Článek
1. Čtení? Slabikář už není samozřejmost
Ještě před deseti lety většina dětí zvládla na konci první třídy plynule číst. Dnes? Není výjimkou, že čtení táhnou slabiku po slabice a nepochopí ani smysl textu. Učitelé místo práce s obsahem neustále dohánějí úplné základy.
2. Psaní jako boj s tužkou
Písmo, které bývalo nástrojem vyjadřování, se mění v nekonečný zápas. Jemná motorika je slabší, děti často neumí ani správně držet tužku. Hodiny se ztrácí v drilu, který měl být samozřejmou součástí předškolní přípravy.
3. Čekání? Generace „hned“
Možná ještě horší než čtení a psaní je schopnost vydržet. Děti dnes žijí v prostředí, kde je všechno okamžité – video na jedno kliknutí, jídlo do pěti minut. Škola ale funguje jinak. A učitel, který má udržet pozornost třídy, naráží na zeď.
4. Rodiče hledají viníka jinde
Namísto toho, aby se doma trénovalo čtení, psaní a jednoduchá disciplína, slyší učitelé stížnosti: „Proč to mé dítě ještě neumí? Co děláte špatně?“ Jenže problém nezačíná ve škole, ale v rodině.
5. Učitelé odcházejí
Kombinace slabých základů, nulové podpory z domova a rostoucích očekávání vede k jedinému: stále víc učitelů rezignuje. Ti nejlepší, kteří by mohli školství posunout, radši odcházejí jinam. A děti tím přicházejí o nejvíc.
6. Kolik toho ještě unese škola?
Otázka nezní, jak to zvládne jeden učitel, ale kolik toho unese celé školství. Bez pevných základů doma, bez podpory rodičů a s neustálou kritikou se těžko dá čekat zázrak. Společnost by si měla vybrat: buď změnu, nebo zhroucení.