jen „zdravá“ miska těstovin. Říkala jsem si, že je to normální, že takhle se cítí každý. Jenže normální to nebylo.
Moje první pokusy
Keto jsem párkrát zkusila. Vydržela jsem týden, někdy dva. Vždycky jsem skončila stejně – podrážděná, bez energie a s pocitem, že to není pro mě. Dnes už vím, že jsem to dělala špatně. Jedla jsem málo tuků, cpala se „low carb“ náhražkami a čekala zázrak na počkání.
Zlom: když jsem vydržela
Jednoho dne jsem se rozhodla dát tomu čas. Ne pár dní, ale měsíce. První týdny nebyly snadné. Ale pak se to zlomilo. Najednou jsem měla energii, která mi roky chyběla. Břicho, které mě pořád trápilo, bylo klidné. Hlava čistá. Ráno jsem vstávala bez budíku, odpoledne nepotřebovala kafe.
Co mi keto dalo – a co vzalo
Našla jsem lehkost, kterou jsem nikdy nezažila. Lepší spánek, stabilní náladu, tělo, které konečně fungovalo. Ale nebylo to jen růžové – chyběly mi společné večeře, občas sladkost, někdy jsem byla „ta divná“, co nejí dort. Jenže i tohle patřilo k procesu.
Není to pro každého
Mnoho lidí si myslí, že keto je rychlý trik na shození kil. Jenže pokud čekáte zázrak za tři dny, skončíte zklamaní. Keto není kouzelná hůlka. Je to disciplína a trpělivost. A hlavně – nemusí sedět každému. Ale za vyzkoušení stojí, protože dokáže otevřít oči k tomu, jak moc na nás jídlo působí.
Moje cesta dnes
Dnes už nejsem v ketóze každý den. Naučila jsem se, co moje tělo potřebuje – méně sacharidů, více kvalitních tuků, žádné průmyslové blbosti. Už se nenechám ukolébat tím, že „únava po obědě je normální“. Není. Normální je mít energii a cítit se dobře.
