Článek
Víc než jen jídlo
Školní jídelna není jen „výdejna obědů“. Je to prostor, kde se děti denně učí základním návykům: jak jíst společně, jak si vážit jídla, jak se chovat u stolu. Jenže realita je často jiná. Spěch, hluk a fronta na talíř. Místo kultury stolování chaos, místo radosti z jídla boj o to, aby vůbec něco snědly.
Vyhazování jako norma
Stačí se podívat do výdeje zbytků. Hromady brambor, nedotčené maso, zelenina rovnou do koše. Děti se učí, že jídlo je spotřební materiál, který se dá bez váhání vyhodit. Přitom právě jídelna by měla být místem, kde si uvědomí hodnotu jídla – a tím i respekt k práci druhých.
Kde se láme chuť k jídlu
Problém není jen v tom, co se podává. Jídelna často bojuje s tím, že děti mají předsudky: „Zelené nejím.“ „Polévka je fuj.“ A když slyší, jak spolužáci jídlo shazují, přidají se. Chybí trpělivost, vysvětlování a hlavně vzory. Pokud učitelé nebo asistenti dozorující u oběda nemají chuť situaci řešit, děti si odnaučí i to málo, co by se naučit mohly.
Jídlo jako příležitost k výchově
Správně vedená jídelna může být malou školou navíc. Učí děti dělit se, čekat, poděkovat, ochutnat něco nového. Tam, kde je klidnější atmosféra a kde se jídlo neodbývá, se děti učí respektu i k sobě navzájem. Oběd pak není jen povinnost, ale součást školního dne, která má smysl.
Problém není jen na straně dětí
Rodiče často přenášejí vlastní postoje: „To nejez, to je hnus.“ Dítě pak do jídelny jde s předsudkem. Stejně tak vedení škol někdy bere jídelnu jako nutný provoz bez hlubšího významu. Přitom to, co děti dělají s jídlem, je stejně důležité jako to, co dělají v lavici.
Potřebujeme změnit pohled
Jídelna není nutné zlo. Je to místo, kde se děti učí hodnotám – respektu k jídlu, lidem, času. Když jídelnu budeme brát jen jako „výdejnu obědů“, promarníme obrovskou příležitost. A budeme dál vychovávat generaci, která jídlo bere jako něco samozřejmého a snadno vyhoditelného.
