Článek
1. Všichni mluví o modernizaci. Nikdo neříká, co to vlastně je.
Slovo „modernizace“ se v české debatě používá jako kouzelné zaklínadlo. Politici ho vytáhnou pokaždé, když potřebují zastřít, že nemají konkrétní plán. Školy ale nechtějí slogany. Chtějí jasnou, dlouhodobou vizi. Ta však chybí – a výsledkem je, že každá škola jede po svém a stát dělá, že to tak mělo být.
2. RVP se mění rychleji než nálady na Twitteru
Učitelé pracují s dokumenty, které se mění dřív, než se vůbec stihnou usadit v praxi. Jednou má být víc matematiky, pak víc čtení, pak víc digitálních dovedností. Reformy vznikají tempem, které připomíná improvizaci – a školy pak mají dohnat změny, které někdo napsal v kanceláři od stolu.
3. Digitální agenda? Spíš digitální džungle
Technologie ve školách jsou často jen dekorace. Interaktivní tabule, které nikdo neaktualizuje. Software, který nejde spustit. A k tomu „digitální kompetence“, které mají učitelé naplnit bez času, školení a podpory. Modernizace se tak mění v zmatek, kde je víc techniky než smyslu.
4. Reforma shora bez reality zdola
Koncepční změny vytvářejí lidé, kteří neučili ani den. Učitelé pak mají plnit očekávání, která neodpovídají realitě jejich tříd. Rodiče chtějí individuální přístup, stát tlačí na výkon, školy balancují mezi obojím – a mezi tím vzniká chaos, který nikdo neřídí.
5. Učitelé stojí uprostřed chaosu. A nesou to na zádech sami
Každá novinka dopadne nejvíc na ně. Víc administrativy, víc papírů, víc zodpovědnosti. Nikdo se ale neptá, kde na to mají brát čas. Učitelé pak suplují roli úředníků, sociálních pracovníků i terapeutů. A když řeknou, že už je toho moc, slyší jen: „Přizpůsobte se.“
6. Děti jsou testovací laboratoř. Nikdo se neptá, jak to zvládají
Každý rok nové změny, nové testy, nové přístupy. Děti se stávají účastníky permanentního experimentu. Místo stability dostávají neustálé otřesy. A místo toho, aby se vzdělávání zjednodušovalo, přibývá nároků, které nedávají smysl ani učitelům, ani rodičům.
7. Chceme výsledky Finska. Ale nechceme udělat tu práci mezi tím
Všichni rádi říkají, jak bychom chtěli finský model. Jenže Finsko k němu došlo po desítkách let stabilní, promyšlené práce. U nás se místo toho střídají ministři a každý přinese jinou revoluci. Školství se tak nikdy nestihne nadechnout – jen přeskakuje z jedné vize do druhé.
8. Modernizace nezačne tablety. Začne tím, že se přestane chaosit
České školství nepotřebuje další PR reformu ani další vybavení, které zapadne prachem. Potřebuje klid, jasnou strategii a méně zásahů, které se mění podle politické sezony. Skutečná modernizace nezačne technologií, ale pořádkem v hlavě. A ten nám zoufale chybí.
