Článek
Když se podíváš kolem sebe, skoro každý mladý pár řeší totéž: Chceme děti, ale za jakých podmínek?
A odpověď je čím dál častěji: Za těch současných ne.
Proč?
1. Bydlení je nedostupné. A stát to jen přihlíží.
Hypotéka se běžnému páru mění v sen na dvacet let dopředu. Nájem? V Praze, Brně a velkých městech spolkne víc než polovinu příjmů.
Když mladí nemají kde žít, těžko můžeme čekat, že do nejistoty budou přivádět děti.
2. Nejisté smlouvy. Mzdové tabulky. Systém, který trestá mladé.
Úvazky na dobu určitou. DPPčko, DPČčko, smlouvy „na zkoušku“.
Tisíce mladých lidí dnes podepisují pracovní vztahy, které je drží v nejistotě:
„Co když otěhotním?“
„Prodlužují mi smlouvu vždy na tři měsíce.“
„Nemám nárok na hypotéku.“
K tomu přidej platy v oborech jako školství, sociální služby nebo zdravotnictví – a je hotovo.
3. Životní náklady rostou. Příjmy ne.
Košík v obchodě stojí o třetinu víc než před pár lety. Energie? Náklady na bydlení? Náměstci a ministři žijí v jiné realitě, než lidé na platech 28–35 tisíc.
Většina mladých počítá každou korunu.
A dítě?
To není „jen“ radost. Je to finanční závazek, který do rodinného rozpočtu udělá díru.
4. Školství v chaosu. A rodiče to vidí.
Učitelé přetížení. Byrokracie roste. Změny v RVP, nové trendy, nulová podpora.
Místo jasného směru žijeme v permanentním zmatku.
A rodiče přemýšlí:
„Vážně tohle chci pro svoje dítě?“
5. Stát podporuje rodiny… na papíře. Ve skutečnosti ne.
Složitý systém dávek.
Problém se školkami.
Dlouhá rodičovská, která ženy trestá nízkými příjmy a návratem do práce.
Pamatuješ, jak stát sliboval podporu mladých rodin?
Realita? Papír, tiskovka, a konec.
A pak se všichni diví. Proč nepřibývá dětí?
Možná je čas místo moralizování začít řešit reálné problémy.
Možná je čas pochopit, že dnešní dvacátníci a třicátníci nejsou „rozmazlení“.
Jen prostě odmítají přivést dítě do systému, který je žene od výplaty k výplatě.
Česko děti chce.
Ale mladým nedává důvod, proč je mít.
