Článek
1. Vysvědčení není rozsudek
Vysvědčení je odraz určité etapy. Neříká, kdo vaše dítě je. Jen to, jak si vedlo v konkrétním systému, s konkrétním učitelem, v konkrétním předmětu.
A hlavně: známky nejsou známkou hodnoty člověka.
Ano, někdy děti „mají na víc“. Ale co když zrovna nemohly víc dát?
2. Co znamená „má na víc“?
Rodiče tím často myslí: „Je chytrý. Umí to. Jen se mu nechce.“
Jenomže výkon není jen o vědomostech. Je o motivaci, pohodě, vztazích, smyslu, zralosti.
Trojka neznamená, že je dítě líné.
Trojka znamená, že něco nezafungovalo – a to je třeba pochopit, ne potrestat.
3. Co (ne)říkat, když přinese horší známku
- NE: „Zklamal jsi mě.“
- NE: „Tohle jsi podělal.“
- NE: „Máš na víc, tohle je ostuda.“
- ANO: „Jak ses kolem toho cítil?“
- ANO: „Co bys příště chtěl udělat jinak?“
- ANO: „Všiml/a jsem si, že ses hodně snažil v…“
Dítě potřebuje pochopení a partnerství. Ne další tlak.
4. Škola není jen o známkách
Všichni známe ty premianty, co skončili vyhořelí ve dvaceti. A taky ty trojkaře, co dnes vedou firmy nebo pomáhají lidem.
Kreativita, empatie, schopnost učit se z chyb – tohle na vysvědčení nenajdete.
Ale to je to, co děti skutečně potřebují pro život.
5. Kdy řešit výkon – a kdy ne
- Řešte výkon, když dítě nevyužívá svůj potenciál z lenosti, pohodlnosti nebo zvyku.
- Neřešte výkon, když za tím je únava, stres, úzkost nebo vnitřní boj.
V prvním případě mluvte o zodpovědnosti.
V tom druhém buďte oporou – i kdybyste museli potlačit vlastní ambice.
Závěr: Co opravdu potřebuje dítě po vysvědčení?
Ne hodnocení.
Ne moralizování.
Ale blízkost a zájem.
Ne „máš na víc“ – ale „jsem tu pro tebe“.
To totiž dokáže mnohem víc než jedničky.
