Článek
Když důvěra mizí
Ještě nedávno platilo, že učitel a rodič táhli za jeden provaz. Dnes stačí drobný konflikt a spustí se lavina stížností, emailů a někdy i výhrůžek. Tam, kde by měla fungovat důvěra, vládne podezírání. Rodiče často hledají chybu v učiteli, zatímco spolupráce mizí.
Z rodiče se stává klient
Škola se dnes mění v servisní instituci. Někteří rodiče očekávají, že dítě dostane všechno na míru – známky, přístup i pozornost. Pokud to tak není, následuje tlak: od osobních útoků až po veřejné kampaně na sociálních sítích. Vztah, který má být o výchově a vzdělávání, se mění na spor o „službu“.
Učitel v obraně
Mnozí učitelé proto přestávají riskovat. Nechtějí se pouštět do otevřených rozhovorů, bojí se, že každé slovo bude zneužito. Třída se pak proměňuje v místo, kde vládne opatrnost, ne opravdová pedagogická práce. A když se učitel začne bát vlastních žáků a jejich rodičů, prohrávají všichni.
Jak z války zpátky k partnerství
Cesta zpátky existuje. Musí začít u respektu. Rodiče i učitelé potřebují slyšet jeden druhého, ne se navzájem likvidovat. Společný cíl by měl být jasný: dítě. Pokud se k němu vrátíme, zmizí část nedůvěry i zbytečných bitev.
Jako učitelka často přemýšlím, proč si někdy s rodiči připadám jako na opačných stranách barikády. Přitom bychom měli stát vedle sebe, ne proti sobě. Největší škodu totiž neutrpíme my – ale děti, které se učí, že svět je místo nekonečného boje. A já nechci, aby to byla ta největší lekce, kterou si ze školy odnesou.
