Článek
Dítě jako signál: „S tebou teď nepočítáme“
Mladé rodiny slyší, že je potřeba „zvednout porodnost“, ale když dítě skutečně mají, přichází studená sprcha.
Z kariéry se stává čekárna.
Z pracovní jistoty zámek na dveřích.
A z návratu po rodičovské boj o důstojnou pozici.
U nás neupadá porodnost. Upadá důvěra, že systém rodiny skutečně chce.
Školky? Spíš Hunger Games pro rodiče
Míst je málo, podmínky tvrdé, kapacity přeplněné.
Kdo dítě nepřijme školka, nevrátí se do práce. A kdo se nevrátí, nese nálepku „málo snaživá“.
Soukromé školky bohatnou, státní mlčí a vláda točí mantru o podpoře rodin.
Jenže dokud je školka výhra místo samozřejmosti, jsou rodiny rukojmí.
Pracoviště, která pořád žijí v roce 1985
Flexibilita? Papírově ano.
V realitě: „ale v úterý tu přece musíte být“.
Dítě onemocní? Stáváš se problémem.
Odchod ve 14:30 kvůli školce? Slabší kus.
Rodič má dnešní tempo zvládnout s podmínkami minulého století. To nefunguje. A výsledkem jsou vyhoření, odchody z práce, odklady dětí i odklady dalších dětí.
Příběh systému, který sám sebe podkopává
Chceme víc dětí, ale odmítáme změnit cokoliv, co by to opravdu umožnilo:
– dostupné školky,
– reálnou flexibilitu,
– kratší úvazky bez trestu,
– férové podmínky pro návrat,
– podporu otců, ne jen matek,
– konec byrokratického pekla.
Bez toho je mít dítě ekonomické riziko, které rodiny počítají jako hypotéku bez jistoty příjmu.
A teď ta největší otázka
Ne proč mají lidé málo dětí.
Ale proč by je měli mít?
Dokud dítě znamená profesní stopku, finanční trest a společenské „poradíš si sama“, žádný marketing vlády to nezachrání.
Rodiny nepotřebují motivaci.
Potřebují podmínky.
A ty stále nikdo nevytváří.
